Pages

Secrets of Lonely Wolf - 20.kapitola












Těžko uvěřit, že před měsícem mezi vlkodlaky a čarodějkami zuřila válka. Že unesli část Jackovi smečky a snažily se ji celou vymýtit. Minulý úplněk jsme bojovali o holé životy a teď se tu v klidu procházím při měsíčku s nejúžasnější dívkou v New Orleans a snažím se nevýt štěstím.

Možná to nakonec mělo všechno nějaký důvod. Možná to vše směřovalo k tomu, abych pomohl příteli a k tomuhle okamžiku. Možná, jenom možná, má přeci jen všechno na světě svůj důvod. Možná mám konečně šanci na štěstí a na lásku.

„O čem přemýšlíš?“ vytrhla mně Davina ze zadumání.

„O úplňku,“ usmál jsem se.

„Proč o něm?“

„Nějak mám pocit, že za všechno může úplněk, minimálně za nás dva.“

„Nezačali jsme spolu chodit o úplňku, to jsme měli trochu moc starostí s naším přežitím.“

„Dobře, ale nějak si to s ním budu vždycky spojovat.“

„Stejně jako můj šílený coven, který se vás snažil vyvraždit, milé,“ kysele se usmála.

„Já měl spíš na mysli to, jak mi jedna odvážná čarodějka zachránila zadek, i když jí to málem stálo život.“

„Spíš jsem jen napravovala chyby.“

„Udělala jsi toho mnohem víc a ty to moc dobře víš.“

„Dobře, nebudu se hádat. Jak ti vůbec je?“

„Ptáš se kvůli úplňku? Neproměnil jsem se včera, umím se ovládat.“

„Já vím, ale před měsícem si ztratil hodně energie a já… mám o tebe strach.“

„Nemusíš se o mě bát, mám energie dost. Vlastně bych se jí potřeboval zbavit.“

„Chceš hodit tenisák?“

„Vážně vtipný,“ zamumlal jsem a přitáhl si ji k sobě, ale než jsem ji stihl políbit, začal mi zvonit telefon.

„Co zase chce?“ zamumlal jsem, když jsem na display viděl Jacksonovo jméno.

„No?“ prohodil jsem, ne zrovna příjemným tónem.

„Isaacu musíte s Davinou přijít domů. Thalia… ona… nevím, co se to s ní děje, ale vypadá to, jako to kouzlo, které potlačuje její vlčí část… já… je v hrozných křečích. Musíte přijít… Davina… musí jí pomoct, prosím.“

„Hned jsem tam,“ zamumlal jsem a položil telefon.

„Musíme jít,“ řekl jsem Davině, popadl ji za ruku a rozběhl se s ní k domu.

„Isaacu… co se děje?“ ptala se za běhu.

„Thalia, něco je špatně, svíjí se bolestí.“

„To ne,“ hlesla.

Zbytek cesty už jsme nepromluvili, jen běželi. Snažil jsem se dostat do domu co nejdříve a Davina taky, ale nebyla tak rychlá jako já. Přesto běžela ze všech sil a vždycky když jsem se ohlédl, viděl jsem děs v jejích očích. S Thalií bylo něco opravdu hodně špatně.

„Dobrý?“ zeptal jsem se, když jsme doběhly k domu a Davina se vydýchávala opřená o kolena.

„Jo, musíme jít,“ řekla, a aniž by počkala, vlétla bez dechu do domu.

Následoval jsem ji do Jacksonova pokoje, kde byl kromě něj a Thalie i Jack s Hayley. Davina si okamžitě klekla k Thalii a začala mumlat nějaké kouzlo, pravděpodobně to samé jako před měsícem.

„Proč se jí to děje? Mělo to přestat, přestalo to, jak to že teď…“ blábolil Jackson, zatímco chodil po pokoji sem a tam. Chtěl jsem ho nějak uklidnit, ale neměl jsem nejmenší tušení jak.

Najednou Davina ztichla a s ní i Thalia. Byla nehybná, ale dýchala. Pravděpodobně z té bolesti omdlela, nemohl jsem se divit.

„Bude v pořádku, aspoň pro zatím.“

„Jak myslíš to prozatím?“ vykřikl Jackson.

„Já… to kouzlo se obnovilo. Pravděpodobně je vázáno k úplňku.“

„To jen tak jde? Uvázat kouzlo k nějaké události?“ zeptal jsem se.

„Ano a ne. Jde spoutat s nějakou událostí, ale je potřeba, nějaký spouštěč, nějaká čarodějka.“

„Ale všechny čarodějky z tvého klanu jsou mrtvé.“

„Až na mě.“

„Tys ho nespustila, neudělala bys ho.“

„Nemusí to být vázáno k určité osobě. Stačí, aby to bylo vázáno k čarodějnické krvi, a já jsem neteř ženy, která to kouzlo seslala, to je dost silné spojení. Já jsem živá a dnes je úplněk, nemusela jsem nic říkat, prostě se to stalo.“

„Tomu nevěřím. Ty jsi to kouzlo už přece zrušila, nemělo by to být něco jako anulování předchozího kouzla?“

„Ne nutně. Ne, pokud teta vytvořila talisman.“

„Takže to nejde nijak zastavit? Bude každý úplněk trpět v bolestech, dokud na ní nepoužiješ to kouzlo? Nejde to nějak zrušit?“

„Úplněk nezrušíš. Jsou tedy jen dvě možnosti, jak to zastavit. Zabít mě nebo zničit talisman, pak bych pravděpodobně byla schopna tu smyčku zastavit, jenže nemám nejmenší tušení, co by to mohlo být.“

„Zjistíme to. Do dalšího úplňku bude v pořádku ne?“ zeptal jsem se a Davina kývla.

„Dobře, tak půjdeme prohledat věci tvé tety, poradíme se s čarodějkami a prostě tu věc najdeme za každou cenu. Nikdo nebude umírat ani trpět,“ pronesl jsem rozhodně a všichni kývli.

„Půjdeme a spojíme se s ostatními coveny, určitě budou tušit, co za triky ta čarodějka skrývala,“ sotva jsem kývl a Jack s Hayley byly pryč.

„Půjdeme se mrknout k tvojí tetě?“

„Nemůžu. To kouzlo by mělo být dost silné, aby se tento úplněk bolesti neobnovily, ale měla bych u ní zůstat, jen pro jistotu. Běž ty a vezmi Jacksona.“

„Já se od ní nehnu.“

„Kámo, čím dřív ten talisman najdeme, tím dřív bude Thalia v bezpečí.“

„Tak fajn,“ souhlasil a jako zombie se vydal ke mně.

„Vážně netušíš, co máme hledat?“ zeptal jsem se Daviny.

„Ne. Většinou se používají šperky, ale u ní si nemůžeme být ničím jistí. Možná spíš zkuste najít její čarodějnický deník, určitě tam to kouzlo bude a možná mi to dá vodítko, co mám vlastně hledat.“

„Dobře,“ kývnul jsem a vytáhl Jacksona ven z pokoje. Věděl jsem, že se Davina o Thalii postará, ale museli jsme najít trvalejší řešení. A Davinina smrt v úvahu rozhodně nepřipadala. Takovou ztrátu bych už asi nepřežil.



Celou cestu do domu té čarodějnice Jackson ani nepípl. Nedivil jsem se tomu. Thalia trpěla a on nemohl udělat vůbec nic, aby to zastavil.

„Najdeme tu věc a Davina ji zničí,“ zamumlal jsem, když jsme vstoupili do obchodu, nad kterým byl Sofiin byt.

„Nevíme ani co máme hledat.“

„Podle Daviny stačí, když najdeme něco jako kouzelnou knihu. Podle toho Davina pozná, v čem by se mohlo kouzlo ukrývat.“

„Vážně si myslíš, že si to kouzlo zapsala?“

„Podle Daviny, její teta neustále kouzla pozměňovala, a proto si je zapisovala. A rozhodně si nemyslela, že by s námi mohla prohrát, takže jo. To kouzlo tam musí být zapsáno, jen tu knížku musíme najít.“

Pokrčil rameny a pustil se do prohledávání obchodu… nebo spíš do jeho ničení. Nechal jsem to být a přidal jsem se, někde ten pitomý deník být musel.

O tři hodiny později už svítalo. Za tu dobu jsme prohledaly každý kousíček jejího obchodu i bytu. Dokonce jsme vytrhali i některá prkna z podlahy pro případ, že by se deník mohl schovávat tam, ale nikde nic.

„Sakra, sakra, sakra,“ slyšel jsem nadávat Jacksona, který ze vzteku kopal do zdi. Nemohl jsem se mu divit.

Už jsem ho chtěl odtáhnout pryč, když mi začal zvonit mobil.

„Hayley?“

„Našli jste něco?“

„Ne, vůbec nic. Prohledaly jsme to tu centimetr po centimetru, ale tu knihu nebo deník nebo co to je jsme nenašli.“

„Mluvili jsme s Ritou, vede jeden z coven. Řekla, že Sofie se často ochomýtala kolem rodinné krypty. Nejsem si jistá, jestli to něco znamená, ale možná je ta krypta něco víc, než se zdá.“

„Dobře, mi tam s Jacksonem zajdeme.“

„Fajn, já…. Co je to za ránu?“ zeptala se, když Jackson bouchl do zdi tak silně, až tam zbyla díra.

„Jackson se rve se zdí, hned ho odtáhnu.“

„Dobře. Víš co? Sejdeme se všichni na hřbitově za dvacet minut. Snad ho Jack dokáže uklidnit.“

„Fajn, tak za chvíli,“ zavěsil jsem a vydal se k Jacksonovi.

„Kámo, ta zeď už má dost. Pojď, půjdeme. Podle Hayley je možné, že měla Sofie nějaký tajný úkryt na hřbitově.“

„Tady taky nic nebylo,“ odpověděl rezignovaně.

„Já vím, ale my najdeme způsob, jak z toho Thalii dostat, jen potřebujeme čas a ten do příštího úplňku máme. Tak pojď, převrátíme hřbitov vzhůru nohama.“

„Fajn,“ zamumlal a vydal se za mnou.

Nepamatuji si, že bych ho někdy v takovém stavu viděl. Dokonce, i když byla Thalia pohřešovaná, vypadal… rozhodně vypadal šťastněji než teď. Asi proto, že nevěděl, co se s ní děje. Ta nevědomost byla určitě hrozná, ale zároveň i uklidňující.

Už z dálky jsem viděl, jak se Hayley s Jackem opírají o bránu hřbitova. S povzdechem jsem se vydal za nimi.

„Objevili jste něco?“ zeptal jsem se Hayley.

„Ne, čekáme na vás.“

„Jacksone, běž s tátou domů, já to tu s Isaacem prohledám. Potřebuješ se vyspat.“

„Jsem v pohodě,“ zamumlal.

„Ne nejsi. Běž domů, za Thalií.“ Nakonec Jackson kývl a vydal se s Jackem zpátky.

„Měli bychom sebou hodit. Za chvíli bude den a lidi by se mohli začít vyptávat.“ Jen jsem kývl a následoval Hayley ke kryptě Davininy rodiny.

„Myslíš, že tam vážně něco bude?“

„Nevím, ale Sofie nechala zavraždit vlastní sestru. Opravdu pochybuji, že by chodila na hřbitov kvůli rodinným povinnostem. Zvlášť, když se nás právě tady pokusila zabít.“

„Asi máš pravdu, ale vypadá to jako obyčejná krypta.“

„Možná to je účel,“ zamumlala a vstoupila do dveří, následoval jsem ji.

Nevím, kolik generací Davininy rodiny zde leželo, ale krypta to byla doopravdy velká. Ale nikde jsem neviděl nic, co by mělo něco společného s čarodějnictvím, natož kouzlo, díky němuž Thalia trpí.

„Tohle nemůže být všechno,“ mumlala si Hayley.

„Scott říkal, že ho držely v nějakém tunelu. A tebe s Boydem držely taky někde v podzemí. Vsadím se, že jsou takové tunely pod celým hřbitovem a tady někde musí být jeden ze vchodů,“ řekla Hayley.

Znělo to celkem logicky, hlavně kvůli těm plánům, které měla Davina, když mě zachraňovala. Ale pokud je tahle krypta vchodem na nějaké tajné Sofiino místo, tak v těch záznamech stejně nebyla, to by mi Davina řekla.

„Mám to,“ zavolala Hayley z druhého konce krypty. Byly tu ještě jedny dveře, i když jsem zaboha nemohl pochopit, jak si jich Hayley všimla.

Než jsem k ní vůbec došel, už byla pryč a lezla po žebříku, který byl za dveřmi. Jen jsem si povzdechl a vydal se za ní.

„Proboha.“ Na konci žebříku nebyl tunel, jak jsem si myslel, ale místnost, která se rozkládala pod celou kryptou. Byla plná… no všeho. Všude byly bylinky, ptačí lebky a jsem si naprosto jistý, že jsem na stole zahlédl i lebku vlka. Otřásl jsem se. Tohle místo se mi ani trochu nezamlouvalo.

Aniž bych se s Hayley na něčem domluvil, začali jsme oba dva prohledávat místnost kousek po kousku. Nevím, jak dlouho to trvalo, možná hodinu nebo dvě, ale nakonec se mi podařilo zakopnout o ledabyle umístění kámen na podlaze. Ukázalo se, že tahle místnost pod kryptou má dvojitou podlahu. Vůbec mi to nedávalo smysl, ale nechal jsem to být.

Odstrkal jsem kameny stranou a zalovil. Nejdřív jsem nevytáhl nic kromě párku dost slizkých červů a pak několika okousaných bylinek, ale vzadu jsem přeci jen nahmatal koženou vazbu.

Otevřel jsem zápisník a začal jím listovat. Všechny strany byly hustě popsány latinským textem, kterému jsem ani za mák nerozuměl.

„Řekl bych, že tohle je ono,“ zavolal jsem na Hayley a podal jí knihu.

Beze slova si ho ode mě vzala a začala jím listovat. Pak se zarazila a četla. Ani jsem nevěděl, že umí latinsky. Nechápu, kde na to vzala čas.

„Panebože,“ zakryla si ústa rukou.

„Co se tam píše?“ zeptal jsem se.

„Nejsem si jistá, ale nemyslím si, že by Sofie kouzlo připoutala k nějakému talismanu, je to přesně tak, jak řekla Davina. Kouzlo se opakuje kvůli tomu, že je tu ještě jeden člen covenu.“

„Takže je to všechno kvůli tomu, že Davina žije?“

„Nemyslím si. Sofie tu píše něco o přímém potomkovi, a to Davina není. Technicky vzato přestala být členkou covenu, když se spojila s námi. Je to někým jiným.“

„Ale podle Daviny žádné děti neměla.“

„Musí mít. Možná není v New Orleans, ale díky jí nebo jemu to kouzlo přetrvává a bude o každém úplňku Thalii mučit. Davina ho nedokáže zastavit na dobro. Jediný, kdo to dokáže je Sofiino dítě.“

„Musíme ho najít,“ řekl jsem, i když jsem neměl nejmenší tušení, jak to sakra uděláme. Zvlášť, když máme jen měsíc, než se kouzlo nebo spíše kletba, spustí znovu.

1 komentář:

  1. Uf, zajímavé pokračování, snad potomka najdou a Thalie bude mít po mučení.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)