Pages

Secrets of Lonely Wolf - 19.Kapitola

Po opravdu dlouhé pauze vám s Andy přinášíme pokračování povídky. Momentálně máme hodně kapitol předepsaných a budeme psát dál, takže už by taková pauza neměla nastat. Od teď bude na blogu každých čtrnáct dní nová kapitola. Užijte si ji :)




Nadcházející den už mi bylo mnohem líp. Někdy opravdu děkuju bohu, že nás obdařil tak rychlým metabolismem. Díky němu jsem se přes noc téměř úplně zotavil. Ovšem to se nedalo říct o Davině. Jak jsem se dozvěděl od mámy, celou noc blouznila v horečkách. Zoufale jsem toužil jí pomoct, no bohužel to nebylo v mých silách. Moje vlkodlačí krev nikoho nevyléčí. 

Sešel jsem dolů ze schodů a mířil do kuchyně, když mě odchytl táta.

„Tak co? Jak je tvojí čarodějce?“ zeptal se.

„Zrovna jdu od ní, před chvílí zase usnula.“

„To je dobře, v noci toho moc nenaspala. Tvoje matka s Hayley u ní strávily celou noc,“ povzdychl si.

„Já vím,“ odpověděl jsem.

„Potřebuješ ještě něco? Já jen, že mi docela vyhládlo, takže…“ povytáhl jsem obočí.

„Ne ne, jen mě to zajímalo,“ opáčil a zamířil ke schodům. Těsně před nimi se zastavil a zavolal na mě.

„Jo, Isaacu, málem bych zapomněl. Jistě tě potěší, že jsem ti nechal odblokovat účty.“ 

„Vážně? Díky.“

„Nemáš zač. A s Hayley už jsem to vyrovnal,“ dodal ještě s úsměvem a odešel. 

Jak jsem předpokládal, v kuchyni bylo dost narváno. Ani nevím jak, zřejmě nějakým zázrakem, se mi podařilo dostat k lednici, kde naštěstí ještě bylo jídla dost. I když při tom množství vlků v jednom domě se jednalo o dost překvapující skutečnsnot. A to jsme tu ještě nebyli všichni. Jackův dům je sice obrovský a má tři patra, ale pro dvě smečky je dost malý. Naštěstí vlastní Jack s Hayley ještě několik domů v zátoce, takže nebyl problém ubytovat zbytek mojí smečky.

S pořádně navršeným talířem, jsem se prodral davem ke stolu a našel si volné místo. Shodou náhod hned vedle Boyda a Liama. Boyd vypadal dobře a podle všeho měl i zdravý apetit. Inu není se čemu divit, kdo ví, jestli je čarodějky netrápily hlady. Zatím jsme se nic nového od Boyda nedozvěděli. Na druhém konci stolu seděla Erika, která řešila něco s mojí sestrou, pravděpodobně nás pomlouvaly, protože se potutelně chechtaly, kdykoli jsem se na ně kouknul. Viděl jsem tu i několik známých tváří z mojí smečky, například dvojčata Aidena a Ethana. Porozhlížel jsem se po kuchyni ve snaze najít Jacksona, ale i když jsem se snažil sebevíc, nikde jsem ho nezahlédl. 

„Kde je Jackson?“ zeptal jsem se Liama.

„Celou noc seděl u Thalie a teď je s Jackem na takzvané záchranné výpravě. Hledají zbytek smečky. Jak se ukázalo, ten plánek od Daviny nebyl úplný. Naštěstí se jim včera na hřbitově podařilo najít i zbytek, takže dneska vyrazily pro ostatní. Snad nebude příliš pozdě,“ povzdechl si Liam.

„Jackson nebyl zrovna nadšení, že musí od Thalie odejít,“ ozval se Boyd.

„A jak na tom Thalie vlastně je?“ 

„Moc dobře ne,“ ozvalo se za námi. Theo si přisedl k nám, ale nevypadal nijak zvlášť dobře. Byl celý pobledlý a podle toho, jak se tvářil, to vypadlo, že toho taky moc nenaspal. Promnul si oči, zívnul a pokračoval.

„Zkoušeli jsme všechno, ale nic nepomáhá!“ řekl Theo zoufale a chytil se za hlavu. Za tu krátkou dobu, co ho znám, jsem ho takhle nikdy neviděl. 

„Co tím myslíš?“ zeptal jsem se ho opatrně.

„Z nějakého důvodu, se vůbec neuzdravuje,“ povzdechl si.

„No, tak Theo, nevěš hlavu. Tvoje sestra má tuhý kořínek,“ uklidňoval ho Liam.

„Tak mi sakra vysvětli, proč se neuzdravuje!“ rozčílil se Theo.

„Isaac už je v pořádku, Boyd je v pořádku, všichni, kteří byli zranění, jsou v pořádku. Jenom Thalie je na tom pořád špatně!“ 

Chtěl pokračovat, ale přerušil ho hlasitý jásot, který se nesl z haly. Všichni, včetně nás, se v okamžiku vymrštili a snažili se vecpat do dveří. V hale už bylo pořádně živo. Jak bylo vidět, všem se velmi ulevilo, protože po Jackově boku se objevil nejdřív Scott a pak i Alex s Ali. Všichni tři vypadali relativně v pořádku. Alex s Ali byly trochu pohublí, ale jinak vypadali v pořádku.

„Díky bohu, jste tu všichni!“ zvolala Hayley a hnala se skrz dav k Jackovi a ostatním.

„Jste v pořádku?“ ptala se Hayley a začala hned všechny prohledávat, zda nemají nějaká zranění. Prohledávala ruce, nohy, záda prostě všechno. Dokonce je i tahala za tváře a prohlížela jim zuby. 

„Alexi!“ volala Erika a drala se stejným davem, jako předtím Hayley.

„Eriko?“ vysoký blonďatý kluk se otočil za jejím hlasem.

„Alexi!“ zavolala znovu, skočila mu kolem krku a políbila ho.

Všiml jsem si Jacksona, jak to všechno smutně pozoroval. Vypadal jako tělo bez duše. Po chvíli se pomalu vytratil směrem ke schodišti. Nedalo mi to, a tak jsem šel za ním. Dohnal jsem ho až před Thaliiným pokojem.

„Jacksone,“ zavolal jsem na něj.

„Isaacu, už vypadáš mnohem líp,“ snažil se vtipkovat, ale moc mu to nešlo.

„Jacksone, mluvil jsem s Theem. Řekl mi o Thalii.“

„Opravdu se ještě nezačala uzdravovat?“ zeptal jsem se. On jen smutně zavrtěl hlavou.

„Když jsme byli na hřbitově, napadlo mě, že by možná Davina věděla, co se s ní děje,“ prosebně se na mě zadíval.

„Zajdu za ní a uvidím, co se dá dělat.“

„Díky, teď kdyby ti to nevadilo…“ ukázal na dveře.

„Oh, jasně,“ poplácal jsem ho po rameni a nechal ho vejít do pokoje. Koutkem oka jsem zahlédl i Thalii. Vypadala opravdu hrozně. Nikdy jsem neviděl nic podobného. Myslím, že jsem nikdy neviděl tak zdevastovaného vlkodlaka. Thalie byla posetá modřinami a na rukou měla obvazy nacucané krví. Byla celá bledá, což zřejmě způsobila ztráta krve. Jak je ale možné, že se ještě nevyléčila? Všichni ostatní včetně mě se uzdravili během noci. 

„Hádám, že nic takového jsi ještě neviděl?“ ozvalo se za mnou, až jsem leknutím poskočil.

„Ježiš Hayley, lekl jsem se.“

„Promiň, myslíš, že jí Davina bude moct pomoct?“ zeptala se mě. Zřejmě předtím slyšela Jacksona.

„Jen si něco rychle zařídím a hned za ní zajdu.“ ujistil jsem ji a šel jsem si do pokoje pro bundu. Nevím, co mě to napadlo, ale rozhodl jsem se, že Davině koupím kytku. Ani nevím proč. Prostě mi to přišlo jako správné gesto. 



Položil jsem vázu na noční stolek a sedl si do křesla v rohu. Vypadala tak roztomile. Pozoroval jsem ji, dokud se nezačala probouzet. Posadila se na posteli, promnula si oči a pak se rozhlédla po pokoji. Spočinula pohledem na mě a usmála se. Přešel jsem k ní a sedl si na postel.

„Ahoj,“ usmála se.

„Jak ti je?“ zeptal jsem se a úsměv opětoval.

„Už dobře.“ 

„Ale řekni mi,“ povytáhla obočí.

„Copak je tohle?“ ukázala na vázu s kytkami.

„Tohle? No, tohle je váza a v ní jsou květiny.“

„Víš, co jsou květiny ne?“ vtipkoval jsem. Davina se začala hlasitě smát.

„Ano, vím, co jsou květiny, ale čím jsem si je zasloužila?“ zeptala se, teď už vážněji.

„To nemůže dát kluk své dívce květiny jen tak?“ zeptal jsem se s úsměvem.

Po celém domě se rozléhal smích. Všichni slavili šťastný návrat ztracených vlkodlaků. Jako by všichni zapomněli, že jeden z nich leží hned vedle v pokoji v dezolátním stavu.

„Co se tam dole děje?“ zeptala se.

„Jack konečně našel všechny zbylé členy smečky, tak oslavují. Tedy alespoň někteří.“

„Isaacu, co se děje?“ vzala mě za ruku.

„Jde o Thalii,“ sklopil jsem oči.

„To je ta tmavovlasá dívka?“ zeptala se. Přikývl jsem.

„Copak je s ní?“

„Ještě pořád se nezotavila, což u nás není normální. Jako vlkodlaci se uzdravujeme mnohem rychleji. Jenže Thalie je na tom špatně.“

„A Jacksona dnes napadlo, že bys snad mohla vědět, proč se Thaly ještě neuzdravila.“

„To se nezlepšila vůbec? Ani trochu?“ zeptala se. Zavrtěl jsem hlavou.

„Je dost možné, že je pod vlivem nějakého kouzla,“ zatvářila se zadumaně.

„Podívám se na ni a uvidím, co se dá dělat,“ řekla odhodlaně a začala se zvedat z postele.

„Jsi si jistá, že to zvládneš?“ zeptal jsem se starostlivě.

„Vážně je mi už mnohem lépe. Na velké kouzlení to ještě není, ale nejsem úplně bezmocná,“ usmála se a tvrdohlavě šla ke dveřím. Nezbylo mi nic, než jí zavést k Thalii. Chtěl jsem, aby jí pomohla, ale bál jsem se o její zdraví.

V pokoji teď byla celá Jacksonova smečka. Víte, jak se vlci starají o poraněného člena smečky? Tak myslím, že mi to máme stejně. 

Davina přešla opatrně k Thaliině posteli a chytla ji za ruku. Až po chvíli mi došlo, že se pokouší o nějaké kouzlo. Trochu se zapotácela. Přskočil jsem k ní, abychzabránil v jejím případném pádu. Potom se otočila s překvapeným výrazem na tváři.

„Zvláštní, tohle jsem ještě nikdy neviděla.“ 

„Co tím myslíš?“ zeptal se Theo.

„No, podle všeho to vypadá, že na ní stále působí kouzlo, jež jí bránilo v přeměně na vlka. Pokud se nepletu, je to právě vaše vlčí stránka, která vám pomáhá s uzdravováním.“ všichni, jako bychom se domluvili, jsme přikývli.

„Je divné, že to na ni pořád působí, když už jsou všichni mrtví,“ řekla trochu smutně.

„Dobrá zpráva je,“ pokračovala.

„Že to kouzlo můžu zrušit, jen si nejsem jistá, zda mám na to dost energie. Při tom boji jsem se takříkajíc vyšťavila,“ smutně se usmála. Ale Jackson hned zareagoval.

„Tak použij moji energii, tak jak jsi to udělal na hřbitově. Když jsi čerpala energii z nás, aby si měla víc síly.“

„Ano, to je dobrý nápad. Všichni ti ji rádi poskytneme,“ řekl Jakc a ostatní začali přikyvovat.

„Myslím, že to nebude potřeba,“ řekla a chytla Thalii oběma rukama. Jednu přiložila na hlavu a druhou jí držela za zápěstí. V momentě, kdy Davina začala šeptat jakési zaklínadlo, Jackson zblednul. Vypadal jako by měl každou chvíli umřít, ale ustál to. Asi po pěti minutách Davinino šeptání ustalo a ve stejné chvíli se Thalie zhluboka nadechla a otevřela oči. 

„Thalie!“ zvolali Theo s pobledlým Jacksonem zároveň a přiskočili k posteli. 

Pak se strhnul zmatek. Všichni se začali radovat, poplácávat se po ramenech a děkovat Davině. Ta vypadala dost zesláble, tak jsem ji podepřel a tiše jsme se vytratili. Doprovodil jsem ji zpět do jejího pokoje a zůstal tam s ní. Povídali jsme si, dokud neusnula. 

Druhý den ráno mě probudil hlasitý smích. Vylezl jsem rozespale z pokoje a šel směrem k pokoji, odkud se ozýval. Jackson seděl na posteli vedle Thalie, která teď už vypadala naprosto skvěle. Všechny rány, které měla, přes noc zmizely, stejně jako podlitiny. Měla dokonce i zdravou barvu a zrovna zhltala velký kus masa. Jackson jí vyprávěl nějakou vtipnou historku a vypadal při tom…no… zamilovaně. Bylo zvláštní vidět ho tak. Byl jsem zvyklý na to, že flirtuje s každou sukní, kterou potká, ale nikdy to nebral vážně.

Zaťukal jsem na otevřené dveře, abych získal jejich pozornost. Oba otočili hlavu za zvukem.

„Isaacu, pojď dál. Představím tě,“ zvolal Jackson, vyskočil na nohy a vtáhnul mě za rameno do pokoje.

„Thaly, tohle je Isaac.“ Thalie mi s plnou pusou zamávala. Oplatil jsem jí to úsměvem.

„Isaacova malá milá čarodějka, tě zbavila toho ohavného kouzla,“ skočil zpátky na postel a pokynul mi, abych vzal místo v křesle.

Od toho rána bylo všechno jenom lepší a lepší. Moji rodiče se zdrželi ještě týden, během kterého se prakticky jen oslavovalo, jelikož se Jackovi podařilo vyjednat spojenectví se zbývajícími coveny čarodějnic a pod hrozbou jejich náhlé smrti i s místními klany upírů. Takže se dá říct, že vše dobře dopadlo, teda až na to, že Davina je poslední přeživší jejího covenu a nemá tudíž, kde bydlet. Nebo aspoň ne nikde, kde by to bylo bezpečné. Naštěstí se Jack nabídnul, že může zůstat u nich a dokonce může zastávat post takzvané rodinné čarodějky. Davina sice chvíli protestovala, ale nakonec se rozhodla přijmout alespoň nabídku bydlení, s tím čarováním pro smečku si to prý musí rozmyslet.

Můj vztah s Davinou nabral během uplynulých dní na obrátkách. Vzhledem k tomu, že už nám nehrozilo žádné nebezpečí, trávili jsme většinu času spolu, a to mimo sídlo. Čas s ní mi ubíhal tak neskutečně rychle. Pomalu ale jistě se moje city k ní začaly prohlubovat. Po třech týdnech intenzivního randění jsem dospěl do bodu, kdy jsem ze své mysli úplně vypustil Elenu a celé to drama kolem ní. Jediné, na co jsem teď myslel, byla Davina.

Nebyl jsem jediný, kdo se oddával douškům rozkoše s pohlednou dívkou. Co se Thalia plně zotavila, Jackson se od ní nehnul. Skoro na každém kroku ji sledoval jako ostříž a při každé volné příležitosti byly přicucnutí k sobě. Kolikrát jsem si říkal, jestli taky takhle vypadáme s Davinou. Dokonce i Theo si našel objekt zájmů. Při návštěvě mojí smečky se sblížil se Sophií, která si ho hned oblíbila. Ale upřímně nechápu, co na něm vidí. Nicméně si vyměnili čísla a každý den spolu cukrovali po telefonu. A slyšet Thea Cukrovat byla asi ta nejvtipnější a nejdivnější věc na světě.

Všechno se zdálo být perfektní. Poprvé od svého příjezdu, jsem si užíval poklidný měsíc v New Orleans, přesně tak, jak se patří.

2 komentáře:

  1. Skvěle napsáno :) Za dnešek jsem přečetla kapitol rovnou několik a jsem nadšená, že každých 14 dní tu bude nová :)

    OdpovědětVymazat
  2. Senzační pokračování, jsem ráda, že se všichni uzdravily a jsou zamilovaní a šťastní :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)