Pages

Secrets of Lonely Wolf - 13.Kapitola



 „Ne, ne a zase ne!“ rozčiloval se Jack.
„Už jsem to řekl několikrát a nebudu to znova opakovat!“
„Ale Jacku, tohle je perfektní příležitost. Lepší šanci proniknout mezi čarodějky nedostaneme.“ Obhajoval jsem svůj plán, jako už tolikrát před tím. Posledních čtrnáct dní jsem se snažil přemluvit Jacka, aby kývnul na můj návrh. Ale bylo mi jasné, že už o tom alespoň uvažuje, jelikož upustil od svého rozhodnutí poslat mě domů. Ikdyž Hayley tvrdila, že už odjet nemůžu, Jack mi tím pořád vyhrožoval. Tak to, že přestal bylo dobré znamení.
„Perfektní příležitost, jak se nechat zabít!“ protestoval Jack.
„Tati, mohl bys o tom aspoň popřemýšlet?“ ptal se Jackson.
„Podle mě to není, zas až tak špatný nápad.“
„Sakra!“ zaklel Jack a praštil pěstí do zdi, kde po jeho úderu zůstala díra.  

Na chvíli se rozhostilo ticho. Jediný slyšitelný zvuk v místnosti, bylo Jackovo rozčílené supění či vrčení, když popocházel po místnosti a mnul si ruku. Jackson nervózně přešlapoval na místě a chvílemi na mě pokukoval, zatím co Hayley tiše seděla za stolem a vypadala velmi zamyšleně. Nikdo jiný v Jackově pracovně nebyl. Ale byl jsem si naprosto jistý, že všichni poslouchali.

Po delší chvíli ticha se Hayley zvedla a šla směrem k Jackovi, který ještě pořád rozčileně přecházel před krbem sem a tam.  Chytla ho za loket, naklonila se k němu a něco mu šeptala do ucha. Já i Jackson jsme marně natahovali uši, abychom něco zaslechli. No nepodařilo se. Kouknul jsem na Jacksona, pokynul mi, abych šel k němu.
„Vypadá to slibně, kamaráde,“ zašeptal.
„Myslíš?“
„Hmm,“ zamručel. Víc říct nestihnul, protože se ozval Jack.
„Isaacu,“
„Ano?“
„Hayley si myslí, že bych měl souhlasit s tvým návrhem.“
„A co ty?“ zvědavě jsem povytáhl obočí a přitom těkal očima mezi ním a Hayley. Nakonec si Jack nahlas oddychnul a kývnul na souhlas.
„Skvěle, prostě skvěle,“ radoval se Jackson.
„Jsem si jistý, že nebudeš litovat, tati. Isaac to s holkama opravdu umí!“ přesvědčoval svého otce a přitom mě pomalu tlačil ke dveřím.
„Přestaň!“ zvýšil Jack hlas směrem k Jacksonovi.
„Ještě jsem neskončil.“
„Isaacu, ty tu ještě zůstaň. Jacksone, ty můžeš jít.“ řekl a pokynul směrem ke dveřím. Jackson už už chtěl protestovat, ale Jack ho nepustil ke slovu.
„Běž,“ zamračil se na něj.
„Hned!“ zdůraznil.

Musím se přiznat, měl jsem pořádný knedlík v krku, když jsem tam zůstal sám bez Jacksona. Jediné co mě trochu uklidňovalo, byla Hayleyina přítomnost. Naštěstí nebylo čeho se bát. Jack, jakoby se v něm přecvakl nějaký knoflík, úplně obrátil. Najednou byl v naprostém klidu. Vážně nechápu, jak to ten chlap dělá. S naprostým klidem mi pokynul, ať vezmu místo v jednom z křesel napravo od krbu.

„Takže, proč jsem ještě tady?“ zeptal jsem se.
„Jestli do toho půjdeme, tak to musíme pořádně promyslet!“ řekla Hayley a sedla si do druhého křesla vedle mě. Jack stál opřený o parapet přímo naproti nám.
„Přesně tak,“ řekl.
„Jak si to vlastně představuješ? To s ní jako budeš randit nebo co?“
„No, randit je trochu silné slovo nemyslíš?“ povytáhl jsem obočí.
„Ale posledních čtrnáct dní si celkem intenzivně píšeme,“ odkašlal jsem si.
„Já si říkala, že na tom mobilu visíš nějak moc často,“ ozvala se Hayley.
„No když nesmím ven, tak co mám dělat?“ pokrčil jsem rameny.
„No, dobře, dobře. Ale teď k věci!“ řekl Jack.

Začal jsem jim tedy znovu vysvětlovat svůj plán, jak proniknout mezi čarodějky. Tentokrát jsem však přidal i několik věcí, které jsem předtím záměrně vynechal. Bál jsem se, že bude Jack zásadně protestovat, ale kupodivu se mnou ve všem souhlasil. Teda skoro ve všem.

„Dobře tedy, tvoje domácí vězení se ruší,“ souhlasil Jack.
„Skvěle,“ zaradoval jsem se.
„Pod jednou podmínkou!“ No, jistě zase podmínka, co jsem si taky myslel? Že to půjde tak jednoduše.
„Co je to za podmínku?“ zeptal jsem se.
„Ať chceš nebo ne, budeš pod neustálým dohledem!“
„Cože?“
„To mám jako chodit na „rande“ s bodyguardem?“ nevěřil jsem vlastním uším.
„To přece nemůžeš myslet vážně!“ rozčiloval jsem se.
„Isaacu uklidni se!“ ozvala se Hayley.
„Samozřejmě, že nemusíš chodit všude s bodyguardem. Myslím, že úplně postačí, když Jackovi nebo mě pošleš každou hodinu zprávu, že je všechno v pořádku.“ řekla a stoupla si vedle Jacka.

Zíral jsem na ně, jak bacil do lékárny. Nakonec jsem souhlasil, protože mi Jack začal vyhrožovat, že buď budu posílat zprávy, nebo budu pod dohledem. Měl jsem ještě pár připomínek, ale ty byly hned smeteny pod stůl. Nakonec mi Jack ještě důrazně vysvětlil, že pokud se jim pokaždé, když budu venku, neozvu déle, jak dvě hodiny posílá pro mě eskortu.

„Fajn, takže domluveno?“ ujišťoval jsem se.
„Vypadá to, že ano,“ řekl Jack.
„Já myslím, že jsem ti řekl všechno, co potřebuješ vědět, takže pokud už nic jiného nemáš, tak jsi propuštěn,“ dodal s ironickým úšklebkem.
„No, vlastně je tu ještě jedna věc,“ řekl jsem trochu nesměle.
„Ano? Jaká?“
„No, víš, jak jsem ti tuhle říkal, že mi táta zmrazil veškerý účty?“ Nevím, jestli se mi to jenom zdálo, ale v místnosti se v ten moment udělalo příšerné vedro. Ale jsem si naprosto jistý, že se mi celý ksicht zbarvil do ruda.
„Ale copak, Casanovo? Došly ti železné zásoby?“ zachechtal se Jack a Hayley s ním.
„No, s tím si starosti nedělej, už to nějak zařídím,“ řekl Jack a já mu poděkoval a spokojeně se zvedl k odchodu.
„Dej pozor až budeš otevírat dveře!“ zavolala na mě Hayley skrz celou místnost, když jsem chytal za kliku. Nechápal jsem co tím myslí, ale vzápětí mi to došlo. Jakmile se dveře otevřeli, dovnitř pracovny se jako domino sesypala celá Jacksonova smečka. Teda to co z ní zbylo. Přál bych vám to vidět. Jak tam všichni leželi na jedné velké hromadě a překřikovaly jedem přes druhého „slez ze mě“ a „au to bylo moje žebro“. Prostě jsem se neudržel a dostal záchvat smíchu. Nejlepší část z toho celého byla, když k nim přišel Jack, zavrtěl nad nimi hlavou a jedním velkým krokem je překročil.

Ještě ten večer jsem se rozhodl, že si domluvím schůzku s Davinou. Otevřel jsem v telefonu seznam a na chvíli se zarazil a následně zasmál. Totiž abyste tomu rozuměly, když jsem projížděl seznam a zastavil se u jména Davina, hned pod ním bylo jméno Elena. Chvíli jsem se zamyslel a napadlo mě, co asi zrovna dělá, ale pak jsem myšlenku vypustil, kliknul na Davinino jméno a zmáčkl zelené tlačítko. Chvíli to vyzvánělo, ale pak konečně zvedla.
„Haló, tady Davina,“ ozvalo se ze sluchátka.
„Davino, tady Isaac.“
„Ou, ahoj Isaacu, co se děje?“
„Napadlo mě, jestli si nechceš zopakovat tu kávu?“ zeptal jsem se trochu nesměle.
„Jasně, moc ráda,“ odpověděla.
„Super, tak co hned zítra?“
„Výborně, kde se sejdeme?“ zeptala se.
„Co takhle v tom obchodě, před kterým jsme se potkaly prvně?“
„Jasně, skvělý nápad. Musím už končit, takže se budu zítra těšit. Měj se,“ řekla a ukončila hovor.

„Budu se těšit, měj se!“ ozvalo se pitvořivým hlasem ode dveří. Byl to Jackson. Zajímalo by mě, jak dlouho tam stál a poslouchal, jelikož jsem ho vůbec nezaregistroval.
„Nech toho,“ hodil jsem na něj vyčítavý pohled.
„Potřebuješ něco?“ zaptal jsem se.
„Tak za prvé, přišel jsem ti pogratulovat,“ řekl.
„Proboha k čemu?“
„Není to jasné?“
„Zatím co nám táta nasadil náhubky, tobě povolil vodítko,“ vysvětlil.
„Ale dávej si bacha, kamaráde, aby ses nespálil. Víš, jak to dopadlo posledně, když jsi byl na volno,“ zasmál se a poplácal mě po rameni.
„Hele, můžeš být v klidu. Nic takovýho v plánu nemám.“ Ujistil jsem ho.
„A radši mi řekni, co bylo to za druhé.“
„Jo, vidíš. Potkal jsem mámu, dala mi tohle, prý je to pro tebe.“ Podával mi malou žlutou obálku.
Rozškubnul jsem okraj obálky a k mému i k Jacksonovu překvapení z ní vypadla zlatá kreditní karta. Byl u ní ještě lístek se vzkazem: „Karta má neomezený limit, věřím, že mi nezruinuješ účet.“ Jack a vedle jména byl velký smailík.
„No, tak jak tak na to koukám, pustil tě z vodítka úplně,“ řekl Jackson a vzápětí na to jsme se oba začaly hlasitě chechtat.

2 komentáře:

  1. Super část, snad mu plán vyjde, nic se tolik nepokazí a nezrujnuje Jackovi účet :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) Já bych ho zruinovala v té vteřině, kdy bych dostala kreditku :D

      Vymazat

Děkuji za krásný komentář :)