Pages

Secrets of Lonely Wolf - 7.Kapitola



Tři hodiny jsme běhali po lese jako šílení, ale po Scottovi s Boydem ani stopy. Jackson se snažil zachytit jejich pach, ale marně. Jako kdyby se vypařili.
„Určitě v tom mají prst ty mrchy čarodějnice!“ zaklel Jack.
„Jacku tohle nemá smysl. Běháme tu po lese jako pomatení. Prostě tu nikde nejsou. Měl bys zavolat tátovi!“ snažil jsem se pohledem nakopnout Eriku a Thea, aby taky něco řekly.
„Nerad to říkám, ale tadyhle milovník upírů má pravdu,“ řekl Theo a Erika se uchechtla.
„Tak fajn, zavolám mu,“ odpověděl Jack a začal vytáčet číslo na telefonu.
„Sakra, kvůli jedné párty, která byla mimochodem skvělá, dokud se neobjevila ta skupinka těch páchnoucích pijavic,“ozval se Theo.
„Jo, kvůli těm pijavicím jsme skončili v tomhle zapadákově!“ dodala Erika.

New Orleans, před 9 měsíci…
„Věr mi Jacku, bude to párty století.“
„Já ti nevím Theo. Měli jsme párty před třemi dny.“
„Ale no tak. Odkdy ty odmítáš pártyovat?“ zasmál se Theo.
„A navíc už jsem zamluvil Hell‘s Angels.“
„No tak dobře,“ svolil Jackson.
„A kolik lidí jsi pozval?“ zeptal se Thea, který už byl pomalu na odchodu. Zastavil se mezi dveřmi Jacksonova pokoje, otočil se na něj a s ironickým úšklebkem odpověděl.
„Všechny a nikoho, ostatně jako vždycky,“ otočil se na patě a odešel. Jackson jen zakroutil hlavou a s úsměvem Thea následoval.
O několik hodin později už oba stáli v baru Hell‘s Angels přímo na Bourbon Street. Přesně jak řekl Theo, byly tam všichni.
„Když jsi říkal párty, tak ses zapomněl zmínit, že jde o Halloweenskou párty,“řekl Jack směrem k Theovi.
„No, vlastně to ani nebyl můj nápad. Víš, jak se tu posledně stavily Lyla, Elise a Ree?“ Jackson přikývl.
„Tak to všechno vysvětluje,“ zasmál se.
„Co máš přesně na mysli?“ zeptal se Theo.
„No, Záhada Blair Witch, například,“ oba dva vyprskli smíchy.
„Ahoj krasavci,“ ozval se ženský hlas.
„Elise, tak co na to říkáš?“ zeptal se Theo.
„No musím říct, že to vypadá mnohem líp, než jsem si představovala,“ odpověděla.
„To víš Eli, můj bráška se vždycky snaží, když jde o příležitost zkonzumovat spoustu alkoholu. A kde jsi vlastně nechala ty druhé dvě potížistky?“ zeptala se Thalia.
„Lyla objednává pití a Ree se nechává obletovat vašimi vlkodlačími kamarády,“
Zdálo se, že se velkolepá halloweenská párty vydařila, dokud se neobjevily problémy. A né zrovna malé.
„Podívej se na to Raphaeli, vlkodlaci pořádají halloweenskou párty a nepozvali nás,“ ozvalo se ode dveří. Šlo o skupinku mladých upírů, což nevěstilo nic dobrého.
„Ale ne, co ti tady chtějí.?“ Zeptala se Thalia.
„Damiene, nechceme žádný problémy, takže bude nejlepší, když ty i tvoji kumpáni odsud odejdete,“ řekl Jackson s klidem směrem k upíří skupince.
„Problémy jste si vytvořily v momentě, kdy jste nás nepozvaly,“ odpověděl Raphael, upír který stál hned vedle Damiena.
„Přesně tak. A jak se tak dívám, vaše malé milé přítelkyně jsou tu zase,“ ozval se Damien a ukázal směrem k Ree, která byla nejblíž.
„Tak dost, myslím, že se Jackson vyjádřil dost jasně. Tady nemáte co dělat,“ ozvala se Lyla.
„Hmm, řekni mi, čarodějko, ví členové tvého sesterstva, že se ty a tvoje povedené sestřičky scházíte s těmi smradlavými psisky?“ Jakmile Damien dokončil větu, strhla se doslova mela.
Všichni přítomní vlkodlaci, začali vrčet. Elise, Lyla a Ree se držely za ruce a mumlaly nějaká čarodějná slova. V tom se upíři začali kroutit v bolestech. Ale netrvalo to dlouho. Jak se ukázalo, čarodějky nepatřily zrovna k těm nejmocnějším, takže jim brzy došly síly. Upíři se vzbráborali a zaútočili na vlkodlaky. Všude byl zmatek, dokud se neozval pronikavý křik.
„AAAA, neeeeee…“ byla to Ree.
„Jacksone!“ zařvala Thalia.
„Jacksone, čarodějky,“ zařvala znovu.
„Co je s nima?“ ozval se Jackson a rozhlížel se po baru. Několik upíru bylo mrtvých a zhruba šest vlkodlaků bylo zraněných. Pak jeho zrak padl směrem ke dveřím. Ze skupinky deseti upírů zbyli tři. Mezi nimi i Damien, který teď měl ruku uvnitř hrudníku Ree. Pod jejíma nohama leželi její sestry v obrovské kaluži krve. Damien jen s ďábelským úšklebkem mrknul a vytrhl Ree srdce z těla a hodil ho na zem.
„Neeee,“ zakřičela Thalia.
„Šťastný Halloween,“ zamručel Damien, olízl si prsty od Reeiny krve a zmizel.
„Tak tohle teda nevyšlo,“ ozval se Theo, když se rozhlížel po baru plném těl, včetně mrtvých čarodějek.

Aljaška, současnost …
„Já vím, tati, ale …“ Jackson už půl hodiny telefonoval s otcem, zatím co Theo, Isaac, Liam a Erika nervózně přešlapovali kolem.
„Fajn, rozumím. Ano, hned, jasně … ahoj,“ Jackson ukončil hovor.
„No to bude ještě zajímavé,“ ozvala se Erika.
„Mohl jsem si myslet, že jste poslouchali,“ ušklíbl se Jack.
„Ale ano, máš pravdu, bude to hodně zajímavé. Každopádně já teď musím na letiště, protože jak jste určitě všichni slyšeli, táta sedá na letadlo. Což znamená, že tu bude tak za hodinu, nanejvýš za dvě.“ povzdechl si a vydal zpátky k domu.

Čekání na Jacksona jsme si krátili popíjením alkoholu v obýváku, protože to bylo jediné, co jsme teď mohli dělat. Teda nebyla to jediná věc, ale shodli jsme se na tom všichni tři. A přesně jak Jackson předpokládal, dorazil zhruba o hodinu později. Kromě Jacksona st. dorazila i Hayley, Jacksonova matka.

„Ať mě všechny blechy sežerou, jestli tohle není Isaac Fierce,“ ozvala se Hayley ode dveří.
„Jacksone, Hayley,“ pozdravil jsem je kývnutím hlavy.
„Aaa, velký pan Alfa s paní Alfovou,“ uchechtl se Theo.
„Nech si svoje přihlouplé poznámky pro sebe Theo, jediný kdo se směje, jsi tu ty!“ pokárala ho Hayley.
„Co kdybyste přestaly s tlacháním a daly se do práce. Chci, abyste mi ukázaly všechna místa, kde ostatní zmizely!“ zavelel Jackson st.

A tak jsme postupně oběhli všechna místa zmizení, až jsme skončili na tom podivném čarodějnickém tábořišti. Rozhlédnul jsem se po tábořišti, něco bylo jinak. Nejdřív jsem nevěděl co, ale pak mi to došlo. Ty mohyly z kamenů. Předtím byly shozené jen tři, ale teď už jich bylo shozeno mnohem víc. Vlastně všechny kromě posledních čtyř, které zřejmě představovaly Jacksona, Thea, Liama a Eriku. A navíc u těch čtyř zbývajících mohyl, byly v hlíně vyryty zvláštní znaky, zřejmě nějaké runy. Jackson st. si to zvědavě prohlížel a přitom rozzlobeně vrčel. Potom se posadil na jeden z dřevěných špalků a tvářil se ustaraně, ale zároveň naštvaně.

„Nechápu, že sis toho nevšimnul,“ řekl směrem k Jacksonovi.
„Nevšimnul čeho?“ zeptal se.
„Tvoji přátelé už tu dávno nejsou, synku,“ povzdychl si a zadíval se na Hayley.
„No, tati, díky za informaci. To bychom si bez tebe nevšimly, že tu nejsou,“ rozčílil se Jackson. Jackson st. si jen povzdych, postavil se proti synovi a položil mu ruky na rameno.

„Scott, Boyd, Thalia ani všichni ostatní už dávno nejsou na Aljašce!“ tato věta vyrazila všem přítomným dech.

2 komentáře:

  1. zajímavé pokračování, pěkně nevydařená party a pěkný postřeh Jacksona st.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)