Pages

Secrets of Lonely Wolf - 5.Kapitola

Slíbily jsme vám celé léto s Lonely Wolf a tak slib plníme. I když se nám v tom technika snažila zabránit, ale nakonec jsme to zvládli. Snad se vám tedy bude líbit pátá kapitola, kterou napsala Adele.



Ráno jsem se probudil poměrně brzy. Posadil jsem se na posteli a vykoukl ven z okna. Byl to tak nezvyklý pohled, všude jen lesy zasypané hromadou sněhu, který se třpytil pod paprsky ranního slunce. Chvíli mi trvalo, než jsem se probral na tolik, abych byl schopen fungovat. Hodil jsem na sebe džíny, tričko, mikinu a vydal se na takzvaný průzkum domu.

Po dvaceti minutách procházky po domě, ve kterém jak se zdálo, nikdo nebyl, jsem zamířil do kuchyně. Nakoukl jsem do ledničky. Přísahám bohu, nikdy v životě jsem neviděl ledničku, tak přecpanou masem.

„Sakra!“ zaklel jsem, jelikož v momentě, kdy jsem zavíral dveře od ledničky, se před nimi objevil Jackson. Což mě samozřejmě překvapilo. Vůbec jsem ho neslyšel přijít.
„Paráda, co?“ pronesl s úsměvem a usadil se ke stolu.
„Přiznávám, jsem ohromen,“ odpověděl jsem.
„Nikdy jsem neviděl ledničku jako je ta tvoje,“ dodal jsem s úsměvem. Jack se pousmál, ale hned po tom zvážněl.
„Doufám, že ses dobře vyspal. Byl jsem se ráno trochu proběhnout a našel na jižní hranici lesa nějaké stopy, tak jsem si říkal, jestli to nechceš jít se mnou trochu víc prozkoumat?“ zeptal se.
„Pochopím, když se ti nebude chtít, ale nemyslím si, že bys měl zrovna zájem strávit den s Erikou.“ dodal s ironií v hlase.
„Zní to jako dobrý nápad,“ odpověděl jsem.
„Skvěle, takže vyhovuje ti to za dvě hodiny?“ zeptal se, když vstával od stolu.
„Jasně, zajdu si do města koupit něco na sebe,“ řekl jsem pobaveně. Vážně jsem potřeboval teplejší oblečení. Jinak bych tu umrznul. Jackson mi sice nabízel, že mi půjčí něco svého, ale raději si pořídím vlastní.

O dvě hodiny později jsme se sešli před domem. Já už měl na sobě vrstvu pěkného, nového a hlavně teplého oblečení. Zamířili jsme k jižní hranici, jak říkal Jackson, a cestou jsme probírali věci ohledně smečky. Když jsme dorazili na místo, začali jsme to všude prohledávat. Ale přesně jak Jack předpokládal, nenašli jsme nic, co by nám pomohlo v hledání ztracených členů smečky.

V hledání jsme pokračovali každý další den, ale pokaždé neúspěšně. Během těch čtrnácti dnů, které jsem už na Aljašce strávil, jsem se pomalu sblížil s ostatními členy smečky. Tedy kromě Thea. Ten se mi vyhýbal, jak nejlíp to šlo. A já jemu vlastně taky.

Vraceli jsme se z jednoho z našich pátracích výletů, když jsem ucítil zvláštní neznámý pach.
„Jacksone, cítíš to,“ zastavil jsem ho.
„Co?“ zeptal se.
„Jde to odtamtud,“ ukázal jsem směrem k zamrzlému jezeru, které se rozprostíralo nedaleko severní hranice lesa. Rozběhl jsem se směrem k němu a Jackson se Scottem, který byl s námi, mě následovali.

Doběhli jsme na okraj jezera a já jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Bylo to jako z nějakýho filmu. Na místě kde jsme stáli, bylo staré tábořiště, ale vypadalo dost strašidelně. Uprostřed bylo ohniště a kolem něj v kruhu rozestavěné jakési kamenné věžičky. Bylo jich celkem devět, ale tři z nich byly zbořené. Všude kolem se válely poházené kusy dřeva a zvířecí kůže a přímo u ohniště byl starý kotlík a v něm nechutně zapáchající byliny. To byl ten pach, který mě upoutal. Ale bylo tu ještě něco jiného, ale zatím jsem nebyl schopný určit co.
„Tak tohle jsem vážně děsivý,“ zašeptal jsem.
„Co to sakra je?“ přidal se Scott a šťoural při tom do kusu opáleného dřeva. Tedy aspoň myslím, že to bylo dřevo.
„Scotte,“ zavolal Jackson.
„Vidíš ty hromady kamení?“ ukázal na ty věžičky kolem ohniště.
„Co je s nima?“ zeptal jsem se.
„Je jich devět,“ odpověděl Scott.
„A to znamená co?“ pořád jsem nechápal, o čem sakra mluví.
„Těch hromad je tu devět a tři z nich jsou shozené,“ promluvil Jack.
„Než jsi přijel, bylo nás devět a tři z nás jsou nezvěstní,“ dokončil.
„Ale no tak, tohle je naprosto směšný,“ uchechtl jsem se.
„Očividně si z vás někdo dělá šoufky. Tohle jsem viděl ve filmu.“
„A navíc, vysvětli mi, kde by se tu vzaly, vždyť jsme tu byly před třemi dny a nic tu nebylo. Víš to moc dobře, byl jsi tu se mnou!“ řekl jsem směrem k Jacksonovi.
Jackson se Scottem seděli u ohniště a koukali jeden na druhého. Jack vypadal docela ustrašeně.

„Myslíš, na to na co já?“ Zeptal se Scott Jacksona. Ten jen přikývl a zvedl se.
„Myslím, že nás našli!“ řekl.
„Ale kam se sakra zmizly, když tu byly ještě před třemi dny. Proč zrovna teď?“ ptal se Scott.
„Nemám nejmenší ponětí,“ odpověděl Jackson.
„Jediný co víme s určitostí je, že tu byly a používaly zastírací kouzlo a podle všeho mají něco společného se zmizením Thalie, Alexe a Ali!“
„Ehm, mohl by mi někdo vysvětlit, o co tu jde?“ nechápavě jsem koukal na oba.
„Čarodějky,“ odpověděli oba zároveň.
„Cože?“ musel jsem se začít smát. Nevím proč, ale v tu chvíli mi to přišlo hrozně směšné.
„To myslíte vážně? Vždyť je to doopravdy úplně směšný. Je to tu vyloženě jak vystřižený z filmu Záhada Blair Witch!“ dokončil jsem. Chvíli bylo ticho. Koukali jsme na sebe, jako bacili do lékárny.
„Sakra,“ zaklel jsem.
„Vy to myslíte vážně!“


„Myslím, že bys mi konečně měl říct, proč jsi odjel na Aljašku,“ řekl jsem směrem k Jacksonovi.

2 komentáře:

  1. Super, snad bude brzy další, chci vědět, kde tam udělal ty hromady a jestli je opravdu našly čarodějky, ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) Až do konce srpna bude kapitola každou neděli :)

      Vymazat

Děkuji za krásný komentář :)