Pages

Tajemný Apríl

Mám dojem, že v poslední době mi chybí inspirace. Pravděpodobně už jsem z toho všeho učení umořená, jinak nevím. Nedostatek inspirace tedy způsobil to, že jsem vynechala březnovou a dubnovou povídku do soutěže u Terky a květnovou, s Terčiným požehnáním, dávám na blog skoro v půlce června.

Ale nečekejte nic extra. Je to romantika a mě samotné to přijde jako klišé, ale snad to není zas až tak špatné. A pokud jste četli Aprílový žertík a Třešňový polibek, což jsou příběhy, které jsem psala do Terčiny soutěže minulý rok, tak tohle je opět takové volné pokračování.




Bylo prvního dubna a já se poprvé za ty roky vzbudila s úsměvem na tváři. Věděla jsem, že Aleš na mě určitě nastražil nějaký aprílový vtípek, ale bylo mi to naprosto jedno. Od minulého roku byl první apríl oficiálně mým nejoblíbenějším dnem.

Před rokem udělal můj bratříček tu nejlepší věc, co mohl. Ukradl mi mobil a naprosto zpřeházel jména s čísly. A díky tomu jsem se dala dohromady s Radkem. Vlastně jsme se dali dohromady až později, ale nebýt Aleše, asi by se to nikdy nestalo.

A tak jsem vstala, bez toho, abych zkontrolovala, jestli je opravdu sedm hodin ráno a jestli nade mnou nevisí pánev. A ani mě nenapadlo zkoumat svoje oblečení a boty. Prostě jsem měla dobrou náladu.

Evidentně tak dobrou, že když jsem dorazila na snídani, rodiče a brácha se na mě dívali, jako kdyby mě nikdy předtím neviděli.

„Dobré ráno,“ pronesla jsem s úsměvem, sedla si vedle Aleše a pustila se do snídaně.
„Ty ani nezkontroluješ, jestli je v tom opravdu máslo?“ zeptal se udiveně brácha, když jsem se chtěla zakousnout do rohlíku.
„Proč bych měla? V krabičce s máslem většinou bývá máslo,“ odvětila jsem, s chutí se zakousla a užívala si bráchův totálně nechápavý výraz.

O deset minut později jsem u stolu zůstala už jen já s Alešem, který měl neustále otázky typu: „Jaká dneska byla tvá zubní pasta?“ a „Jsi si jistá, že si chceš vzít tenhle svetr?“ Pokaždé jsem se jen usmála, případně kývla. Dnešek jsem si nehodlala nechat nikým a ničím zkazit.

Pravděpodobně by to netrvalo dlouho a začal by na mě křičet, proč se netřesu hrůzou před jeho vtípky. Ale než se to vůbec stačilo stát, pípl mi mobil. Odnesla jsem tedy talíř, vzala si batoh a vyšla před dům, kde už na mě čekal Radek.

„Dobré ráno,“přivítal mě úsměvem a polibkem jako vždy. S takovým začátkem dne mi zní i Apríl jako naprosto dokonalý den.
„Dobré. Tak kam půjdeme dnes?“
„Počkej chvíli. Včera jsme byly ve škole a předevčírem taky, tak co udělat nějakou změnu a jít třeba… hm už to mám, do školy?“
„To zní jako skvělý nápad. A kam půjdeme odpoledne?“
 „Bohužel nikam. Musím si dodělat pár testů z matiky a to chvíli zabere.“
„Škoda. Ale ten zítřejší koncert platí?“
„Určitě. V pátek večer nechci o matice ani slyšet,“ nedivila jsem se

Ve škole to samozřejmě bylo to samé, jako každý rok. Kliky namazané šmírem, židle přilepené k podlaze, přehození panáčkové u záchodů a další podobné vtípky. V klidu jsem kolem nich jenom procházela a na všechny se usmívala, což některé „stvořitele“ vtípků docela štvalo. Ale za ty roky života s mým bratrem jsem si už vytvořila imunitu a tak jsem celým dnem proplula bez toho, abych se nachytala.

Po škole jsem se vydala rovnou domů. Ne, že bych si nedokázala bez Radka vytvořit plán na odpoledne, ale dnes to nebylo možné. Jsou dva typy lidí, ti kteří se snaží druhé nachytat a pak ti, kteří se snaží, aby je nikdo nenachytal. A v tomhle zmatku se shání společnost opravdu těžko.

Když jsem vešla do domu, nikdo tam ještě nebyl. Trochu mě to překvapilo, jelikož Aleš touhle dobou dodělává vtípky, které nestihl narafičit v noci, ale jen jsem pokrčila rameny a šla do svého pokoje. Jakmile jsem otevřela, málem mi vypadly oči z důlku. Každý centimetr čtvereční mého pokoje byl  pokryt lepícími papírky všemožných barev ve tvaru srdíček a přímo naproti dveřím bylo napsáno velkými tiskacími písmeny MILUJI TĚ.

„Líbí se ti to?“ ozvalo se zleva a já si až teď všimla, že tam stojí Radek s úsměvem od ucha k uchu.
„Co... ty… kdy?“ vykoktala jsem ze sebe.
„Občas se hodí, že nemáme všechny hodiny společné. Vykašlal jsem se na laborky, abych to mohl udělat a Aleš mi půjčil klíče.“
„Proč?“
„Proč? Máme přece výročí ne?“
„To je až za měsíc.“
„Není. Všechno to přece začalo na apríla. Tak co, líbí se ti to?“
„Líbí? To je slabé slovo. Je to dokonalé.“ Se slzou v oku jsem mu skočila do náruče.
„To jsem moc rád. A ještě něco tu pro tebe mám,“ řekl a natáhl ke mně mísu.
„Višně v čokoládě, dáš si?“
„Rozhodně.“ Miluji višně v čokoládě, takže jsem si jich bez přemýšlení hodila do úst celou hrst a to byla chyba. Chutnalo to odpudivě. Rychle jsem to vyplivla do kapesníčku a hledala vodu, abych mohla tu pachuť zapít.

Když jsem konečně objevila láhev s vodou a na jeden lok ji vypila, uvědomila jsem si, že se Radek směje.
„Co… tys to udělal schválně?“
„Je Apríl, nemohl jsem odolat. A vypadala si vážně hrozně legračně,“ vypravil ze sebe v záchvatech smíchu.
„Já toho Aleše zabiju, tohle ti určitě vnuknul do hlavy on! Co to vůbec bylo za sajrajt?“
„Vasabi.“
„Fuj. Jak si mi to mohl udělat?“ zeptala jsem se vyčítavě… i když jsem se vlastně moc nezlobila.
„Ale no tak, je to jen vtip. A tys byla ráno tak v klidu, že jsem neodolal.“
„Aha… takže ty srdíčka byly také vtip?“ zeptala jsem se a hodila na něj štěněčí pohled.
„Ne… jasně , že ne. Nesmíš si myslet, že by to byl nějaký vtip, já…,“ než to stihl dopovědět, rozesmála jsem se. Byl roztomilý, když se mi snažil vysvětlit, že mě miluje.
„Vystřelila sis ze mě.“
„Rozhodně to nebylo tak podlé, jako tvůj vtípek.“
„Bylo to mnohem, mnohem podlejší.“
„Nemyslím si, já…“ už jsem to nedořekla, protože mě políbil.

„Počkej,“ odtrhla jsem se od něj, „takže si mi nepřinesl žádné višně v čokoládě?“

8 komentářů:

  1. Jéé :D Táto poviedka je tak milo vtipná, aj romantika aj trochu vtipu, takže sa mi čítala naozaj dobre :D Ach, mala by som konečne aj ja niečo napísať :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) Já jsem na tom s inspirací vážně bídně, takže jsem ráda, že se mi vůbec něco povedlo vytvořit :D

      Vymazat
  2. Krásná povídka, povedla se ti. Osobně Apríl nemám moc ráda, ale takovýhle by se mi líbil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Svátky jako Apríl nebo 1.Máj jdou mimo mě, takže to ani neřeším :D Ale v povídkách se to využívá docela lehce :) Takový by asi potěšil každého... tedy až na ten konec :D

      Vymazat
  3. Tak to se mi vázne moc líbilo :) Zlepšilo mi to náladu ve skole :D Takze ti dekuji :) Bylo to vázne skvěle, vtipné a sice ne něco extra originálního ale občas je tohle proste potřeba :D Skvělé :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, moc děkuju :) Vím, že to není originální, ale už jsem chtěla něco napsat :D

      Vymazat
  4. Je to pěkná povídka, taková roztomilá a jak si psala i romantická. =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)