Pages

Pod vlivem lásky II - 20.Kapitola

A je tu poslední kapitola. Původně jsem myslela, že bych udělala ještě třetí díl, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Nemyslím si, že by o to byl zájem a tak se budu radši věnovat jiným povídkám. I když nikdy neříkej nikdy, že? :)




„Myslíš, že už vám od Freyi nehrozí žádné nebezpečí?“ zeptal se Matt, když Klaus a Elijah odjeli spolu se spoutanou Freyou.
„Zatím ne. Pouta jí zabraňují v čarování. Ale nejspíš ji nedokážou udržet věčně. Zatím bude sedět v žaláři vedle Alex… tedy Hope.“
„Myslíš, že se dá napravit, co provedla?“
„Nevím, doufám v to. Vědět, že jsem zapomněla kus života je ještě horší než vědomí, že jsem byla století nebo dvě probodnuta dýkou. Vím, že mi něco chybí, ale nevím co. Ale bez těch vzpomínek se v nejhorším případě obejdeme. Spíše je tu otázka co s mou neteří. Vlastně dělala jen to, co jí Freya pomocí spolku čarodějek řekla, nejsem si jistá, že ji z jejího vlivu dokážeme dostat.“
„Věčnost je dlouhá doba. Časem si uvědomí, kdo je její skutečnou rodinou. Není vyšinutá jako Freya, vymaní se z toho.“
„Snad máš pravdu.“ Usmála jsem se. Možná nedostaneme zpátky svoje vzpomínky, ale Alex, vlastně Hope, zpátky získáme. Je to přeci rodina.
„Určitě mám. Navíc, když tak přemýšlím, Freya nám vlastně prokázala službu.“
„A čím přesně?“ koukala jsem na něj jak na blázna. Přeci jen se snažila zabít mého bratra… co na tom, že já jsem se kdysi snažila o to samé… také s použitím Mikaela.
„Kdyby tě neotrávila tím jedem, byla bys teď někde pryč a já bych vlastní hloupostí přišel o nejlepší přítelkyni na světě.“
„ V tom máš nejspíš pravdu. Jen doufám, že až se pohádáme příště, nebudeš čekat dalších sto let na nějakého šíleného příbuzného, který bude chtít ohrozit moji rodinu.“
„Jak vás znám, nějaký bláznivý příbuzný se objeví mnohem dřív než za sto let.“
„Taky pravda,“ konstatovala jsem a přitáhla si ho k sobě, ale než jsem ho stihla vůbec políbit, objevil se jako obvykle, ten nejotravnější člověk na světě.
„Jak je vidět, vy už si tu vystačíte sami.“
„Chtěl si něco, nebo si přišel jen otravovat?“
„Všechny čarodějky a Kol s Davinou odjeli domů a já s Elenou se vracím do Paříže. Co se týká Caroline, tak ta jede za Klausem. Tudíž si tu můžete už dělat, co chcete. Ale až se za týden vrátíme, chci mít plný bar, jinak, ti jako suvenýr z Paříze přinesu pěkný kůl, je to jasný quaterbacku?“ Viděla jsem na Mattovi, jak se snaží zamaskovat úsměv. A nebyl jediný, to jeho vyhrožování poslední dobou působilo dost roztomile. Ale pořád byl otravný. Naštěstí hned po tom prohlášení odešel.
„Asi bychom si měli najít vlastní dům,“ poznamenala jsem.
„Nech mě hádat s bílým plaňkovým plotem?“
„Ty si to pamatuješ?“
„Jasně že jo. Vždycky jsi chtěla žít normální život a tak ho žít budeme… co nejdál od Damona. Ale než začneme shánět dům na severním pólu, nemyslíš, že musíme dohnat nějaké to století?“



0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)