Pages

Pod vlivem lásky II - 19.Kapitola


Nechápu, proč ti dva chtěli, abych s nimi šel pro krev. Celou dobu spolu cukrovali jako novomanželé a mně z toho nebylo zrovna dvakrát dobře. I když je pravda, že vzhledem k počtu pytlíků s krví se jim asi hodily jedny ruce navíc. Ale příště by bylo asi lepší opatřit si dodávku, nebyly bychom tak nápadní.

„Freyo,“ zaslechl jsem Rebečin hlas ještě předtím, než jsme vešli do domu. Damon s Elenou okamžitě položili pytle s krví na zem a vběhli dovnitř. Hned co jsem si uvědomil, že Rebekah jen nezmínila Freyino jméno, ale že to bylo oslovení, vydal jsem se za nimi.
„Tak to vypadá, že tohle nebude čiště rodinný pohovor, že?“ řekla blondýnka, nejspíš Freya a sedla si do křesla naproti Rebece.
„Ale co na tom, chtěli jste se mnou mluvit, tak mluvte.“ Tohle bylo zatraceně divný a neviděl jsem to jen já, ale i všichni ostatní. Ta holka byla až moc v klidu.
„Nic? Ale no tak. Copak jsem sem vážila tak dlouhou cestu zbytečně? Dobře tak začnu. Zabili jste mého otce, opět.“ Její prohlášení pro mě byla novinka, copak jsme byli tak dlouho pryč? Rebeka ani Elijaha však překvapeni nebyli.
„Mikael byl psychopat, který se nás snažil v jednom kuse zabít. I když je pravda, že teď se díky tobě snažil zabít jen Klause. Mimochodem, byl bych ráda, kdybys mi sdělila důvod nenávisti k mému bratrovi.“
„Elijahu, všichni přece víte, co je Klaus zač. Jak se tedy můžete divit, že ho chci zabít?“
„Možná proto, že si nám všem vymazala vzpomínky?“ poznamenala ironicky Rebekah
„Nač ta ironie sestřičko, byly jsme přece kamarádky a dobré.“
„Vím, že má Rebekah špatný vkus, ale neřekl bych, že až tak špatný,“ ozvalo se pohrdavě vedle mě.
„Damon že? Je neuvěřitelné že ještě žiješ, když se pleteš v jednom kuse do cesty lidem, jako jsem já. Nejspíš za to může ten zadek.“
„Všichni tady ví, že má pěkný zadek. Tak přestaň říkat to, co je zřejmé a odpověz. Proč chceš zabít Nika?“
„Málem jsem zapomněla na tvoji netrpělivost, ale dobře. Ty a Elijah jste chtěli, abych byla součástí vaší rodiny, ale Klaus ne. Nevěřil mi.“
„Zpětně musím uznat, že jeho paranoia byla tentokrát opodstatněná,“ konstatoval Elijah.
„Nic nebylo opodstatněné,“ vykřikla a zvedla se z křesla. „On je ten, kdo za všechno může. On rozbil naší rodinu už jen tím, že se narodil. Ale já to teď všechno napravím. Až bude mrtvý, bude z nás opět rodina. Já, vy dva, Kol a Hope. Rodina.“
„Ty si naprosto šílená. Evidentně si s Elijahou, Rebekou a Klausem strávila nějaký čas, i když si to díky tobě nepamatují a přesto nevíš, že oni tě do rodiny nikdy nepřijmou. Ne, když zabiješ Klause. On je jejich rodina, ne ty.“ Každý kdo původní zná, to ví. Občas se sice snaží pozabíjet, ale nakonec vždycky drží pospolu.
„Už jednou jsem změnila paměť všech a změním ji znovu. Bude to, jako kdybys ty a každý upír, kterého kdy potkali, neexistoval. Budeme jen a jen spolu, budeme rodina.“
„Ne že bych měla něco proti zabití Klause, sám se mě pokusil zabít několikrát. Jenže když ho zabiješ, zemřou tisíce upírů včetně Damona a mě. Vážně si myslíš, že ti to dovolíme?“ ozvala se Elena.
„Myslíš si, že jsem tak hloupá, abych si to nechala překazit několika nedůležitými upíry?“ Další události se seběhli opravdu rychle a nebýt upír, ani bych si jich nevšiml. Přiběhl Kol a nasadil Freye nějaká starodávná pouta.
„Rozhodně si tak hloupá, že sis nevšimla, že hrají o čas,“ ozvala se Caroline od vchodu a zamávala Freye před nosem mobilem.
„Člověk by řekl, že aspoň základy o moderních technologiích bys mohla znát.“

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)