Pages

Secrets of Bloodline - 31. Kapitola

A zase jedna kapitola od Andy :)


Probrala jsem se v obýváku na gauči s obkladem na hlavě. Zamžourala jsem po pokoji a mrkla na hodiny. Proboha, byla jsem mimo skoro dvacet minut. Caroline stála u okna a pořád se dohadovala s Klausem.

„Myslíš si, že jsem nechtěl??“
„Už dávno jsem jí to chtěl říct, stejně jako tobě, ale matka si to nepřála,“ odmlčel se.
„Matka si to nepřála? Copak je ti pět?“  rozčilovala se Caroline.
„Tak dost,“ zvolala jsem a posadila se.

„Eleno, jak se cítíš?“ vyhrkly oba zaráz a ve vteřině stály u mě jako cvičení pejsci.
„Už je mi líp, díky. Co se vlastně stalo?“
„No, zničeho nic jsi omdlela, Klaus tě stihl chytit, než jsi upadla a odnesl tě sem,“ vysvětlila Caroline.
„Takže, můžeme si to prosím probrat všechno ještě jednou a v klidu?“
„Ale jistě,“ řekl Klaus a posadil se ke mně, zatímco Caroline se usadila v křesle.
„Takže s čím chceš začít?“ zeptal se.
„Začala bych pěkně od začátku,“ zavrtěla jsem se.
„ Pokud jsem to správně pochopila, moje matka a Isaacův otec jsou tvoji rodiče,“
„Přesně tak,“
„To znamená, že jsi napůl upír a napůl vlkodlak, tedy hybrid. Pokud jsi hybrid a Isaacův otec je pořád vůdce smečky, znamená to, že o tobě nikdo neví. Správně?“
„Správně, ale tenhle příběh už jsem ti vyprávěl, vzpomínáš? Pokud se nepletu, vysvětlil jsem ti, jak to bylo, když jsem se narodil.“ Zakroutil očima a pokračoval.
„Nemohl jsem vyrůstat ve smečce, protože nejsem jen vlkodlak. A nemohl jsem vyrůstat u vás doma, i když tehdy jste ty ani tvoje sestra ještě nebyly na světě, prostě to nešlo. “

„Tohle prostě nechápu,“ ozvala se Caroline.
„Proč to nešlo, o dvojčatech se vědělo, tak proč ne o tobě,“
„No, možná proto, lásko, že dvojčata se narodila jako upíři. Já jsem hybrid. Nemusím ti snad vysvětlovat, co by se tehdy stalo s Evelyn, kdyby pravda tenkrát vyšla najevo. Rovnoprávnost nebyla v té době zrovna hlavním tématem.“
„Nechápu, jak to Evelyn dokázala tajit tak dlouho, sám jsi říkal, že je ti tři sta let, kdo by dokázal něco takového utajit takovou dobu,“ podivila se Car
„Jak vidíš, moje matka to dokázala,“ podotkla jsem sarkasticky.

„Můžeme se posunout dál, prosím?“
„Klausi, říkal jsi, že vlci, stejně tak hybridi jsou přitahováni vlastní rodinou. Jak můžeš vědět, že tě sem táhlo zrovna moje dítě, jsi přece Isaacův bratr. Úplně klidně tě mohl přitahovat on,“ nechtěla jsem si přiznat tu skutečnost, že dítě, které nosím je opravdu Isaacovo.
„Slyšela jsi, co jsem říkal před chvílí?“
„Hybrid vycítí jiného hybrida na obrovskou dálku, obzvlášť když jde o člena rodiny,“
„Proto jsi měla ty zvláštní sny,“
„Sám jsem byl překvapený, co ten malý človíček uvnitř tebe dokáže.“
„Cože?“ pohlédla jsem na Klause s nechápavým výrazem.
„No, jak bych to jen řekl,“ na chvíli se odmlčel.
„Když jsme se poprvé setkali, cítil jsem něco, co mě dost překvapilo,“
„O čem to mluvíš?“
„Mluvím o tvém dítěti,“ pohlédla jsem na něj nechápavě.
„Prostě jsem z tebe cítil vlkodlaka,“ pousmál se.
„A protože ty vlkodlak nejsi a jediný jiný vlkodlak na místě jsem byl já, napadla mě ta druhá možnost,“
„Prostě jsem ho vycítil, stejně jako tvoje dítě vycítilo mě, takhle to spojení funguje,“ vysvětlil.
„Coo? Tohle je vážně divný, když jsme se poprvé potkali, moje dítě nebylo větší než fazole, jak tě asi tak mohlo vycítit?“ nechápala jsem to, Klaus vycítil, že jsem těhotná dřív než já. Docela mě to děsilo.
„Chceš mi říct, že spolu máte nějaké speciální spojení nebo co? Protože to mi přijde opravdu dost divný,“ uvědomila jsem si, že zvyšuju hlas. Klaus i Caroline seděli tiše a nehnutě. Pak jsem si vzpomněla na léto.

„Onehdy v létě, když jsme s Damonem malovali dětský pokoj, viděla jsem tě vzadu na zahradě u lesa, jak mluvíš s Isaacem. Vypadal jsi dost rozčíleně. O co šlo?“
„Myslel jsem si, že se zeptáš,“
„Věděla jsi, že tam Isaac chodil skoro každý den?“ vykulila jsem na něj oči.
„Ano, pořád se potloukal kolem, onehdy v létě, když jsem s ním mluvil, jsem mu zdůraznil, že by se měl držet zpátky, protože upíři, včetně tvého otce a manžela začínají být dost ostražití.“
„Samozřejmě se mu to nelíbilo, ale nakonec se stáhnul zpátky.“
„No výborně, takže on tu celou tu doby byl,“ rozčílila jsem se.

Zvedla jsem se z gauče a začala pochodovat po pokoji. Zrovna teď by mi bodla sklenka něčeho silnějšího. V hlavě jsem měla tisíce neuspořádaných myšlenech. Pořád dokola jsem si přehrávala různé scénáře, počínaje rozhovorem s Damonem. Jak mu tohle asi tak vysvětlím. Neměla jsem nejmenší tušení, co budu dělat. Ale jedno jsem věděla jistě, musím si promluvit s Isaacem.

„Eleno, mohla by ses posadit, začínáš mě znervózňovat,“ ozvala se Caroline.
„To bych mohla, ale nechci,“ odsekla jsem ji.
„Klausi, potřebuju, abys mě někam odvezl,“ pronesla jsem směrem ke Klausovi a přitom jsem začala hledat boty a bundu.
„Ty zůstaneš doma,“ ukázala jsem prstem na Caroline, ta se hned vztyčila a začala protestovat, že bych neměla nikam jezdit, protože jsem rozrušená. Klaus ji ale uklidnil, že se prý o mě postará. Nakonec jsem jí vysvětlila, kam chci jet a proč potřebuji, aby zůstala doma.

„Jsi si tím jistá?“ zeptal se Klaus, když zastavil auto před tmavým domem s bílým plaňkovým plotem. Přikývla jsem a snažila se vyškrábat z auta, což mi moc dobře nešlo a muselo to vypadat dost komicky, protože se Klaus dobrých pět minut potácel smíchy, než mi pomohl ven z auta. Cesta ke dveřím mi připadala nekonečná, byla jsem tak strašně nervózní, že jsem zarývala nehty do Klausova předloktí. Došli jsme až ke dveřím, srdce mi bušilo jako o závod.
„Mám zaklepat já?“ zeptal se Klaus, tiše jsem přikývla.
„No, jooo už jdu,“ ozvalo se zpoza dveří.
„Klausi, vít… co ta tady dělá,“ vyhrkla Lydie, když mě uviděla.
„Chovej se slušně, Lydie a buď tak laskavá a pozvi Elenu dovnitř,“ řekl Klaus s absolutním klidem.
„To sotva, nemá tady co dělat, budou z toho jen problémy,“ odsekla mu Lydie.
„Lydie, kdo je to,“ ozval se známý hlas. Dveře se otevřely a objevil se Isaac. Už si ani nepamatuju, jak je to dlouho, kdy jsme se jeden druhému dívaly do očí. Isaac si mě prohlédl od hlavy až k patě a pak mě pozval dál.
„No, to nemyslíš vážně,“ rozčilovala se Lydie. Isaac ji uzemnil několika poznámky a pak nás zavedl do svého pokoje.

„Víš, proč jsme tady?“ zeptal se Klaus.
„Rád bych řekl, že ano, ale to bych lhal,“ odpověděl Isaac.
„Eleno, jsi v pořádku, nevypadáš moc dobře,“ asi měl pravdu, vůbec jsem se necítila dobře. Sebrala jsem veškeré síly a vylíčila Isaacovi všechno co jsem měla na srdci.
„Počkej, Eleno, zadrž,“
„Chceš mi říct, že Klaus je náš společný bratr?“
„Přesně tak,“ odpověděla jsem a Klaus přikývl.
„No výborně, horší už to ani být nemůže,“ povzdychl si Isaac.
„Obávám se, že může,“ řekl Klaus.
„Proboha, co ještě?“ zeptal se.
„No, jak tak koukám, Elena je před zhroucením, takže to řeknu já, bratříčku,“ušklíbl se.
„To dítě, které Elena čeká je hybrid,“
„Hybrid, počkat…“ Isaac se odmlčel a zamyslel se.
„Když říkáš, že to nenarozené dítě je hybrid, chceš tím říct, že já a Elena… že já jsem …“ Isaac se obrátil na mě a začal zvyšovat hlas.
„Chceš mi říct, že sis vzala chlapa, kterého nemiluješ, protože sis myslela, že dítě, jehož otec jsem já, čekáš s ním? Kdy jsi to proboha stihla?“ rozčiloval se Isaac.
„Když sis myslela, že dítě je jeho, pak jsi s ním musela spát ještě v době, když jsme byli spolu, není to tak? Tohle jsem si o tobě vážně nemyslel, Eleno, proč jsi sem vůbec chodila? Myslela sis snad, že se tím něco vyřeší?“ nadechl se.
„Tak hádej co, nevyřeší, všechno to jenom zhorší. Teď už chápu, proč přišel otec domů tak rozčílený.“ Začal pochodovat po pokoji a přitom zvyšoval hlas.
„Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi mi oznámila, že dítě, které čekáš už víc jak půl roku je moje, asi bych nebyl nadšený, kdybych se po tři sta letech dozvěděl, že jsi všem lhala. Víš, co vlastně bych se ani nedivil, vždycky jsi byla celá po matce,“
„Tak dost!!!“ zaburácel Klaus, vrhl se po Isaacovi a přitiskl ho ke zdi. Co se dělo potom, už si nepamatuju. Omdlela jsem.
Když jsem se probrala, ležela jsem doma v posteli, Caroline ležela vedle mě a Klaus jen neslyšně seděl v křesle.


3 komentáře:

  1. Tak to to pořádně začíná brát na obrátkách. Jsem zvědavá jak to vše vysvětlí Damonovi. =D
    Jinak stejně je divné, že Klaus je bratr Isaaca i Eleny a Elena s Isaacem spolu něco měli. =D
    Ale jinak dobrý díl, měla jsem to přečtené v cukuletu. Ještě by mě zajímalo, co bude s Elenou protože je divné, jak stále omdlívá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Technicky vzato oni dva sourozenci nejsou, takže proč ne :D Navíc se tam Klaus objevil až teď...
      Děkujeme :) No...brzy to zjistíš :)

      Vymazat
  2. Taky mi teda přijde docela divné, že jsou Elena s Isaacem technicky vzato příbuzní, ale když jsem se nad tím teď zamyslela... :D Je divné, že jsem Isaacovi měla sto chutí dát pár facek? :D
    Už druhý díl, kdy Elena omdlela, to prostě nebude jen tak... no, jsem zvědavá, jak se to vyvine. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)