Pages

Secrets of Bloodline - 30. Kapitola



Když jsme s Bonnie vešli do domu, byla jsem dost překvapená, ale i vyděšená. V předsíni byly Carolininy kufry a plno nákupních tašek. Vypadalo to, že se z Itálie vrátili dřív.

„Eleno!“ Přiběhla ke mně Caroline. „Zrovna jsem ti chtěla zavolat. Co tady děláš? Měla jsi být u vašich.“  Hned začala chrlit jednu otázku za druhou.
„Zpomal Car, vždyť jí ani nenecháš nadechnout,“ ozvala se Bon na mou obranu.
„Jasně.“omluvně se na mě usmála. „Tak kde se tu vy dvě berete?
„Byly jsme na kafi a nechtělo se mi jít domů, je tam moc lidí. Tak se Bonnie nabídla, že tu se mnou přespí, abych měla klid. A co vy, co že jste se vrátily?“
„Vrátila jsem se jenom já. Damon se Stefanem zůstali v Itálii a ještě tak dva týdny se nevrátí. Narazily tam na nějakou obchodní nabídku, jak jinak. Ale já už jsem nakoupila všechno, co jsem mohla a nechtělo se mi tě tu nechávat samotnou, tak jsem se vrátila.“ Popravdě jsem si dost oddechla. Nevím, jak bych se dnes podívala Damonovi do očí.

„Tak myslím, že už můžu jít domů. Ty jsi určitě v dobrých rukou,“ řekla Bonnie a chystala se odejít.
„Bonnie, počkej. Přece nikam nepůjdeš. Přespi tu, jak si chtěla, uděláme si dámskou jízdu. Vidíš, kolik jsem toho nakoupila? Musíme to vyzkoušet!“
„Elena měla náročný den, potřebuje se vyspat. Navíc by to k ní bylo nefér. Ale můžeme to pořádně probrat, až Elena získá svou obvyklou postavu, nemyslíte?“
„To by bylo fajn.“ Vyloudila jsem úsměv.
„Tak dobře. Ale zítra zajdeme na kafe všechny tři.“ Přikázala a my jsme poslušně kývly.

Bonnie potom odešla a Caroline uznala, že bych opravdu měla odpočívat a šla vybalovat. Ale já jsem odpočívat nedokázala. Celý den jsem přemýšlela o všem, co jsem viděla. Když jsem si to přehrávala takhle zpětně, začaly všechny dílky skládačky zapadat do sebe. Tedy až na ty sny, ty by se hodily spíš pro čarodějku jako je Bonnie a ne pro mě.

Jelikož se mi to pořád honilo hlavou, vůbec jsem se nemohla zaspat, ale nakonec se mi to podařilo. Jenže to nebyl zrovna klidný spánek. Zdály se mi příšerné noční můry plné Damona, Isaaca, Klause, mé matky a vlků. Nejspíš jsem i křičela, jelikož do mé ložnice vtrhla Caroline a vzbudila mě.

„Eleno, co se děje?“
„Promiň, jen špatný sen. Nechtěla jsem tě vzbudit. Vlastně jsem myslela, že když víš, že jsem v pohodě, přespíš jinde.“
„Klaus měl nějakou pracovní záležitost mimo město a nestihl se vrátit, tak…“ jakmile jsem slyšela jeho jméno, rozplakala jsem se. Bylo toho na mě moc a moje podvědomý dávalo všechno za vinu Klausovi.
„Co se děje? Tohle nejsou jen těhotenské hormony.“
„Já ti to nemůžu říct.“ Vzlykla jsem.
„Můžeš mi říct všechno, jsme kamarádky od dětství.“ Měla pravdu a já jsem se chovala pitomě. Možná je to Damonova sestra, ale už se se mnou jednou spikla proti němu. Určitě neřekne nic o tom, co jsem se dozvěděla a tak jsem jí všechno mezi vzlyky vylíčila.

„Chceš říct, že je Klaus tvůj bratr? Navíc je to napůl vlkodlak a na půl upír? To je neuvěřitelné.“
„Já vím, slyšela jsem na vlastní uši, jak se o něm baví máma s Isaacovým otcem. Navíc jsem viděla i samotného Klause, jak se baví s Isaacem.“
„Dobře. Takže Klaus je tvůj bratr a je jak upír, tak vlkodlak, ale nějak na tom nevidím nic špatného. Teda nic kvůli čemu bys měla mít hororové sny a plakat.“
„To není to nejhorší.“
„Co se tedy děje?“
„Bavili se i o mě. Myslí si, že dítě, které nosím je Isaacovo.“
„A je to…?“
„Jo, je to možné. Ale já nechci, nechci, aby bylo jeho. Miluju Damona.“
„Nejspíš jeho ani není, nemůžou to vědět.“
„Ale znělo to tak, znělo to, jako kdyby si byli úplně jistí.“
„To nemůžeš vědět, možná se ti to celé jenom zdálo. Víš co? Zajdeme zítra za tvou matkou a…“
„Já s ní nechci mluvit.“
„Tak napíšu Klausovi.“
„S ním taky nechci mluvit.“
„Eleno, jestli se chceš dozvědět, jestli je všechno vážně tak jak říkali a proč si myslí, že to tak je, měla by sis s někým z nich promluvit.“
„Bojím se, co bych se mohla dozvědět.“
„Já vím, ale musíš vědět pravdu. Zavolám Klausovi,“ Jen co to dořekla, začala se zvedat, aby si mohla dojít pro mobil.
„Počkej, neblázni. Je půl druhé ráno a navíc si říkala, že je Klaus mimo město.“
„Tak mu napíšu esemesku, aby sem ráno přišel. Musí se to vyřešit co nejdříve.“ Usmála se a odešla.
Já jsem padla do postele. Nevím, jestli únavou, úlevou, nebo děsem, ale nakonec jsem usnula dřív, než se stihla Car vrátit. Sice už to nebylo tak hrozné, ale klidný spánek to doopravdy nebyl.

Když jsem se probudila, bylo něco kolem deváté. Jakmile jsem se uviděla v zrcadle, vyděsila jsem se. Už jen díky těhotenství jsem vypadala hrozně, ale teď jsem navíc byla celá oteklá a měla kruhy pod očima. Pokusila jsem se to trochu zpravit, ale výsledek nebyl o moc lepší. Nakonec jsem to vzdala, oblékla se a sešla dolů.

V kuchyni už seděla Caroline a vařila kafe. Snídani by od ní nikdo čekat nemohl a popravdě jsem na ni neměla ani chuť.
„Ahoj, kafe?“
„Myslíš tu vodu bez kofeinu? Klidně, ale moc mi to nepomůže.“
„Já vím. Ale za chvíli tu bude Klaus, tak se aspoň všechno vysvětlí.“ Usmála se a dala přede mně kafe. Sotva jsem si lokla a už jsem slyšela zvonek. Málem jsem ho vylila po celé zemi, jak jsem nadskočila.

Car šla okamžitě otevřít a já kroužila hrnkem s kávou. Byla jsem nervózní, ale to se mi nikdo nemůže divit.
„Co se stalo?“ Slyšela jsem Klause ode dveří. Evidentně si dělal starost, není divu, vzhledem k tomu, v kolik mu Caroline psala.
„Jsi Elenin bratr?“ Vypálila na ně přímo.
„Co?“
„Jsi Elenin bratr?“ zopakovala, i když mi bylo jasné, že to slyšel i na poprvé.
„Ano, jsem.“ Tahle slova se mi zažrala do mozku. Věděla jsem to, ale pořád jsem doufala, že je to nějaký hloupý vtip, ale teď… jestli je pravda tohle, nejspíš je pravda i všechno ostatní.

Asi jsem byla trochu v šoku, protože jsem si vůbec neuvědomila, co mu řekla Caroline dál. Všimla jsem si, až když se posadily naproti mně.

„Mluv,“ pobídla ho Caroline a vypadala, že je naštvaná i za mě.
„Jsem tvůj i Isaacův bratr a tím pádem jsem hybrid. Mám schopnosti jak vlkodlaka, tak upíra. A ano ty čekáš Isaacovo dítě.“ To jako vážně? Řekne mi tři věty?
„To nemůžeš vědět!“
„Vlci jsou přitahováni ke své rodině. Pokud se jedná o hybridy, je tohle pouto silnější. Tvoje dítě mě sem táhlo, proto tu jsem. Tvé dítě ví, co jsem zač, proto si měla ty sny o mě.“
„To nemůže být pravda.“ Vydechla jsem
„Je, jinak bych tu nebyl.“
„Možná by bylo lepší, kdybys tu nebyl,“ vyhrkla Caroline
„Nehysterči, lásko.“
„Já nemám hysterčit? Celou dobu si nám lhal! Eleně, mně, Damonovi a desítkám dalších lidí. Proč?“
„Hybrid není zrovna obvyklá rasa. Na celém světě bys jich našla jenom pár, hlavně kvůli zákonům.“

„To tě neomlouvá. Měl jsi mi to říct, měl jsi to říct Eleně.“ Tohle všechno bylo neskutečné. Zvedla jsem se, abych od toho všeho mohla utéct, ale zamotala se mi hlava. Padala jsem na zem.

3 komentáře:

  1. Tak to je pořádně zamotané. =D Ale opět skvělá a napínavá kapitola. Jsem zvědavá, jak to bude dál. Hlavně co udělá Damon až to o tom dítěti zjistí.
    A trochu mě zarazilo, že Elena nechce aby bylo Isaacovo. Jako na jednu stranu ji chápu ale na druhou stranu to od ní nevyznělo hezky. =D =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, nevyznělo to od ní moc hezky. Ale bohužel to muselo být, abychom mohly pokračovat v příběhu, tak jak jsme ho namyslely. A pokud ti tohle přijde zamotané, jsem zvědavá, jak se ti bude líbit zbytek :D

      Vymazat
  2. No, já jsem zvědavá, jak to bude dál... už na těhotnou Elenu je toho moc najednou... pěkná kapitola, pěkně nás napínáte a matete. Jsem zvědavá, co dalšího jste si na nás vymyslely. Já jdu na další. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)