Pages

Milý Ježíšku...

Autorkou projektu je Táňa.


Přiznávám bez mučení, že jako malá jsem psala (vlastně kreslila) dopis Ježíškovi. Ale to přestalo v mých asi šesti nebo sedmi, když jsem měla důkaz, že Ježíšek neexistuje. A jakmile jsem to už věděla, nebyl důvod k tomu, abych ho psala. 

Předtím jsem ho vždycky dávala za okno. Za oknem jsem také nacházela sladkosti od Mikuláše. Co si pamatuji, jako malé mi vždycky vrtalo hlavou, jak je možné, že to Ježíšek všechno stíhá a snažila se na to přijít. Navíc jsem je později nedávala za okno ven, ale dovnitř a tak jsem přemýšlela, jak to okno otevřel. Přesně tak, už jako malá jsem měla ten nepříjemný zlozvyk pitvat věci do nejmenších detailů. 

Popravdě bych ale neřekla, že bych na to přišla díky nějaké geniálnosti. Spíše mi napovědělo třeba to, že v balíčku byly mandarinky a my jsme je doma měli zrovna taky. Nebo to, že tatínek na štědrý den vždycky záhadně někam zmizel těsně předtím, než přišel Ježíšek s dárky. To pak není těžké dát si dvě a dvě dohromady.

V těch dopisech jsem většinou chtěla takové ti čůrající panenky, které jsou v tomhle roce už celkem běžné. Či obyčejné panenky Barbie. Abych byla upřímná, občas když vidím ty panenky, které se vyrábějí teď, mám chuť vykoupit hračkářství, i když bych si s tím nehrála. Ta doba už je dávno pryč. Ale přesto je mi líto, že jsem nikdy neměla Barbie mořskou pannu a další věci, které by se mi teď nejspíš hromadily na půdě.

A co chci od "Ježíška" teď v sedmnácti letech? Vlastně nic. Tedy tohle prohlášení je dost nepřesné. Jasně, že něco chci. Rozhodně nejsem tak nesobecká, abych řekla: "Hele Vánoce jsou hlavně o pohodě, co takhle dárky letos vynechat?" To vážně ne. Na dárky se vždycky těším. Jen prostě nevím co chci. Oprava, vím co chci. Chci toho plno. Ale nějak není nic, co bych extra nutně potřebovala, takže jsem si o nic nikomu neřekla. Prostě to nechávám na úvahách Ježíška a věřím, že něco vymyslí.

Vlastně si jsem jistá, že Ježíšek pro mě najde skvělé dárky. Horší je to, když se role Ježíška ujímám já. V úterý jsem sice už koupila poslední dárek, ale vzhledem k tomu, že jsem je kupovala od září, to je dost dlouho. Já nemám ráda nakupování dárků. Ne, že bych nikomu nechtěla nic dát. Ale nikdy netuším, co mám komu dát. A když už něco koupím, tak pak přemýšlím. "Koupila jsem správně? Neměla jsem koupit radši tohle? Neměla jsem koupit jinou barvu? Bude se jí/mu  to líbit? Co když se mu to nebude líbit. Určitě pro mě bude mít lepší dárek. Nesnáším nakupování dárků. Proč mi nemohli nadiktovat co chtějí?" A takhle vypadají moje myšlenkové pochody každý den. Nakupování dárků je pro mě hotové utrpení. Nejsem ten nejlepší adept na roli Ježíška.

I když je tohle článek o Ježíškovi, ráda bych se na konci ještě zmínila o válce mezi Ježíškem a Santou. Abych byla upřímná, a teď mě prosím neukamenujte, já mám radši Santu. Vím, že to vlastně není naše tradice. Ale prostě představa, že by mimino na saních rozdávalo dárky se mi zrovna nelíbí. A nejspíš se nelíbí ani většině dětí, když si Ježíška představují v podstatě jako Santu. A v tom případě nevidím důvod, proč ho rovnou nenazývat Santou.

Uznávám, že Ježíšek je tradice. Já sama jsem na něj věřila a to i přesto, že jsem se dívala na filmy s Santou. Ale už jako malé mi vrtalo hlavou, proč taky neposílám dopis poštou na Severní pól. A proč je potřeba Ježíšek, když Santa objede za jednu noc celý svět. 

Vlastně bych řekla, že by bylo nejlepší, kdyby byl jen jeden člověk, který by daroval dárky. Nebyl by v tom pak takový zmatek. Nemluvě o tom, že všichni jsou vlastně jeden a ten samý člověk. Akorát si je každá kultura už dávno přizpůsobila. No vlastně až na toho Santu, ten je na světě jen díky Coca Cole... takže možná by neměl mít to výluční právo roznášet dárky sám. Ale pokud se Santa pojí ke Coca Cole, tak má právo být všude tam, kde je Coca Cola, ne?

Dobře, pokud vám předchozí tři odstavce přišly divné, tak se k nim vyjadřovat nemusíte, ale docela by mě zajímal vás názor. Navíc mi přišlo vhodné to sem dát, když je Celý název dnešního tématu vlastně Dear Santa Milý Ježíšku.

6 komentářů:

  1. Kdyby jich na světě nebylo tolik, nestihlo by se to. Jeden člověk nemá šanci oběhnout několik miliard lidí. :D Mně to kdysi řekla babička a já na ni byla docela slušně naštvaná, byla jsem totiž dost naivní dítě - celkově na základce jsem byla dost naivní... ale už jsem jí to odpustila. On taťka pořád po večeři chodí dávat dárky pod stromeček, ale není to tak, jako když jsme s bráchou byli mladší. Na bráchu jsem to taky jednu dobu hrála, jelikož jemu to babička neřekla, vlastně ani nevím, jak na to přišel. Jen mě na tom štve fakt, že taťkovi vždycky hrozně trvá, než se konečně zvedne a odejde do obýváku, kde dá dárky pod stromek, zapálí na něm svíčky, rozsvítí žárovičky... my už jsme samozřejmě všichni přecpaní, že cukroví ani nic jiného už nemůžeme ani vidět, no, a co jiného u štědrovečerního stolu dělat? Číst nemůžu, to by mě asi zabili. :D Ale možná si k němu tentokrát vezmu Dárek z pravé lásky, jen pro případ... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale v každé kultuře se tvrdí, že zrovna ten jejich rozdávač dárků roznáší dárky po celém světě :D
      Mně to bylo tak nějak jedno. Nikdy jsem to nepovažovala za důležité, hlavně, že tam ty dárky byly :D
      Štědrovečerný večeře? Tak tu jsem snad ještě nezažila, aspoň ne společnou :D

      Vymazat
  2. WoW, asi sis všimla, že jsem dlouho nebyla na blogu, takže mi tohle malé stěhování uniklo, ale vzhledově to tu vypadá fakt super! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně, že ses o něm dozvěděla teď :) Děkuju :)

      Vymazat
  3. Také jsem jako malá všechno pitvala, a když rodiče jednou omylem zapomněli dopis za oknem, probrečela jsem celé ráno. Řekla bych, že jsem byla i dost otravná, jelikož jsem se našich furt ptala, jestli Ježíšek existuje. Když mi jednou, asi v šesti či sedmi letech, řekli, že neexistuje, jediné, co mě zajímalo bylo, zdali dostanu panenku Karolínku :DD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám takový dojem, že já občas i zapomněla, že jsem tam nějaký dopis dala. Nevzpomínám si, že bych to prožívala jako ostatní... Já se jich furt ptala kdy už přinese dárky, takže to je docela podobné :D

      Vymazat

Děkuji za krásný komentář :)