Pages

Čokoládové pohlazení

Terka Mikulová vymyslela Adventní výzvu. Ale jelikož to Terezka zveřejnila na poslední chvíli, dávám sem jedenáctého prosince povídku, která měla být prvního prosince... no co už.

Je to trochu... no úplně odlišní žánr od toho, co píšu obvykle, tak snad to není úplně příšerné.


Každou buňkou svého těla vnímám nádhernou vůni všude kolem. Všichni si myslí, že po pěti letech už tu vůni budu nenávidět, ale to bych nemohla, nikdy. Vůni čokolády si nikdy neznechutím. Můžu v čokoládovně pracovat po celý zbytek života, a přesto se na tu vůni budu každý den těšit stejně jako na její lahodnou chuť.

Všichni už dávno odešli, ale já tu zůstávám přesčas. Není to proto, že bych musela něco udělat, ale proto, že tu potřebuji zůstat. Když všichni odejdou, zůstávám tu sama s káděmi plnými litrů delikátní čokolády. Vyberu si jednu a vklouznu do ní. Zrovna dnes jsem si zvolila čokoládu s kousky jahod. Zavřu oči, vdechuju tu lahodnou vůni a užívám si její sametové pohlazení.

Obvykle si svou čokoládovou koupel užívám asi dvě hodinky v ničím nerušeném tichu. I když občas si přinesu nějaké pěkné relaxační cédéčko. Dnes jsem si ale chtěla užívat klidu a ticha, jenže to mi nemělo být dopřáno. Už po pár minutách jsem z vedlejší místnosti slyšela šramot. Lekla jsem se.  Kdyby mě tu někdo viděl, jak se koupu v čokoládě, dostala bych okamžitou výpověď a nikdy v životě bych už nezažila takové blaho. To se nesmělo stát.

Rychle jsem vyskočila z čokoládové lázně a celá olepená si vzala bílý župan a bačkory, které jsem měla připravené vedle koupele. Poté jsem se přikrčila za káď a potichu vyčkávala na narušitele.

Nemusela jsem čekat dlouho. Brzy se objevila sekretářka našeho šéfa. Nejspíš ji sem vylákalo světlo. Šla od jedné kádě ke druhé, až došla k té mé. Nevím, co tu hledala, proč prostě nezhasla, ale hlavní je, že to neudělala. Neměla jsem na vybranou. Nemohla jsem dopustit, aby mě odhalila. Udělala jsem, co bylo nutné. Nepozorovaně jsem opustila úkryt a opatrně se odplížila za její záda. Dřív, než si mě mohla všimnout, jsem ji shodila do čokolády. Než vůbec měla možnost se vzpamatovat, chytla jsem ji za hlavu a pevně držela pod hladinou. Netrvalo to dlouho, jen asi pět minut.

Ležela tam v čokoládě zcela nehybná. Muselo se to tak stát, nemohla jsem ji nechat, aby prozradila mé tajemství. Ale kdybych ji tu teď nechala takhle ležet, zničilo by mě to. Musela jsem se jejího těla diskrétně zbavit.

Podívala jsem se na strop a dostala geniální nápad. Sehnula jsem se nad bezvládnou sekretářkou a rychle ji zbavila oblečení, které jsem odhodila na zem.

Došla jsem k ovládacímu panelu a vztyčila stenu kolem ní. Poté jsem sjela mixérem nad káď, dolů a zapnula ho na nejvyšší rychlost.

Za deset minut byla jedinou připomínkou mrtvého těla hromádka oblečení od čokolády. Nastavila jsem čištění mixéru a stejně tak jsem dala vyčistit i skla, aby dnešní události zůstaly tajemstvím.

Když byla práce hotová, odešla jsem se očistit a upravit do umývárny ovoce. Posléze jsem zhasla světla a zamkla, jako kdybych tu nikdy nebyla. Odcházela jsem s myšlenkou, že zítra bych mohla zkusit banánovou čokoládu.

Když jsem vycházela z hlavního vchodu, narazila jsem na svého šéfa.
„Dobrý večer.“
„Dobrý večer slečno Jánská, co jste tu dělala tak pozdě?“
„Zapomněla jsem si tu mobil, tak jsem se pro něj vrátila.“ Vymyslela jsem si tu nejuvěřitelnější lež na světě.
„Aha. Já ještě musím vyřídit nějaké papírování. Nevíte, jestli už přišla má sekretářka?“
„Nikoho jsem neviděla, ale určitě vás v tom nenechá samotného.“
„Doufejme. Tak pěkný večer.“ Rozloučil se a vešel do firmy. Já jsem se jen sama pro sebe usmála, jak dobře jsem zvládla ochránit své tajemství.

4 komentáře:

  1. Pane bože, ty čokoládový vrahu!! =D =D
    Musím říci, že jsem nečekala takový rozjezd. Začátek takový klidný, milý a pak takový zvrat. Je to povedené. I když ta ženská by se měla jít léčit. =D =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co? Já žádnou čokoládu nezabila... teda kromě té, kterou jsem snědla :D
      Měla :) Řekla jsem si, že by to chtělo změnu, tak jsem zkusila napsat příběh o cvokovi :D

      Vymazat
  2. Waaau to je super, drastické, ale super :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)