Pages

Secrets of Bloodline - 6.Kapitola




"Jak to mohla prokouknout?" zeptala se Caroline šokovaně.
"Evidentně mě zná líp, než jsem si myslela." Popravdě mě to zas tolik nepřekvapilo. Matka dost často dokázala odhadnout, co se mi honí hlavou. Nikdy jsem nechápala, jak to dělá.
"Myslíš, že řekne Danielovi, že se to snažíme jen zdržet?"
"Nemyslím si. Kdyby to měla v plánu, už by to udělala."
"Dobře. Tak budeme pokračovat v plánování?"
"Čeho? Svatby nebo zrušení svatby?" Zeptala jsem se vesele, i když jsem se tak opravdu necítila.
"Co se týká zrušení, tak momentálně opravdu nevím. Můžeme se pokusit pokračovat v našem původním plánu."
"Předtím to nefungovalo, myslíš, že to bude fungovat teď?" zeptala jsem se pochybovačně.
"Můj bratr bez sexu dlouho nevydrží. A rozhodně ne měsíc, myslím, že časem podlehne."
"Tak dobře, ale i tak zkusíme vymyslet jiný plán. Půjdeme do našeho archivu a projdeme zákony. Možná tam přeci jen bude nějaká skulina, kterou jsme přehlédly."
"Měly bychom to zkusit, ale uděláme to tak, že ty, si zítra půjdeš vybírat svatební šaty. A já skočím do našeho archivu."
"Vážně? Mám si jít sama vybírat svatební šaty? Vážně si myslíš, že nikomu nebude připadat podezřelé, že nebudeš se mnou?"
"To je pravda, nikdy bych si nenechala ujít výběr svatebních šatů. Potřebujeme někoho, kdo by nám pomohl, někoho, komu se dá věřit."
"Ale koho?"
"Stefana."
"Stefana? To nemyslíš vážně! Bude stát na Damonově straně!" Jak jí tohle mohlo napadnout?
"Nebude. Moc dobře víš, že se snaží každému pomoct, pokud to je proti tvé vůli určitě nám pomůže."
"Tomu nevěřím. Stefan se sice snaží každému pomoct, ale obě moc dobře víme, že je dost průhledný. Nedokáže udržet tajemství. Damon by se to hned dozvěděl."
"Pak mě napadá ještě jeden člověk, který by mohl pomoct, ale obávám se, že se ti to také nebude zrovna moc líbit."
"Tak mluv," povzdechla jsem si.
" Enzo."
"Enzo?" vyjekla jsem, " Caroline, mám tě ráda, ale myslím, že už ti úplně přeskočilo."
"Eleno, v tomhle městě je hodně upírů, ale jen tři dost dlouhé rody, aby měly po ruce hodně staré zákony. Pokud nevěříš Stefanovi a nechystáš se požádat o pomoc Rebeku nebo Jeremyho, je jediný kdo zbývá Enzo."
"Jo, Enzo, který se zná s Damonem celé věky a je to jeho kamarád. To zní vážně mnohem lépe," pronesla jsem ironicky. Ale fakt, kde nechala rozum?
"Nemyslela si Enza, který má sto chutí Damona zabít, protože mu zabil přítelkyni? A taky toho Enza, který má pro mě tak trochu slabost?"
"Ale to neznamená, že to hned všechno nepůjde vyžvanit Damonovi."
"Eleno, jestli chceš něčeho dosáhnout, budeš mi muset věřit. A věřit mému úsudku."
"Tak dobře, stejně nemám na výběr." Pořád jsem si nebyla Enzem jistá, ale asi to byla opravdu nejlepší možnost, jak zjistit něco více. Jen budu muset doufat, že je pořád na Damona naštvaný, kvůli vraždě své přítelkyně.
"Skvělé. Takže zítra si půjdeme prohlédnout svatební šaty a hned po tom, skočím za Enzem."
"Svatební šaty… co s nimi vlastně budu dělat?"
"Musí to vypadat věrohodně. Pokud nám neuvěří, že vážně chystáme svatbu, máme po našem plánu. Takže se zítra podíváme na šaty, jedny vybereme a nařídíme spoustu úprav. Možná do toho měsíce ani hotové nebudou.
Ale teď asi půjdu."
"A nechceš tu přespat?" Vážně se mi nechtělo být sama v pokoji a přemýšlet o svatbě.
"Dneska ne. Musím vymyslet taktiku, Enzo nám sice pomůže, ale je to Enzo. Za svou pomoc vždycky něco chce." Bylo mi jasné, co to něco je.
"Car jestli…"
"S Enzem se nevyspím ani za milion let, neboj. Ale to neznamená, že si to nemůže myslet." Caroline byla vždycky mazaná, vlastně by mě ani nemělo překvapovat, že bude vymýšlet tuhle taktiku slíbit a nesplnit.

Když Caroline odešla, nevěděla jsem, co mám dělat. Jsem upírka, takže nikdy nejsem unavená a bylo mi jasné, že by mě ve spánku akorát strašil Damon. Měla jsem chuť vzít si svůj deník a všechno, co se mi za posledních pár dní stalo tam vypsat. Jenže to jsem nemohla, kdyby ho někdo našel, byla by to katastrofa.

Když už jsem rezignovala a chtěla jsem zapnout televizi, slyšela jsem, že něco cinklo o sklo. Bylo mi naprosto jasné, co to bylo. Když jsem chtěla mluvit s Isaacem nebo on se mnou a nemohli jsme si zavolat, protože byly na blízku naše rodiny, házeli jsme kamínky na okno toho druhého. Jen jeden nebo dva, aby to nikomu nepřišlo podezřelé. Bylo to znamení pro toho druhého, že se sejdeme na našem místě.

Počkala jsem čtvrt hodiny a pak co nejtišeji vylezla na parapet a seskočila dolů. Asi by mě nikdo nezabil, kdybych vyšla dveřmi, ale nechtěla jsem pokoušet štěstí. Už tak náš plán visel na vlásku, a kdyby mě někdo sledoval, nedopadlo by to dobře.

Rychlostí blesku jsem doběhla na vyhlídku. Isaac tam seděl na kameni a koukal do země.
"Isaacu," hlesla jsem.
"Eleno." V momentě se zvedl a objal mě. Myslela jsem, že mě rozmačká. Po našem posledním setkání jsem takové přivítání opravdu nečekala.
"Já… zjistil jsem, co se stalo," řekl, když mě pustil. A mě zmizel z tváře i poslední náznak úsměvu.
"Jak jinak. Určitě si o mých zásnubách povídá celé město," povzdechla jsem si a sedla si na ten samý kámen, na kterém seděl před chvílí Isaac.
"Chceš si ho vzít?" Skoro jsem měla chuť bláznivě se rozesmát, když tuhle otázku vypustil z úst.
"Moc dobře víš, že ne. Je to idiot. Tohle všechno zavinil táta. Snažím se z té svatby nějak vyvléct, ale pomalu ztrácím naději."
"Díky bohu. Ani nevíš, jak jsem se bál, že si ho vzít chceš."
"Proč by ses měl bát, přece ses se mnou rozešel." Připomněla jsem, co se mezi námi odehrálo před pár dny.
"Jen jsem se snažil, aby si byla v bezpečí. Nebo jsem si aspoň myslel, že to dělám. Ve skutečnosti jsem udělal pěknou pitomost. Nechci se s tebou rozejít, miluji tě. A udělám cokoliv, aby sis ho nemusela vzít. Klidně zajdu za tvým tátou…"
"To ať tě ani nenapadne! Roztrhal by tě na cucky v momentně, kdy by tě uviděl. Přijdu na to, jak se z toho sňatku vykroutit, jen potřebuju čas. A taky potřebuji, abys tu pro mě byl."
"Neboj, už tě neopustím." Usmála jsem se, tohle je přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
"Miluju tě." Políbila jsem ho. A jelikož šlo o Isaaca jeden polibek je vždycky málo. Proto to netrvalo dlouho a upíro-vlkodlačí rychlostí jsme se přesunuli do skrytého domku poblíž vyhlídky, kde jsme trávili většinu našich společných nocí.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)