Pages

Secrets of Bloodline - 5.Kapitola

Další kapitola, tentokrát od LadyD.


Od onoho nešťastného dne, kdy jsem se dozvěděla o svatbě s Damonem, už uběhl téměř týden. Během uplynulých dní Caroline vynaložila veškeré úsilí k uskutečnění ďábelského plánu, který zahrnoval jejího bratra, spoustu krásných dívek a uměle vytvořených, náhodných situací, při kterých se potkávali. Cílem plánu bylo přistihnout Damona v choulostivé situaci s jinou dívkou, což by pro mě snad znamenalo vysvobození, jelikož naše zákony zakazují, po oznámení zasnoubení, jakékoliv jiné vztahy. Bohužel plán nevyšel, tak jak si Caroline představovala a osudný den se kvapem blížil. Začala jsem být dost zoufalá.

"Promiň, Eleno, ale zkusila jsem snad všechno."
"Nikdy by mě nenapadlo, že Damon odolá tolika dívkám," pronesla smutně Caroline, když jsme se vrátili domů, z dalšího neúspěšného pokusu, nachytat Damona.
"To je dobrý, hold se budu muset vdát za toho otravného, arogantního, sobeckého a neovladatelného idiota," podívala jsem se na Caroline, která jen smutně koukala do prázdna.
"Proboha, promiň, občas zapomínám, že je to tvůj bratr," začala jsem ji utěšovat.
"To je v pohodě…"
"Já jen, jen jsem vzpomínala, jaké to bylo, když ještě žili naši rodiče. V té době byl Damon ještě normální. Dokonce se o mě i staral a pomáhal mi, pamatuješ si na to?? Byl to prostě dokonalý starší bratr a kamarád."
Caroline měla pravdu. Tehdy byl ještě normální. I když jsme to tehdy viděli trochu jinak. Byl to takový druhý táta, vozil nás do školy, kupoval nám zmrzlinu, a tak. Prostě byly jsme obě ještě malé, takže by mě nikdy nenapadlo, že si o 100 let později budu muset Damona vzít.
Když umřeli její rodiče, bylo Caroline 10, stejně jako mě. V té době jsme toho o naší existenci moc nevěděly, takže nám bylo řečeno, že smrt Salvatoreových byla nehoda. Dnes už víme, co se stalo. Guiseppe a Eleanor byli zabiti během střetu s vlkodlačí smečkou.
Od té doby se Damon změnil, už si s námi nehrál, ani nás nijak nepošťuchoval. Prostě se uzavřel do sebe. Dokonce ani Stefan s ním nedokázal hnout. Stefan, druhý Carolinin starší bratr. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně se to všechno obrátilo, po smrti jejich rodičů. Stefan byl tehdy ten vzpurný syn, kdežto Damon ten hodný, ale potom. No, však to už víte. Prostě ta představa Damona a mě před oltářem mě opravdu děsí. Damon je ten typ upíra, který dokáže velmi dobře manipulovat s lidmi a nejen s nimi. Ze všeho nejraději má čerstvou lidskou krev a je schopný udělat cokoliv, aby uhasil žízeň. Má velkou oblibu v tzv. Krvavých večírcích, to v Damonově případě znamená, nejméně dvacet nevinných lidí, kteří se nedožijí rána. Takže se mi nemůže nikdo divit, že se toho děsím, ale nechci jednoho dne přijít domů a najít obývák plný mrtvých lidí. Musí existovat ještě jiná možnost.

"Poslyš…" ozvala se po chvilce ticha Caroline
"Svatbu se nám nepodařilo zrušit, ale možná bychom ji mohly pozdržet."
"To myslíš vážně??" vykulila jsem na ni oči, ale zároveň mi svitla jiskřička naděje.
"No, co se tak divíš. Když už ta svatba musí být, tak pořádná," vyskočila na nohy a hrnula se z pokoje."
"Caroline, svatba je už zítra, jak ji chceš proboha pozdržet den před obřadem??"
"Neboj se, mám to promyšlený, jen musím mluvit s tvým otcem," mrkla na mě a byla pryč.
S mým otcem?? Co to sakra… Caroline se úplně zbláznila. Jakoby nevěděla, že s tátou nikdo a nic nehne. Ale nedalo mi to. Doběhla sem Caroline, která měla přilepené ucho na dveřích otcovi pracovny.
"Caroline…" zašeptala jsem.
"Co to proboha děláš??"
"K tomu abys slyšela, co se tam děje nemusíš mít ucho přilepené ke dveřím," podotkla jsem.
"Já vím, ale vždycky jsem si to chtěla vyzkoušet, ale nevím, co na tom ty lidi ve filmech mají," zašklebila se.
"Připravená??"
"Připravená na co??" vyjekla jsem, ale to už mě Caroline popadla za ruku a vtáhla mě dovnitř.
"Caroline!!" ozvalo se dvojhlasně.
Mohlo mě napadnout, že tu bude i Damon. Provinile jsem se koukala do země, zatímco Caroline ze sebe začala chrlit jednu větu za druhou.
"Omlouvám se, Danieli, ale musím s tebou nutně mluvit!"
"A co je tak důležitého, že nás musíš rušit zrovna, když probíráme záležitosti zítřejší svatby, sestřičko??" ozval se Damon.
"To je v pořádku, Damone, když už sem Caroline vtrhla bez KLEPÁNÍ… " zdůraznil otec.
"Tak si rád vyslechnu, co má na srdci,"
"Skvěle …" zaradovala se Caroline.
"No, vlastně jsem tu zrovna kvůli té svatbě. Elena, si Damona nemůže vzít."
Trhla jsem sebou, když jsem tu větu uslyšela. Tohle špatně skončí. Přejela jsem všechny přítomné pohledem. Otec nevěřícně civěl na Caroline, Damon vypadal, že se na ni každou chvíli vrhne a ona měla na tváři úsměv od ucha k uchu.
"No, co tak koukáte, nemůže si ho vzít, alespoň ne teď," začala vysvětlovat.
"Svatba má být už zítra, ale nikde se nic neděje. Žádné přípravy, vůbec nic."
"Proboha!!!" vykřikla, až se všichni lekli.
"Je to přece svatba mého velkého brášky a mojí nejlepší kamarádky, to znamená, že musí být velkolepá."
"Caroline, tohle ale …"
"Ne, Danieli …" přerušila ho.
"Už nejsme ve středověku, je 21. Století, proboha.! Elena si zaslouží obrovskou svatbu se vším všudy. Přece bys ji nepřipravil o rozlučku se svobodou a zkoušku svatebních šatů."
"Ó, můj bože!! Vždyť nemá žádné šaty!! No, to se všechno zařídí. Já to všechno zařídím. Jsem v tom přeborník. Já jsem ta pravá organizátorka svateb, to mi věř Danieli."
"A taky Damon, potřebuje nový oblek, ten co má, už je starý snad milion let. A taky se musí vyřešit stolování, svědci, družičky … jééé… To bych mohla být já a Rebekah … a taky …"
"CAROLINE!!" ozvalo se přes celý pokoj, div nespadl strop.
"To už proboha stačí," zarazil ji otec.
"Pokud si to Elena přeje, může mít velkou svatbu," zvedl se od stolu a šel přímo ke mně.
"Tak co, Eleno, chtěla bys velkou svatbu?" podívala jsem se mu do očí.
"Každá holka chce mít svatbu jako z pohádky, a kdybys …" odmlčela jsem se a snažila jsem se potlačit slzy, které se mi hrnuly do očí, když jsem si vzpomněla na Isaaca.
"Udělal bys mě tou nejšťastnější dcerou na světě," zalhala jsem a vykouzlila falešný úsměv. Otec mě pohladil po tváři, políbil na čelo a vrátil se na místo. Dlouhým pohledem si přeměřil Damona, ten jen přikývl a odešel z místnosti. Potom se otec podíval na mě a hned potom přejel pohledem na Caroline.
"Caroline…"
"Ano??"
"Máš měsíc."

Ještě toho dne, pozdě večer…
Seděli jsme s Caroline v našem pokoji, říkám v našem, protože tu Caroline trávila víc nocí než ve svém vlastním, a jen tak jsme se na sebe usmívaly.
"Nemůžu uvěřit tomu, co se dnes stalo."
"Jak jsi to dokázala?" pohlédla jsem na Caroline.
"No, když se narodíš s prořízlou pusou, je to hračka," usmála se.
"A taky, jako bys mě neznala, jakmile spustím, velmi těžko se dám zastavit"
To měla pravdu. Jakmile Caroline začne mluvit, je to s ní k nevydržení. Klidně by se mohla používat, jako nějaká účinná zbraň. I když jsem nejdřív nechtěla, začaly jsme probírat svatební přípravy. Caroline si založila nový blok, jak to měla ve zvyku, vždy když pracovala na nějakém velkém projektu. Do bloku si začala zapisovat první body seznamu, který bude na konci měsíce, opravdu velmi dlouhý. Ozvalo se zaklepání.
"Mami?? Děje se něco??" zeptala jsem se, když se ve dveřích objevila matčina hlava.
"Ahoj holky, mluvila jsem s tátou,"
"Pěkně jste to vy dvě vymyslely…" přejela nás pohledem.
"Vlastně to byl nápad Caroline." odpověděla jsem.
"Myslela jsem si to, ale…" odmlčela se.
"Elenko…" koukla na mě. Usmála se a políbila mě na čelo. Pak políbila Caroline a otočila se k odchodu. Mezi dveřmi se ještě zastavila.
"Víš, že se té svatbě nevyhneš," povzdychla si, zavřela dveře a byla pryč.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)