Pages

Secrets of Bloodline - 24.Kapitola




Jelikož jsem příšerná kuchařka a byla jsem tak zamyšlená, že mi vyleštit jednu skleničku trvalo deset minut, vyhnaly mě z kuchyně. A to jsem vzala jako záminku vrátit se zpátky do ložnice a chvilku si číst.

"Tady se zašíváš." Zaslechla jsem od dveří Damonův hlas.
"Z kuchyně mě vyhodily." Nevinně jsem pokrčila rameny.
"A tys to vzala hned jako záminku pro to, abys zdrhla. Ale čas na předělávání mé ložnice si najdeš. Jen doufám, že si neobjednala nic růžového."
"Budu hádat, Caroline?"
"Kdo jiný."
"Nakonec jsem nic neobjednala, aspoň ne do ložnice. Uvědomila jsem si, že se mi ten nábytek docela líbí, jen mám trochu problém s těmi tmavými zdmi."
"Vždyť nejsou černé."
"Ne jsou hnědé a vypadá to dost otřesně. Objednala jsem krémovou barvu."
"A dětský pokoj?"
"Tam jsem toho objednala o dost víc. Vlastně ani nevím, jestli se to tam všechno vejde. No…vlastně ani nevím, kde dětský pokoj bude." Uvědomila jsem si, nejspíš trochu pozdě.
"Vypadá to, že budu mít náročný víkend, co?"
"Asi ano. Promiň, ale ta tmavá je fakt příšerná."
"Kde jste vy dva?" vtrhla do pokoje Car. "Všichni už jsou tady, večírek oficiálně začal."
"To už je tolik?" udiveně jsem se zeptala.
"Nemáš se tu ukrývat, tak jdeme." Násilím mě zvednul z postele a vedl mě na zahradu.

Car nelhala, oslava byla opravdu v plném proudu. A těch lidí. Jsem zvyklá na velké oslavy, ale Kol a Elijah ve městě skoro nebyly, nechápu, jak je možné, že je tu tak narváno.
"Tady jsi," ozval se za mnou hlas a mě zamrazilo. Klaus. Opět. Nevím proč, ale z toho chlapa mám opravdu divný pocit.
"Musela jsem Elenu vytáhnout z doupěte. Zašila se tam a odmítala vylézt." Klausovi oči se do mě zabodly a já ho nechápala. Co mi má co vyčítat? Vždyť mě nezná a moji rodinu také ne.
"Ale už je tady, nechceš si jít zatančit?" otočil se ke Car
"Nejsme na plese a nehraje hudba," oponovala Caroline.
"Jsem si jistý, že tu hudbu někde máš."
"Dobře, mám. Ale ta je na později, až tu bude klid. Teď je to spíše o tom, kdo se dřív opije."
"Tak v tom případě se pojďme napít," řekl a s šarmantní úklonou odtáhl Caroline ke stolu s velkým počtem alkoholu.

"Eleno, si tu se mnou?" mával mi Damon rukou před očima. Nejspíš jsem je pozorovala déle, než jsem si myslela.
"Promiň, já jen… nevím, něco se mi na to chlapovi nezdá."
"Mě se zdá fajn, má dobrý vkus na pití." Musela jsem se zasmát.
"Tohle je to, co tě zajímá nejvíc, že?"
"Ne, ty mě zajímáš nejvíc," podotknul a políbil mě.
"Chceš se napít? Něčeho nealkoholického?"
"Myslíš, že se tu něco takového najde?"
"Jsem si jistý, že Car myslela na všechno." A tak jsem šla. Lhala bych, kdybych řekla, že se mi neulevilo, když jsem už nikde nenarazila na Klause.

Během večera jsem jen tak chodila po zahradě, chvíli s Damonem a chvíli bez něj. Bavila jsem se se známými, ale i s lidmi z města, které jsem moc neznala, ale oni znali mě. Což nebylo tak divné, můj táta byl v naší komunitě dost důležitý.

Když se dav trochu ztenčil, zahlédla jsem Rebeku spolu s Mattem. Ani mě nepřekvapilo, že už do něj Rebeka stačila zanořit drápy… nebo v jejím případě špičáky. Jen doufám, že to přežije. Působil docela mile… i když to mohlo být tou kocovinou. Jeremyho jsem také zahlédla, ale nebyl s Maliou, jak jsem předpokládala. A jelikož jsem od přírody zvědavá osoba, vydala jsem se za ním.

"Ahoj, co že ses tu ukázal? Tyhle akce nesnášíš."
"Tohle byl jediný způsob, jak se dostat z domu. Táta mě teď hlídá na každém kroku." Dál nic neříkal, evidentně mi nehodlal představit svůj doprovod.
"Já jsem Elena, Jeremyho sestra." Podala jsem neznámé ruku.
"Alison, jeho přítelkyně." Stiskla jsem jí ruku a hodila zvědavý pohled na Jeremyho. On neměl přítelkyně, jen "kamarádky".
"Ráda tě poznávám. Půjdu ještě pozdravit pár lidí, ale doufám, že se brzy uvidíme," řekla jsem a zmizela.

K nikomu dalšímu už jsem se ale nedostala, jelikož začala hrát hudba a v tom momentě si mě Damon našel a vytáhl mě na parket. Nebo spíš na plac, kde se tančilo, abych byla přesná. A v jeho přítomnosti čas prostě hodně rychle běží, takže když jsem se konečně odtrhla od Damona, zjistila jsem, že už jsme tam zůstali jen my, Elijah a dost opilý Kol.

Řekla jsem Elijahovi, aby ho vzal do pokoje pro hosty a přespal u nás. Ještě by se cestou do tátova domu chudák nabodl na kůl.

"Jen doufám, že má Car zorganizovaný i úklid, který se mě netýká," šeptla jsem Damonovi, když jsem viděla ten nepořádek všude kolem.
"Jestli nemá, tak to není má sestra."
"Kam vlastně zmizela?" zeptala jsem se.
"Asi před hodinou se odtud vytratila s Klausem." A zase to tu bylo, ten pocit, že něco není v pořádku. Stačila jen zmínka o Klausovi a byl tady.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)