Pages

Secrets of Bloodline - 21.Kapitola




Damon zvolil let s vyhlídkovou trasou, takže cesta byla delší. Bohužel se mi nějak podařilo usnout, takže jsem druhou polovinu cesty prospala a vzbudila se až druhý den na letišti v Římě.

Naše svatební cesta se protáhla z původních 3 týdnů až do konce prázdnin. Takže od svatby, která byla první týden v červenci, uběhly už skoro 2 měsíce. Musím říct, že jsem se překvapivě měla opravdu dokonale. Byla to opravdu nádhera. Dokonce se mi ani nechtělo domů. I když lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi nestýskalo. Takže když jsme poslední týden v srpnu dorazili domů, byla jsem vážně ráda.

Caroline pro nás připravila "Welcome" párty, což měla ve zvyku vždycky, když se někdo od někud vrátil. Jelikož Caroline je prostě Caroline, určitě si dovedete představit, jak velká párty to nakonec byla.

Druhý den jsem ani nevylezla z postele. Po té oslavě jsem byla dost unavená a navíc ten časový posun, i když jen nepatrný, společně s mým aktuálním stavem a s celým tím cestováním, mi na náladě moc nepřidal. Naštěstí, s tím nikdo neměl problém, takže jsem se aspoň pořádně prospala. Byla bych spala až do druhého dne, kdyby mě Caroline asi v osm večer neprobudila

"Eleno," zašeptala a přisedla si ke mně na postel.
"Hmm," zahučela jsem s hlavou zabořenou do polštáře.
"Mluvila jsem s Damonem, dneska určitě nedorazí, jel někam se Stefanem a Enzem, ale chtěl, abych dohlédla na to, že tohle skončí v tvém žaludku," dořekla, usmála se a postavila na postel plný tác jídla.
Jak jsem ucítila všechno to jídlo, vymrštila jsem se do sedu a začala se ládovat. Caroline na mě jen nevěřícně zírala a kroutila hlavou.
"Co?" zeptala jsem se s plnou pusou.
"Když Damon říkal, že se nacpáváš čím dál víc, tak jsem mu nevěřila," podotkla.
"Tohle že říkal?" zamračila jsem se.
"To není vůbec pravda. Já se necpu, jenom toho teď sním trošku víc," bránila jsem se.
"Máš pravdu, ty se necpeš, jenom toho sníš třikrát víc než předtím," ukradla mi trochu vajec.
Chvíli jsme se tomu obě smály a pak jsem se pustila do zbytku večeře. Asi po 15 minutách jsem dojedla poslední sousto, odsunula tác a vyvalila jsem svoje nafouklé břicho na Caroline.
"To jsme se pěkně zdlábly, viď Elo," poplácala jsem se po břiše.
"Elo??" udivila se Caroline.
"No, Ela, jako Eleanor. Po tvojí mámě, nějak se jmenovat musí," mrkla jsem na ni.
Caroline na mě hleděla s ustaraným výrazem.
"Eleno, jsem ráda, že jsi vybrala zrovna tohle, ale nemyslíš, že je trochu brzy na to, dávat tomu tvorečkovi jméno?" řekla s povzdechem.
"To máš sice pravdu, ale mám takové tušení, že by to mohla být holka," zavrtěla jsem se.
"A když už o tom mluvíme, v pondělí jdu na ultrazvuk," Caroline hned ožila.
Usmívala se jako sluníčko a celá jen zářila. Hned se nabídla, že mě tam doprovodí. Řekla jsem jí, že jdu s Damonem, ale to ji nijak neodradilo. Začala hned všechno organizovat, tak jsem ji raději hned uzemnila.
"Caroline, víš co, když bude Damon souhlasit, pojď klidně s námi, ale hlavně nic neplánuj," poplácala jsem ji po koleni.
"A teď mě omluv, dostala jsem hroznou žízeň," sotva jsem to dořekla, Caroline zmizela, ale hned byla zase zpět.
"Nikam nemusíš, všechno zařízeno,"
"Damon se zmiňoval, že i tohoto potřebuješ mnohem víc," řekla a přitom mi mávala před obličejem lahví plnou krve.

Vypila jsem celou láhev během minutky. Cítila jsem, jak se mi do žil vlévá krev, to bylo to, co jsem potřebovala. Zatímco jsem odpočívala, Caroline uklidila všechno nádobí. Později se vrátila ke mně a vyprávěla mi o Klausovi. Jak už jsem se jednou zmiňovala, Niklaus mi není moc sympatický, ale Caroline vypadá šťastně, to je pro mě hlavní.

Po nezvykle klidném týdnu jsme v pondělí ráno, konečně seděli v čekárně u doktora.
"Elena Salvatore," zavolala sestřička.
Než jsem stihla sestřičce odpovědět, tak mě Caroline čapla za ruku a táhla mě do ordinace, zatímco Damon sesbíral všechny naše věci.
"Tak se na to podíváme," řekl doktor a pokynul směrem k lehátku.
Byla jsem tak strašně nervózní, že mi trvalo bezmála 10 minut, než jsem se konečně uvelebila. Doktor už byl dávno připravený.
"Teď to trochu zastudí," varoval mě předtím, než mi na břicho napatlal jasně modrý gel.
Začal mi přejíždět ultrazvukem po břiše. Během pár minut se začaly na monitoru objevovat různé obrazce. Podívala jsem se na Caroline a Damona, oba téměř nedýchali. Najednou Caroline vyjekla a v tu samou chvíli mi Damon stisknul rameno. Podívala jsem se na monitor a do očí se mi nahrnuly slzy. Poprvé od doby kdy jsem zjistila pravdu o mém těhotenství, jsem koukala na toho malinkého človíčka, který rostl uvnitř mě. Stiskla jsem Damonovi ruku, ten mě pohladil po vlasech, v očích měl slzy a vypadal… šťastně.
"Pokud se nepletu, tak jste v 10. -11. týdnu," promluvil doktor do ticha.
"Všechno se zdá být bez problémů, plod je naprosto v pořádku," dodal a podal mi ubrousek.
"Takže myslím, že to bude dnes všechno." usmál se
"Pokud nenastanou žádné problémy, uvidíme se za měsíc."
"Aaa, než odejdete, stavte se za sestřičkou, vytiskne vám obrázek," potřásl Damonovi rukou, rozloučil se se mnou a s Caroline a zmizel.

Ještě toho dne večer jsme se zastavili u mých rodičů, Damon se chtěl pochlubit první fotkou svého prvního potomka.
"Nemůžu si pomoct, ale já tam toho prcka prostě nevidím," řekl táta.
"Protože to držíš obráceně," zasmála jsem se a otočila obrázek správným směrem.
"Takhle je to správně," políbila jsem tátu na tvář a sedla si zpět k Damonovi.


0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)