Pages

Secrets of Bloodline - 10.Kapitola




"Asi si spletla pokoj," pokrčil rameny a políbil mě. Já byla tak mimo, že jsem ani neodporovala. Ačkoliv jsem si nebyla jistá, jestli bych se mu snažila v tom polibku zabránit i kdybych mimo nebyla.

Ale za chvíli, no dobře tak za pět minut, jsem konečně dala dohromady zbytky mého rozumu a odtáhla se od něj.
"Tohle bychom neměli dělat." Jakmile jsem to vypustila z úst, připadala jsem si dost trapně. Už chyběl jen vztyčený ukazováček, kterým bych na něj udělala tytyty.
"Co konkrétně máš na mysli, polibek nebo včerejší noc?"
"Oboje."
"Chápu, že si chtěla počkat na svatební noc. Bylo by to romantičtější a tradičnější, ale už se stalo. Takže nevidím důvod, proč teď něco odkládat." Sakra, sakra, sakra! Co mu mám říct? A proč musí mít tak modrý oči? Bože Eleno, vzpamatuj se.
"Přeci jen bych byla radši, kdybychom počkali na svatební noc. Vždyť bych si to v tom stresu z přípravy svatby ani neužila. A to by byla škoda, nemyslíš?" Sladce jsem se na něj usmála.
"Víš co, možná, že máš pravdu. Moje výkony by sis měla užívat na plno a ne ve stresu nebo pod parou." Bože ten chlap má tak velké ego. I když pro teď to je dobře.
"Dobře. Tak já si dám sprchu a pak najdu Caroline." Opatrně jsem se kolem něj protáhla zpátky do pokoje, ke kterému byla i koupelna, abych se o něj náhodou neotřela. Samozřejmě, že to stejně nemohlo.

"A co máte dneska v plánu?" zeptal se mě, když už jsem měla bezpečí koupelny na dosah.
"Dneska jdeme vybírat květiny. Máš nějaké konkrétní přání?" zeptala jsem se. I když z toho byla asi trochu cítit ironie, buď si ničeho nevšiml, nebo to ignoroval.
"Nechám to na vás. Caroline určitě bude mít tuny nápadů. A víš co? Ty jdi do sprchy a já ji mezitím najdu a pak vás odvezu. Aspoň budu něčím užitečný."
"Dobře," odpověděla jsem a zmizela v koupelně.

Chvíli jsem čekala, než Damon odejde. Upíří sluch je fakt hrozná věc. A pak jsem se s povzdechem zhroutila na zem.
Nechápala jsem, jak jsem se s ním mohla vyspat. Ani to jak je sakra možné, že se mi to líbilo a že jsem si s Damonem včera rozuměla. Ale nejhorší bylo, že jsem sice zpanikařila, když mě začal líbat, ale jedna moje část si opravdu přála, abych si s ním včerejší večer zopakovala. Díky bohu naštěstí zvítězil zdravý rozum. Nebo aspoň jeho zbytek.

Pořád mám zaděláno na velký problém a ani si nechci představovat, jak tohle vysvětlím Caroline. Zvlášť, když s námi bude velkou část dne Damon, který bude špicovat uši, aby slyšel každé naše slovo. No…bude to zajímavé.

Pomalu jsem se schopila a konečně došla do té sprchy. Vážně jsem nestála o to, aby mě sem šel Damon zkontrolovat… i když zas tak úplně se mi ta myšlenka nepříčila. Bože, fakt jsem nechápala, co se to v té mé hlavě rodí za myšlenky. Radši jsem na sebe pustila proud studené vody.

O půl hodiny později jsem už byla hotová a šla hledat Caroline s Damonem. Nemusela jsem hledat dlouho. Jakmile jsem vyšla z koupelny, skoro jsem narazila na Damona.
"Caroline čeká dole. Můžeme jet?"
"Jo jasně. Akorát bych se ještě potřebovala stavit doma, převléct se. A nebo víš co? Já si skočím k Caroline do pokoje a něco si vezmu od ní."
"Dobře, počkám dole." Lehce mě políbil na rty a odešel. Díky bohu, ta sprcha stačila na to, abych si i přesto uchovala chladný rozum.

O dvacet minut později jsme stavěli u květinářství. Caroline se mnou celou cestu nepromluvila ani slovo, což je co říct. Vlastně si nepamatuji, že by někdy mlčela díl než třicet vteřin. I Damonovi to přišlo divné a to je co říct.

"Jdeš s námi? Přeci jen to je i tvoje svatba, měl by ses na ní podílet." Popravdě jsem vůbec nestála o to, aby šel s námi. Ale spíš o to, aby zmizel, potřebovala jsem s Caroline mluvit o samotě.
"Budu se podílet, tím, že řeknu před oltářem ano. Ale květiny, to je vaše teritorium dámy. Já se zatím půjdu projít. Až budete hotové, stačí zavolat." Řekl a v momentě byl pryč. Udělal přesně to, co jsem chtěla. Ach, jak jsou ti chlapi průhlední.

Každopádně ne jen Damon, ale i Caroline byla v momentě pryč. Povzdechla jsem si. Tohle bude velmi zajímavý rozhovor, pokud se vůbec rozhodně promluvit.
"Caroline." Dohnala jsem ji u hyacintů.
"Já tě prostě nechápu. Jak mi můžeš lhát do očí?" Kupodivu se rozmluvila docela rychle, i když jsem ji moc nechápala.
"V čem jsem ti lhala?"
"Nic s Damonem nemám, nenávidím ho. Nechci si ho vzít, musíš mi pomoct, musíme najít nějakou okliku. Tohle si mi řekla a já jsem se kvůli tobě spřáhla s Enzem a pak tě najdu u Damona v posteli. Takže netvrď, že s ním nic nemáš."
"Nemám. Byl to opilecký úlet a dost pitomý úlet, díky kterému jsem si zadělala na pěknou kupu problémů. Ale pořád ho nesnáším a pořád si ho nechci vzít!"
"Úlet? Eleno, ty si ten nejzodpovědnější člověk jakého znám, nikdy by si jen tak neulítla."
"Caroline, měla jsem vážný vztah s vlkodlakem. To není zrovna zodpovědné."
"Právě, vážný vztah, to je zodpovědné. Protože ty zodpovědná si, neulítáváš."
"Tak teď jsem ulítla. A popravdě nemůžeš se divit. Rozešla jsem se s Isaacem, připravuju se na svatbu, kterou chci zároveň překazit. Jsem dost na dně, tak jsem to přehnala s pitím a prostě se to nějak seběhlo. Myslíš si, že jsem z toho nadšená? Nejsem!" I když možná…
"Vždyť ses k němu chovala, jako kdybyste byly nejšťastnější pár na zemi."
"A co jsem měla dělat? Poslat ho do háje? Pokud bych to udělala, neměla bych tři týdny, prostě by mě k tomu oltáři dotlačil hned. Takhle jsem to aspoň využila ve svůj prospěch. Vyspat se s ním byla sakra velká blbost, to si uvědomuji, ale aspoň to můžu využít ve svůj prospěch." Díky bohu, že v tom květinářství momentálně nikdo nebyl. Až na prodavačku, která zašla někam do skladu. Sice jsme na sebe přímo nekřičeli, ale stačil by jeden známý mého otce nebo Damona a bylo by zaděláno na další problém. Jako kdybych jich už neměla dost.
"To… to dává smysl." Uznala Caroline.
"Díky bohu. Takže, když jsme si to vyjasnili, jak daleko je Enzo?" zeptala jsem se za pochodu, protože Caroline se už od Hyacintů přesouvala dál.
"Bohužel nijak. Včera jsem celou noc hledala s ním, ale nic tam není. Ani náznak nějaké skuliny. Ale nejsme ani v půlce a času máme ještě dost, určitě něco najdeme. Tedy pokud to ještě pořád chceš. Co gerbery?" Celá Car, dokáže vážně téma stočit k naprosto nevýznamnému.
"Jasně, že tu skulinu chci najít. Už jsem říkala, že včerejšek byl jeden velký omyl, ze kterého musím vytřískat co nejvíc. Gerbery ne, mají moc výrazné barvy. Co karafiáty?" Ukázala jsem na květiny vedle.
"Budeme hledat dál, něco najdeme, slibuji. Ale myslím, že s naším původním plánem, že se brácha dřív nebo později s někým vyspí, už počítat nemůžeme, spala jsi s ním ty. Myslím, že karafiáty nejsou ta nejlepší volba. Jsou sice pěkné, ale zase mají moc malé květy. Co růže? Klasika je nejlepší a tyhle červené vypadají nádherně."
"Jo máš pravdu, tohle bohužel nevyšlo. Růže by šli, navíc je mám ráda. Můžu si s nimi také vyzdobit pokoj." Samozřejmě to znamenalo, že až se svatba zruší, vyzdobím si jimi pokoj. Ale stačila ta naše potyčka předtím. Teď už tu byly lidé, ale člověk si nikdy nemůže být jistý tím, jestli to jsou lidé. Lepší mluvit v hádankách.

Nakonec jsme objednali deset tisíc růží. Myslím, že se s nimi nakonec vyzdobí celý dům. Každopádně je dobře, že naše zdroje v podstatě nikdy nevyschnou, protože tohle bude stát majlant a to nemluvím o ostatním.

Potom jsme si zašli na kafe (s kapkou krve) a Car brnkla Damonovi, aby pro nás přijel.

Damon přijel ještě dřív, než jsme dopili. Začala jsem mít podezření, že zaparkoval kousek od květinářství a pak nás sledoval.
"Mám pro tebe překvapení, lásko." Řekl hned, jak jsme vyšli z kavárny.
"Jaké?" zeptala jsem se zvědavě. Tentokrát jsem to ani nemusela hrát, byla jsem vážně zvědavá, co si vymyslel.
"Uvědomil jsem si, že jsem ti nedal snubní prsten. Což je naprosto neodpustitelné, každá nevěsta by ho měla mít, takže…" nechal větu nedokončenou a vytáhl z kalhot černou krabičku. Otevřel ji a…
"O můj bože." Vykřikla Caroline. Popravdě mi ta slova vzala z pusy. Ten prsten byl naprosto dokonalý s modrým kamínkem uprostřed.
"Vidím, že se sestřička už rozmluvila. A co ty, líbí se ti?"
"Je… dokonalý," vydechla jsem.
"Věděl jsem, že jsem vybral dobře." Navlékl mi ho na prst.
"Takže teď už je to oficiální, budoucí paní Salvatoreová."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)