Pages

První krůčky jara


Když po dlouhé chladné zimě konečně vyjdu ven bez rukavic a bez čepice, v lehčí bunde než obvykle a do tváře mi svítí první sluneční paprsky je to znak toho, že přichází jaro. A všechno kolem - vzduch, tráva, ptáčci… - všechno to na mě působí osvobozujícím dojmem. Jsem jednoduše šťastná. Šťastná protože skončila zima, přichází jaro. Šťastná že už brzy poputuje bunda na dno mé skříně. Šťastná, že konečně můžu svobodně dýchat.

"Eriko! Pojď dovnitř, zmrzne." Zavolá na mě můj bratr, ale já ho ignoruju. Kdysi by neváhal a šel za mnou. Vlastně on mě naučil vnímat krásu přicházejícího jara, ale to už je minulost. Teď ho spolu se mnou nevítal už dlouhou dobu. Pořád je zahrabaný v práci a já mám pocit, že si snad už nepamatuje, že mu kdysi na příchodu jara záleželo a teplo může být, i když není zrovna třicet šest stupňů ve stínu.

S úsměvem udělám krok z verandy. A pak další a další a další. Spoustu kroků než dojdu do středu zahrady, kde se roztočím jak blázen a nakonec uklouznu na trávu, která se pomalu začíná obnovovat. Pozoruji vyjasněnou oblohu a jsem nadšená, že už ji nekalý sníh a kroupy. Koukám na mraky a slunce, které se skrz mraky snaží dostat na povrch.
Pak mi ale výhled zastíní vysoká postava.

"Eriko, ta země je studená."
"Přestaň si hrát na tátu, Dane. Sám si tu se mnou kdysi takhle ležel. Než si začal být suchar."
"Nejsem suchar, jen nechci chytnout zápal plic." Snažil se mi oponovat, ale marně. V momentě jsem ho stáhla vedle sebe na zem. Normálně bych to asi nezvládla, ale moment překvapení hrál pro mě.
"Sklapni a sleduj oblohu." Prohodila jsem směrem k němu a pak už jsem se opět začala soustředit na mraky.
"Proč mám sledovat oblohu?"
"Ze stejného důvodu, proč jsi ji sledoval kdysi. Ale to by sis na to musel vzpomenout." Poznamenala jsem úsečně. Pak už nic neřekl, jen obrátil zrak k obloze, k mrakům a ptákovi co zrovna prolétal stejně jako já.

"Když sleduju jarní oblohu, jsem volný." Jen jsem se usmála. Tohle je přesně to, co cítím. To, co mě před lety naučil cítit on. Jaro je symbolem nového začátku a obloha je nekonečná, proto je pro nás symbolem volnosti. A společně to je významné. Proto tyhle chvilky miluji. Vím, že můžu začíst něco nového, že mi v ničem nebrání žádné okovy, které by mě poutali. A také se kochám přírodou.

Už hodně dlouho jsem tuhle chvíli s Danem nesdílela a popravdě mi to dost chybělo. Vždycky to byla naše společná věc, a když s tím přestal, jako by to už nebylo stejné jako předtím, ale teď je tady a kouká se mnou na nebe.

"Už bychom vážně měli jít."
"To to vážně musíš pokazit?" povzdechla jsem si. Ta stará verze nové verze mého bratra byla zpátky.
"Mrzne mi zadek a divil bych se, kdyby tobě ne."
"Dokud si to nezmínil, byl můj zadek v naprostý pohodě." Pronesla jsem ironicky.
Dan se jen usmál a vyhoupl se na nohy. Nabídl mi ruku. S povzdechem jsem se ho chytla a vstala.
"Pojď, dáme si čaj. Jarních dní bude ještě plno a budou teplejší."
"Jenže já stejně jako ty miluju hlavně jeho první krůčky."
"První krůčky jara? Jak si na ten název přišla?" zeptal se s úsměvem
"Vlastně nevím, prostě mě to jednou napadlo."
"Myslím, že si to trefila. Tohle období to dokonale vystihuje. Ale lepší bude přesunout základnu do obýváku a pozorovat ho z okna."
"Pořád to kazíš."
"Nekazím. Jen chráním sebe a svoji malou sestřičku před zápalem plic a smrtí v šílených mukách."
"Smrt v šílených mukách? Kvůli tomu, že jsem pár minutám strávením venku? Můžeme chytit maximálně tak rýmu." Zasmála jsem se.
"To pochybuju. Ale když jsme u toho, ty rýmu nesnášíš. Vadí ti, když nic necítíš."
"Až na chvíle, kdy se navoníš tou šílenou páprdovskou kolínskou. To bych vážně radši nic necítila."
"Moje kolínská ti nevoní? Oproti těm tvým voňavkám to je naprosto neškodné. Nehrozí, že by z toho někdo ztratil čich." Jen jsem protočila oči.
Možná začalo jaro, nové období života, jak se říká. Ale jedna věc se nikdy nezmění. Já a brácha se nikdy nepřestaneme provokovat. Ještě přijde tisíc prvních jarních krůčků a hodně věcí se změní, měnily se i do teď, ale tohle ne.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)