Pages

Kruhy v obilí




"Tati?"
"Ariano, proč nespíš?"
"To ty kruhy."
"Jaké kruhy?" zeptal se muž nechápavě, zatímco si svou sedmiletou dcerku vzal do náruče.
"Ty co udělala ta zlá mimina."
"Zlá mimina?"
"Co přiletí na talíři z jiné planety."
"Ach, myslíš mimozemštani. Těch se bát nemusíš, jsou milí."
"V televizi říkali něco jiného."
"Ne všechno, co slyšíš v televizi je pravda. Chceš vědět, jak to s nimi ve skutečnosti je?"
"Jo."
"Tak dobře, povím ti o nich příběh.
Vesmír je hodně rozlehlý a nejsou v něm jen lidé. Obyvatelé jiných planet nemají žádné špatné úmysly, ale to lidi nechápou. Myslí si, že jim jde jen o to, aby ovládly jejich planetu. Jenže tak to není.
Když sem přiletěli poprvé ve velké okrouhlé lodi, lidé se jich bály. Nenechaly je ani promluvit a všech se zbavily. Nejspíš znali technologie, které je dokázaly poslat do Vesmírů, a oni tam na věky bloudili a nemohli dát o existenci Země vědět nikomu dalšímu.
Jeden z nich však unikl a dal vědět svým druhům, že tento svět existuje. Ale lidé jsou nepřátelé. Jenže jejich planeta byla přelidněná, potřebovaly někde být a tak se rozhodli riskovat. Rozhodli se žít nespatřeni mezi lidmi.
A proto jsou tu vidět kruhy v obilí jen jednou za čas. Přilétají po malých skupinkách, aby se mohly lehce ztratit v davu."
"A kam ti lidé mizí?" ozvala se holčička, když její otec dovyprávěl celý příběh.
"Posílají je zpátky pro své přátele a jejich rodiny."
"Jsi si jistý, že mi neublíží?"
"Ne. Když nějakého potkáš, ani nepoznáš kdo je."
"Nebo žádného nepotkáš, protože tatínek má příliš bujnou fantazii." Ozvala se ode dveří holiččina matka
"Jo to pravda tati? Vymyslel sis to?"
"No."
"Takže nakonec přijdou a všechny nás zničí?"
"Zlatíčko, tatínek se jen snažil udělat nudnou věc zajímavou. Ty kruhy nejsou od obyvatelů jiné planety."
"A kdo je tedy dělá?"
"Ne kdo, ale co. Jsou od kombajnů."
"Opravdu?"
"Opravdu a teď už běž spinkat."
"Dobrou noc." Slezla z opěrky křesla, kam ji vysadil její otec, a odcupitala k sobě do pokojíčku.
"Co tě to napadlo?" vystartovala žena na svého manžela hned, jak si byla jistá, že je jejich dcerka z doslechu.
"Měla by o tom vědět."
"Je jí jen sedm. Nedokázala by to přijmout. Celý život žije tady."
"Tak jí budeš radši tvrdit, že je to od nějakých pitomých kombajnů?"
"Nechci, ale musíme. Nesmí vědět kdo je. Co myslíš, že by udělala? Všem by prozradila svou identitu a nás plán by byl v troskách."
"Máš pravdu. Kolonizace Země je nejdůležitější. Rwut za pár let už nebude vhodný k životu. Ale časem jí to budeme muset říct. Časem stejně pozná, že není obyčejný člověk, že není vůbec člověk."
"Já vím, ale na to je ještě čas. Zatím si to myslet může. Jen dokud neovládneme Zemi."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)