Pages

Kouzlo podzimu

A další povídka k Terce do soutěže :)
Předem uznávám, že je to trochu naivnější povídka, ale na nic promyšlenějšího bohužel nemám čas a vlastně ani nápad :(

Pro každého podzim začíná jindy. Pro někoho začíná prvním zářijovým dnem. Někdo vnímá začátek školy i jako začátek podzimu. Ale většina lidí se drží toho, co je napsáno, tedy, že podzim začíná rovnodenností. I když je pravda, že často se dva začátky podzimu sloučí v jeden.

Já se odjakživa držím toho, co je napsáno. Všechno pro mě začíná podzimní rovnodenností. Je to jeden z dnů, který má magickou moc. Samozřejmě to nemyslím tak, že by z nebe pršely diamanty, ale první podzimní den se mi vždycky stalo něco dobrého.

Třeba když mi bylo pět, dostala jsem pejska. V deseti jsem se prvního podzimního dne dozvěděla, že si můj strejda pořídil ranč plný koní. V patnácti mi o nos zavadila moje vysněná střední škola. A takhle bych mohla pokračovat pořád dál. Netvrdím, že všechno dobré, co se mi kdy stalo, se událo na začátku podzimu. Jen, že každý rok se začátkem podzimu stane něco úžasného.

Minulý rok se mi stala skvělá věc. Jeden naprosto nádherný kluk, který se mnou chodil na přednášky trestního práva profesora Renbredy si konečně všiml, že existuji. A nebylo to jen proto, že by po mně něco chtěl a pak už se mnou nikdy nepromluvil. Vlastně po mně doopravdy něco chtěl, ale pak se mnou mluvil i další přednášku a tu další. 

Normálně bych kvůli klukovi takhle nešílela, ale on vypadá jako anděl. Má dokonalé špinavě blond vlasy a ocelově modré oči, které jsou doopravdy uhrančivé. A to ani nemluvím o tom úžasném dračím tetování, které má na rameni. Dobře, tetování asi není zrovna typický andělský znak, ale on mi ho svými rysy připomíná.

A teď o rok později sedím na přednášce trestního práva, naprosto nevnímám, co profesor Renbreda vykládá a jen doufám, že dnešní magický den se bude nějak týkat Daniela. Což je také důvod, proč k němu každých pár vteřin zalétávám pohledem.

Ale on sedí a poslouchá, nemá nejmenší tušení, že ještě existuji. A nemá ho ani o dvě hodiny poději, kdy je přednáška ukončena. Prostě si sbalí věci a odejde. 

S povzdechem uklidím notebook a vydám se do sychravého podzimu, který už naprosto jistě začal, ale nic dobrého mi poprvé po jednadvaceti letech nepřinesl.

Šla jsem nebo jsem se spíš loudala směrem ke svému bytu. Byla jsem zklamaná, doufala jsem, že se mnou bude zase mluvit jako minulý rok… nebo spíš, že mě konečně pozve na rande. Ale pravdou asi je, že už zapomněl, že existuji. Chtěl jen pomoct se studiem, nic víc. Andělé jednoduše nejsou pro normální holky jako já.

S povzdechem jsem za sebou zaklapla dveře od svého bytu a zhroutila se na gauč. Vím, že Daniel není jediný kluk na zemi. A pravdou je, že nejsem zklamaná kvůli němu. Tedy jsem, ale to největší zklamání je podzim. Zklamalo mě, že se prvního podzimního dne nestalo nic magického.

Nejspíš jsem musela usnout, protože si pamatuji, že mě ze světa snů vytáhl zvonek. S povzdechem jsem se zvedla a vydala se ke dveřím. Bez zájmu jsem otevřela dveře a už se chystala, že dotyčného odkážu do jistých míst. Ale když jsem se koukla před sebe, měla jsem co dělat, abych neměla pusu otevřenou dokořán.

„Ahoj, já jsem Richard. Včera jsem se přistěhoval.“ Podával mi ruku naprosto dokonalý černovlasý kluk s oříškovýma očima.
„Lenka,“ odpověděla jsem, když jsem se konečně vzpamatovala a podala mu ruku. Jestli je Daniel anděl, tak to potom nevím, co je Richard zač. Nejspíš ďábel.
„Rád tě poznávám. Víš, zahlédl jsem tě na přednášce, a když jsem tě pak viděl vcházet i do domu, řekl jsem si, že to nemůže být náhoda a tak jsem tady.“ Musela jsem se usmát. Na to, že přišel k mým dveřím sám od sebe, mu trvalo neskutečně dlouho, než ze sebe dostal to, co chce.
„Nejspíš to náhoda asi opravdu nebude. Nedáš si se mnou kafe?“ zeptala jsem se a ustoupila ode dveří, aby mohl projít. Nějak jsem si byla jistá, že pozvání neodmítne.
„Moc rád,“ odpověděl a vešel dovnitř. Já jen přibouchla dveře a s úsměvem ho vedla do kuchyně.
Richard měl totiž pravdu, tohle rozhodně není náhoda. Tohle je kouzlo podzimu.

3 komentáře:

  1. Je to krásný, sice to není možná extra originální, ale je to vážně skvělý a prostě takový příjemný a podzimní :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně není :D Ale na originalitu jsem moc vyčerpaná :D Děkuju :)

      Vymazat
  2. Tak to je povedené. =) Takové oddechové a opravdu dobré.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za krásný komentář :)