Pages

Knižní padouši


Tahle otázka je opravdu zajímavá. Kdo je to padouch? Zlá královna? Maleficent? Rumplcimprcampr? Jistě tohle všechno jsou padouši z knih, respektive z pohádek, a jelikož pohádky jsou jednostranné, není možnost, že by zlá královna nebyla zlá. Pokud tedy nemluvíme o nějaké nové pohádce, ale já myslí ti klasické. Jenže problémem je, že v dnešních knihách už takovouhle definici padoucha nemáme. Padouch se vyvíjí a většinou z něj nakonec ani padouch není. A i když zůstane padouchem, stejně si ho občas zamilujeme.

Takže kdo je to vlastně padouch? Kdo ví. V klasických pohádkách je tato pozice jasně určená ale v dnešních knihách ne. Neoficiální titul padouch má mnoho postav, ale pravda je, že žádná z nich padouchem vlastně není. Jsou to normální lidský bytosti, jejichž povaha se časem formuje.

A teď další otázka, tentokrát důležitější. Co na těch padouších máme? Určitě mi potvrdíte, že nějaké padouchy jste si zamilovali, já taky. Ale proč jim fandíme? Jelikož padouch je v dnešní literatuře vlastně to samý jako kluk, který se chová naprosto hrozně, ale vypadá dokonale. Ta dokonalost nás na padouších přitahuje a zároveň doufáme, že se změní, proto si je oblíbíme. Příkladem rozhodně určitě bude, kdo jiný, než Damon Salvatore jak knižní tak televizní. Je ale pravda, že ne všichni padouši jsou zrovna ztělesněním dokonalosti, ale mají nějaké neviditelné charisma, které křičí, buďte našimi fanoušky.

Ale ne všichni padouši tohle mají. Vezměte si třeba Voldemorta. Pozabíjel stovky, ne-li tisíce lidí, nemá nos a svět by se měl třást strachy. Přesto když o něm čteme, nepřijde nám jako ten největší padouch na světě. Svým způsobem máme Voldyho rádi, i když si přejeme, aby ho Harry zabil. Což je trochu divné, ale máme ho rádi hlavně proto, že kdyby v té knize nebyl, neexistovala by. A také je tak trochu směšný, aspoň mě přijde.

Pamatujete si Umbridgeovou? Příšerný záporák, že ano? Její oblečení, gesta, řeči… všechno tohle na ní bylo otravné. A mám dojem, že opravdu všichni ji nesnášeli víc, než Voldemorta. Jsou jednoduše Padouši, které si snad nikdo rozumní zamilovat namůže. Jsou to padouši, u kterých věříme, že není šance na změnu, a i když jsou mnohem nebezpečnější padouši, záporáci jako Umbridgová v sobě mají něco, co nás nutí je nenávidět. Nenáviděcí charisma.

Teď když to dokončuji, mám zase pocit, že jen blábolím a blábolím. Tak snad aspoň závěr bude srozumitelný. Pokud se nejedná o klasické pohádky, kde je předem určeno, kdo je na straně zla a kdo na straně dobra, nezáleží na tom. Možná bychom správně měli záporáky nenávidět, ale to nejde. Stejně tak jako nejde obdivovat kladné postavy, které se chovají úplně nemožně. A jsem si jistá, že jste takových postav viděli už dost. Svět není černobílý a knihy také. Každá postava je jedinečná a je jen na nás jestli ji budeme nenávidět nebo milovat. Navíc jak už jsem řekla, pokud je to padouch v prvním díle, neznamená to, že bude padouchem v druhém díle. Padouši jsou jednoduše lidi, a proto je můžeme milovat i nenávidět.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)