Pages

Knižní blok


Občas, ale opravdu velmi zřídka, se mi stává, že nemám na čtení vůbec chuť třeba i týden. Nemá to žádný důvod, ale jednoduše na to nemám náladu. Chci číst, ale nedokážu se do knihy vůbec začíst. Tahle situace u mě znamená, že musím okamžitě ven mezi lidi, protože začínám mít depku. A když mám depku, tak mě nebaví dělat nic kromě čučení do zdi. Ale jelikož depky opravdu nemám třikrát do měsíce je tohle spíše výjimečná situace, ale stává se. Jsem samotářka, ale občas mi to fakt leze na mozek.

Častější důvod mého dlouhodobého nečtení je nějaká kniha. Třeba v deseti letech jsem přečetla Poselství jednorožců a tak jsem byla z toho konce vydeptaná, že jsem snad týden nemohla číst nic další. Kdykoliv jsem to zkoušela, vrátila jsem se v myšlenkách zpátky k tomu konci a přemýšlela, proč to tak skončilo? A to není jediný případ. Není to tak, že bych se u každé druhé knihy takhle zasekla, je to jedna kniha z dvaceti. A už to ani netrvá tak dlouho, den nebo dva maximálně. Ale hodně se mi to stává. V poslední době to byla třeba Selekce. Nebo když se vrátíme do února, tak poslední díl Tygří série… a to jsem vlastně byla mimo docela dlouho, protože mě ten konec naštval tak, že jsem měla chuť rozbíjet vázy. Naštěstí tu žádné nejsou. Každopádně jsem kvůli tomu procházela internet, jestli někde není sebemenší zmínka o tom, že to může nějak pokračovat. Jednoduše byl ten poslední díl jiný, než jsem chtěla.

To je ta nejdelší doba, kdy nečtu. Pak jsou tu samozřejmě kratší doby, kdy třeba nemám náladu na čtení, což většinou pochází z vyčerpání. Nebo třeba přes týden skoro nečtu, protože to díky škole nestíhám. Většinou čtu jen o přestávkách. Ale to není knižní blok, to je jednoduše jen nedostatek času nebo únava, což známe všichni.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)