Pages

Změna je život


Neznám jediného člověka, co by tuhle větu nikdy neslyšel. Ta věta je totiž pravdivá. Život se mění každým okamžikem každého dne, i když je nám smutno, že něco končí, že se mění věci, na které jsme byly zvyklí, je to život a my s tím nic nenaděláme. Nemůžeme zůstat stát na místě a dělat každý den ty samé věci. To by byl dost namáhavé.


Všichni se mění i já jsem se za těch pár let, co jsem na světě změnila. Když si udělám na něco názor, tak ho většinou neměním, ale jsou názory, které měním. Například názor na filmy, seriály, knihy, líčení, školu a kupodivu také na lidi.




My všichni máme takový zvláštní dar, že lidi klidně i nevědomky zaškatulkujeme do přihrádek aniž by jsme je poznaly. A po delším čase si uvědomíte, že jste ty lidi odsoudily bez soudu. Třeba já. Já mám pocit, že jsem všechny lidi, které jsem kdy potkala, zařadila do špatné škatulky. Ty lidi, o kterých jsem si myslela, že to jsou prostě nafoukaní nány a blbci první kategorie jsem odsoudila na první pohled a nesnažila jsem se v nich vidět víc. Ale to byla chyba, protože teď vidím, jak moc jsem se v některých lidech mýlila. To ale platí i naopak. Lidi, které jsem považovala za skvělý kamarádi a prostě fajn lid, z těch lidí se vyklubaly, lidi kteří nejsou vůbec tak prima jak jsem si myslela. Buď se změnily oni, nebo se změnil můj názor na ně. Ale spíš ten názor, protože ty lidi byly takový vždycky. Jen jsem to neviděla.

Knížky, seriály a filmy. Pro někoho nedůležité, pro někoho velmi. Já jsem takový ten střed. Kdybych vám řekla, že jsem kdysi málem vyhodila plakát s HP, věřily by jste mi? A kdybych řekla, že jsem neviděla rozdíl mezi "The vampires diaries" a "Twilight", věřily by jste mi? Podle toho jak tyhle věci miluju je k neuvěření, že jsem někdy těchto věcí byla schopna, ale je to tak. A upřímně ani mě se nechce věřit, že jsem si tyhle věci ještě tak před rokem(?) pletla.
 
A knihy. To je snad jasné. Dřív jsem milovala knihy od Enid Blytonové nebo Thomase Breziny. Teď už čtu úplně jiné věci. Tedy občas si přečtu i nějakou od Thomase Breziny, ale už mě to nebaví tolik jako předtím. A je mi to líto, protože vím, jak jsem vždycky ty příběhy prožívala. Tedy prožívala jsem spíše ty příběhy Enid Blytonové. Ale změna je život. Všechno se mění a nedá se to zastavit, i kdyby člověk chtěl.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)