Pages

Zamilovaní nepřátelé - 8.Kapitola

Když jsem za sebou zavřel dveře, oddychl jsem si. Bylo to těžké. Díval jsem se na dívku, kterou od prvního ročníku nenávidím a pocítil jsem k ní obdiv. Ona byla zavřená a oproti mně byla v podstatě bezmocná, ale přesto mi čelila s odvahou, nenávistí a drzostí. Nebála se mě. Ona se mě nikdy nebála, ale v této situaci. Je odvážná, to se jí musí nechat. Vždy taková byla, vždy mi čelila přímo a já jsem jí proto nenáviděl ještě víc a tisíckrát jsem měl chuť na ní poslat crucio, ale teď jsem si to neužil. Bylo mi to dokonce nepříjemné. Vždy mi bylo nepříjemné někoho mučit, ale myslel jsem, že když budu mučit někoho, koho nenávidím, tak se nebudu cítit tak špatně jako obvykle. Ale mýlil jsem se. Cítím se hůř, mnohem hůř než obvykle a vůbec nevím proč. Je mi blbě ze sebe samého. Musím ji odtud dostat a musím jí mučit, aby nikdo nepojal podezření. Až ji odtud dostanu, ať mě klidně zabije, ale nedopustím, aby vládl světu. Byl jsem hloupý, když jsem slepě poslouchal otce a myslel, že on je pro nás svět to nejlepší. Není. On je pro tenhle svět to nejhorší a musí být zastaven. A taky bude, i kdybych měl kvůli tomu zemřít. To, že má takovou moc je z velké části chyba mojí rodiny. A já nejsem jako můj otec nebo Bellatrix. Musím jejich činy napravit.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)