Pages

Zamilovaní nepřátelé - 7.Kapitola


Merline proč zrovna Malfoy? V téhle situaci nemám vůbec náladu na jeho posměšky. Ne, že bych tedy někdy měla.
Malfoy vešel dovnitř opřel se o zeď a pozoroval mě.
"Grangerová." Oslovil mě po chvíli ticha.
"Malfoy." Oplatila jsem mu nenávistně příjmení.
"Proč tak nenávistně?" Zeptal se mě a já přísahám, že kdybych měla po ruce hůlku, tak by z tohoto rozhovoru dobře nevyšel.
"Proč tak přátelsky?" zeptala jsem se a on se začal smát.
"Chovám se k tobě přátelsky, aby si mi začala věřit a vysypala všechno, co víš o Potterovi."
"Na to zapomeň."¨
"Upřímně jsem na to ani nepomyslel. Znám tě. Vím, že bych z tebe nic nedostal i kdybych tě umučil k smrti."
"Říkám to nerada, ale máš pravdu."
"A víš, co je na tom všem nejvtipnější? Že by stačilo Veritaserum a ty by si mi řekla úplně všechno."
"Tak ho použij." Řekla jsem tónem, který naznačoval, že je mi to jedno. Ale jen na venek. Vevnitř jsem se třásla strachy.
"Jasně. Potter by byl zabit a světu by vládl tenhle magor, to určitě."
"Odkdy zrovna tobě záleží na světě?"
"A není to jedno? Prostě ti chci pomoct. Tak to nekomplikuj."
"Ty a pomoc? Ty chceš pomoct milovský šmejdce?
"Ne, chci se zbavit temného pána. A i když bych tě tu rád takhle nechal, tak bez tebe ti dva nemají šanci."
"Proč bych ti měla věřit?"
"Protože jsem tvoje jediná šance jak se odtud dostat."
"Ale…"
"Crucio" ozvalo se v tu chvíli, když jsem mu chtěla oponovat. Ale nestihla jsem to zachvátila mě bolest.
"Promiň, Grangerová. Bylo to nutné. Snad to přežiješ." Řekl a odešel.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)