Pages

Zamilovaní nepřátelé - 62. Kapitola



Probudil jsem se celá polámaný. Noc na gauči nebyla zrovna nejpohodlnější, ale byl jsem šťastný. Hermiona ještě spala, udělala si ze mě polštář a tak jsem se snažil nehýbat, abych ji neprobudil.

Nikdy jsem si nemyslel, že by to někdy takhle mohlo dopadnout. Že bych začal cítit něco k dívce, která mi kdysi přišla hrozně otravná, ale stalo se. Nejsem si přesně jistý, kdy se to stalo, ale teď jsem to věděl. Jediné, co jsem nevěděl je to, jestli to tak cítí i ona. Jistě, líbala se se mnou, a jestli můžu soudit, tak mi začala i věřit. Ale to ještě neznamená, že cítí to samé, co já.
"Dobré ráno," vytrhl mě Hermionin hlas z myšlenek.
"Dobré. Jak ses vyspala?"
"Dobře," usmála se na mě.
"No, tak co bude dál?" Byla to pitomá otázka, ale nějak jsem nevěděl, co říct.
"Budeš to muset trochu specifikovat."
"Co teď budeš dělat?" Vlastně jsem se jí chtěl zeptat na to, co bude s námi, ale bál jsem se.
"Jsem v knihovně plné knih, tak co bys řekl? Tedy pokud tu můžeme zůstat."
"Klidně tu můžeš zůstat, jestli chce, jen bych asi měl opatřit něco k snídani." Zvednul jsem a chtěl jsem jít ven, abych se mohl přemístit.
"Draco." Zastavil mě její hlas. "Takhle jsem to nemyslela." Byl jsem zmatený, nechápal jsem, co mi chce říct.
"Nemám kam jít. Nebo aspoň ne nikam, kde bych se cítila dobře. Ale tady a s tebou se dobře cítím. Nesnášela jsem tě, ale za poslední měsíce se něco změnilo. Věřím ti víc, než svým takzvaným kamarádům. A něco k tobě cítím. Chtěla bych tu zůstat s tebou. Ale pokud je tohle všechno jen…" přerušil jsem její monolog polibkem.
"Vážně tu chceš zůstat? Se mnou?" ujišťoval jsem se.
"Chci."
"Tak to bychom asi vážně měli jít nakoupit a oznámit to mojí matce."
"To bychom měli." Souhlasila, ale nakonec jsme se k tomu dostali až o mnoho hodin později.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)