Pages

Zamilovaní nepřátelé - 61. Kapitola



Posadila jsem se do tureckého sedu na pohovku vedle Draca. Vzpomínal jsem, jak začínala Šípková Růženka a pustila se do vyprávění.

"Před dávnými časy žili král a královna, kterým se narodila holčička, jejíž krása se rovnala růžím, které byly kolem celého zámku a tak jí dali jméno Růženka.

Král byl tak nadšený, že uspořádal velkou oslavu, na kterou pozval všechny své přátele a známé. Ale také sudičky. Sudiček bylo třináct, ale král měl jen dvanáct zlatých talířů a tak musela jedna zůstat doma.

Křtiny se slavily opravdu hojně. A Růženka byla od sudiček obdarována krásnými dary. Jedna jí věnovala krásu, druhá ctnost, třetí bohatství a tak to pokračovalo. Když holčičce popřála i jedenáctá sudička vpadla do zámku třináctá. Chtěla se pomstít za to, že ji král nepozval a tak přistoupila ke kolébce a pronesla: "Královská dcera se ve dne svých sedmnáctých narozenin píchne o růži a zemře." Jakmile to dořekla, zmizela.

Všichni byly ohromeny a nevěděli co dělat. Královna začala plakat. Tu přišla ke kolébce dvanáctá sudička, která nestihla dívence nic popřát a pronesla: "Nemohu věštbu své sestry zvrátit, ale něco pro tebe udělat mohu. Až se věštba mé sestry naplní, neumřeš, pouze usneš dlouhým spánku a spolu s tebou i celé království." Avšak ani to se jim příliš nezamlouvalo a tak, když slavnost skončila, dal král příkaz zničit všechny růže v celé zemi.

O svých sedmnáctých narozeninách se princezna procházela po královské zahrada. Najednou zahlédla stařenu. Šla jí hned pozdravit. "Dobrý den babičko. Copak tady děláte?"
"Prodávám růže má milá."
"Růže? Mám po nich jméno, ale nikdy jsem je neviděla."
"Tak si jednu vezmi děvče." Stařena jí podala růži a ona si jí vzala. Chtěla si k ní přičichnout a v tu chvíli se píchla o trn a tehdy upadla do spánku.

Plynul čas a celý zámek zarostl růžemi. Avšak odvážný princ z dalekého království, který se dozvěděl o princeznině zakletí, se rozhodl, že jí osvobodí. Probojoval se kvítím až do zahrad, kde našel na lůžku z trávy ležet Růženku. Neváhal, sklonil se k ní a políbil ji. V té chvíli se Růženky i celé království probudilo.

"Škoda."
"Co je škoda?" Vážně jsem to nechápala, pohádka končila dobře, ostatně jako všechny pohádky.
"Že jsem tu pohádku neznal před tím, než jsem tě probudil na zahradě. Zmeškal jsem příležitost, probudit tě polibkem." V tu chvíli mi začalo srdce být jako splašený. A moje oči se nemohly odtrhnout od jeho rtů. Celou dobu se mi dařilo na ten polibek a na to co znamenal nemyslet, ale teď to musel pokazit.
"A co takhle pusu na dobrou noc." Ani jsem si neuvědomila, že jsem to vypustila z pusy a ž byl jen centimetr ode mě. Díval se mi do očí a já se dívala do jeho. Pak konečně přerušil tu malou vzdálenost a jemně mě políbil. Bez váhání jsem mu to oplatila a automaticky ho objala kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)