Pages

Zamilovaní nepřátelé - 59. Kapitola



"Hermiono," slyšela jsem jakoby z dálky a pak ucítila, že mi někdo třepe rameny.
"Co se děje?" zeptala jsem se zmateně a chvíli jsem byla dezorientovaná, než jsem si uvědomila, kde jsem.
"Usnula si. Už je docela pozdě, měli bychom se vrátit."
"Kam?" zeptala jsem se ještě v polospánku.
"Já… vlastně nevím." Uchechtla jsem se. Taky jsem nevěděla, kam bychom se mohli vrátit.
"Předpokládám, že k téhle zahradě asi nepatří zámek, co?"
"Vlastně patří." Najednou jsem byla úplně vzhůru.
"Co?"
"Je to královská zahrada, ke královské zahradě je vždycky zámek."
"Nikde žádný nevidím."
"Zkus se podívat před sebe."
" Kde se tu vzala?" Byla jsem překvapená, každý by byl, kdyby se před jeho očima najednou objevil obří zámek.
"Nejsem si přesně jistý, ale myslím, že ho tu postavil jistý Eduard Herwel roku 1563." Bouchla jsem ho do ramene, moc dobře věděl, že tohle mě nezajímalo. Tedy bylo to zajímavé, ale nechtěla jsem to vědět.
"Nejspíš si byla tak unavená a tak unešená krásou růží, že sis nevšimla."
"Asi ano. Bylo toho dneska na mě moc."
"Jestli chceš, můžeme tu přespat. A zítra uvidíš, kam budeš chtít jít." Trochu jsem se zarazila, když jsem uslyšela to jednotné číslo, ale hned jsem se vzpamatovala.
"To by bylo fajn. Budu jak Šípková Růženka." Začala jsem se zvedat z houpačky.
"Šípková Růženka?" zeptal se nechápavě.
"Mudlovská pohádková postava," odvětila jsem a vyhoupla se na nohy.
"Mohla bys mi jí vyprávět." Už stál vedle mě, tak jsme se vydali do zámku.
"Ty chceš, abych ti vyprávěla pohádku? Nejsi na to trochu starej?"
"Na pohádky není nikdy nikdo starý."
"To je pravda. Navíc, k tomuhle zámku se to docela hodí."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)