Pages

Zamilovaní nepřátelé - 58. Kapitola



Zavedl jsem ji k altánku, kde jsme se posadili na dřevěnou houpačku, která stejně jako altánek byla zdobená růžemi.
"Jak je možné, že ty růže neuvadnou? Nevypadá to na popínavé rostliny, které někde začínají." Jen jsem se usmál. Zvědavost pro ni byla typická.
"Jsou umělé."
"Nevypadají uměle."
"Kdyby vypadaly uměle, neplnilo by to účel, nemyslíš? Ale všechny ostatní jsou opravdové, umělé jsou jen tyhle."
"Vypadá to opravdu nádherně. Máte víc takových míst?" Oči jí přímo zářily touhou po informacích. Moc dobře jsem tenhle pohled znal, i když v mé přítomnosti ho často nahrazoval jiný.
"Máme další zahrady a louky. Ale téhle zahradě není žádná podobná, je nejhezčí."
"Tolik možností uniknout od světa."
"To ano. Chceš se ještě někam podívat?"
"Tady je hezky." Pousmála se a opřela si hlavu o moje rameno.
"To je. Ale jen škoda, že dneska nesvítí sluníčko tolik, jako obvykle, pak je to tu ještě hezčí."
"Nevěřím, že to tu může vypadat ještě lépe."
"Někdy ti to ukážu,"slíbil jsem.
"Beru tě za slovo," odpověděla, ale viděl jsem, že už sotva vnímá realitu. Pomalu se jí zavíraly oči, až usnula. Jen jsem se nad tím usmál. Když spala byla roztomilá.


0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)