Pages

Zamilovaní nepřátelé - 57.Kapitola



Stála jsem opřená o hrad se zavřenýma očima a užívala si vítr. Konečně jsem kolem sebe měla trochu přírody, bylo to příjemné.
"Jsem tady." Uslyšela jsem za sebou Dracův hlas. Bezděky jsem se usmála.
"Půjdeme se teda projít?"
"Proto si mě vytáhl ven, ne?"
"Ne, jen jsem tě chtěl hodit do jezera mořským lidem." Poznamenal ironicky "Kam chceš jít?"
"Já nevím. Ale tady zůstat nechci. Padá z toho na mě deprese."
"Vím, jak to myslíš. Chyť se mě." Podívala jsem se na něj se zdvižením obočím.
"Nehodlám tě unést." Zasmál se "Jen mě napadlo jedno místo, které bych ti rád ukázal. A s trochou štěstí nebude vůbec poškozené."
"Tak dobře." Chytla jsem se ho a čekala, až nás přemístí. Po tom všem, co jsme spolu zažili, jsem mu věřila. Dost na to, abych s ním šla, bůh ví kam bez toho, abych to někomu řekla.

"Usnula si?" zeptal se mě škádlivě. "Tak dlouhá ta cesta nebyla." Ani jsem si neuvědomila, že už se se mnou stačil přemístit. Pomalu jsem otevřela oči, které mi div nevypadly z důlků.
"Páni." Vydechla jsem. Tohle bylo to nejnádhernější místo, které jsem kdy viděla. Včetně Bradavic. Byla to louka nebo spíš park. Všude byly stromy, keře a květiny v nádherných barvách. Krásně zelený udržovaný trávník a v prostřed toho všeho altánek obepínaný rudými růžemi.
"Líbí?" Ani se mě nemusel ptát. Z mého výrazu mu muselo být jasné, že jsem ohromená.
"Co je tohle za místo?"
"Je to královský park. Nebo to býval královský park jednoho Italského šlechtického rodu. Teď je to majetek mojí rodiny."
"Je nějaká země, kde byste nic nevlastnili?"
"Je plno takových zemí. Třeba Antarktida nebo Egypt. Měli jsme v plánu koupit Sfingu, ale jaksi to nevyšlo."
"Počkat, sfingu? My jsme v mudlovském světě?"
"Jsme." Usmál se "Nedělej tak překvapenou." Asi jsem měla trochu překvapený výraz, ale koho by napadlo, že rodina, která si nadevše váží čisté krve, bude mít majetek v mém světě? To by nečekal nikdo.
"Nepůjdeme se posadit?"
"Ráda." Usmála jsem se. Dnešek byl plný úsměvů. Vedl mě za ruku k altánku. Teprve teď jsem si uvědomila, že mou ruku od té doby, co jsme se přemístili, nepustil.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)