Pages

Zamilovaní nepřátelé - 52.Kapitola

Objevit se po takové době v Anglii bylo divné. Době…byl to jen měsíc, ale připadalo mi to jako věčnost. Prasinky, kam jsme se přemístili, se od té doby hodně změnily. Boj je poznamenal. Všechny obchody byly poničené a evidentně je ještě nikdo nezačal zpravovat. Proč by taky měli? Všichni určitě měli plno jiných starostí, než zpravovat obchody. Posílat smrtijedi do azkabanu, hledat svoje rodiny, pohřbívat mrtvé. Bylo mi z toho na nic.

"Jsi v pohodě?" zeptal jsem Hermiony. Vypadala, že omdlí.
"Jsem v pořádku. Jen je šok, vidět tohle místo takhle."
"Vím, co myslíš." Opravdu jsem to věděl. Měl jsem tohle místo rád.
"Tak pojďte. Celý řád a všichni kdo jim pomáhali, jsou v Bradavicích." Máma zněla úplně jako nějaký vojevůdce. Zněla úplně jako táta. Táta, ani nevím co s ním je. Ale nechtěl jsem se na to ptát, ne teď. Jsou jen dvě možnosti, co se s ním stalo a nevím, která je horší.
"Doufám, že Bradavice vypadají lépe než Prasinky." Na tohle jsem ani nepomyslel. Jak se asi změnil ten nádherný starobylý hrad, kam jsem šest let chodil do školy? Nejsou některé místnosti poškozené? Nebo zničené? A co když je hrad úplně v troskách?

"Tak jsme tady." Jindy bych řekl, že řekla zjevnou věc, ale hrad byl k nepoznání. Nebyly z něho trosky, ale válka se na něm taky hodně podepsala. Na všem se podepsala. Doufám, že se pomocí kouzel bude moct opravit do původní podoby. Ať už jsem tvrdil cokoliv, vědomí, že ten nádherný hrad je navždy pryč, mi trhalo srdce.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)