Pages

Zamilovaní nepřátelé - 48.Kapitola



Možná jsem se zbláznil. Nemůžu na ten polibek zapomenout. Normálně bych nad tím mávnul rukou a řekl bych jí, že jsem vyhrál. Teď jsem musel o tom všem přemýšlet. Když byla uvězněná, chtěl jsem jí zachránit a teď jsem jí z vlastní vůle líbal a bylo to nádherný. A to jsem se už líbal s hodně holkama. Tohle bylo jiný. Je možné, abych k ní něco cítil? Nevím, možná to byla jen chvíle slabosti, ale možná ne. Každopádně to musím zjistit. S povzdechem jsem se zvednul z postele. A došel k jejímu pokoji. Chvíli jsem tam jen tak stál a rozhodoval se, jestli tam mám jít nebo dělat, jako by se nic nestalo. Nakonec mi to nedalo.

"Hermiono?" Tiše jsem se zeptal, když jsem otevřel dveře do jejího pokoje. Neodpověděla, ale slyšel jsem vzlyky. A místo abych odešel, jsem došel k její posteli.
"Proč pláčeš?" Sedl jsem si na kraj postele a pohladil ji po vlasech. Bylo to tak nějak automatické.
"Přišel ses mi vysmívat? Vyhrál si. Moje past se obrátila proti mně." Neměla pravdu.
"Nevyhrál jsem. To ty." Řekl jsem tiše. Byla to pravda. Lapila mě do své pasti.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)