Pages

Zamilovaní nepřátelé - 46.Kapitola



Nebylo tak těžké její plán prokouknout. Nikdy by mě nenapadlo, že se pokusí o něco takového. Je vážně nevyzpytatelná. Jenže teď jsem se v té pasti ocitl spíš já. Byl jsem pár milimetrů od ní a začínal mít pocit, že se jí její plán opravdu daří. Najednou jsem dostal hroznou chuť jí políbit. Nevím proč, nemám ji přece ani rád. Dlouho jsme jen tak stály a koukaly na sebe. A pak jsem to prostě udělal, políbil jsem ji. Možná přesně tohle čekala a já se chytil do její pasti. Ale bylo mi to jedno, jediné co jsem v tu chvíli vnímal, byly její rty. Čekal jsem, že se každou chvíli odtrhne a řekne, že vyhrála, ale neudělala to. Prostě stála. A když už jsem se chtěl od ní odtrhnout a prostě odejít, přitáhla si mě k sobě. Pak už jsem prostě nedokázal myslet. Kdo by řekl, že umí líbat tak skvěle?

Nakonec jsme se od sebe odtrhly. Pořád jsem čekal, že řekne něco posměšného a odjede. V hlouby duše jsem věděl, že to neudělá. Znal jsem Grangerovou. Ráda si zahrává, ale nikdy by mě nepolíbila jen proto, aby vyhrála. Jediné co jsem nevěděl, bylo, proč jsem to udělal já. Byla pěkná, to nepopírám. Ale celý svůj život jsem jí nenáviděl.

Neřekla nic a já taky ne. Nevěděl jsem co. Po dlouhé chvíli jsem od ní ustoupil. Nemohl jsem jí u té zdi držet. Chvíli tam ještě stála a dívala se na mě, ale pak se sebrala a utekla. A já jsem se zhroutil na postel. Bylo to něco neuvěřitelného.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)