Pages

Zamilovaní nepřátelé - 41.Kapitola




To snad není pravda. Ne že s ním musím trávit celý dny, ale ono se mi o něm dokonce i zdá. Tohle vážně není dobré. Začínám šílet. S povzdechem jsem vstala a šla si dát studenou sprchu. Ta mi snad pomůže.

Po čtvrt hodině jsem už byla opravdu zmrzlá. Ale nepomohlo to. Na ten sen jsem prostě nemohla přestat myslet. S povzdechem jsem si vysušila vlasy jak nejlépe to šlo a šla si pro nějaké oblečení. Nejdřív jsem si ho vůbec nevšimla. Prostě jsem šla ke skříni, ale pak jsem zaslechla hvízdnutí a otočila se. V klidu se tu rozvaloval na mé posteli a měl úsměv od ucha k uchu. To snad nemyslí vážně.
"Co tady sakra děláš?" Vyjela jsem ostře a ujistila jsem se, že ručník drží na svém místě.
"Oplácím ti tvojí včerejší zdvořilostní návštěvu." Já ho zabiju. Já ho vážně zabiju.
"To je sice dobře. Ale mohl bys mu tu návštěvu oplácet, já nevím, třeba až budu oblečená?" snažila jsem se to říct klidně, ale bublal ve mně vztek. Neměl nejmenší právo ke mně takhle vpadnout.
"Mohl, ale nechce se mi." Co jsem komu udělala? A proč mi paní Malfoyová nemohla na cestu zabalit nějaký župan.
"To je mi jedno. Prostě vypadni!"
"Ani mě nenapadne."
"Fajn. Ale jestli si myslíš, že tu před tebou budu stát v ručníku, tak se šeredně mílíš." Zlostně jsem popadla první kus oblečení, který mi přišel pod ruku, a zamkla jsem se v koupelně.

Opřela jsem se o chladné dlaždičky. Tohle jsem od něj opravdu nečekala, byla to rána pod pás. Ale jestli si myslí, že mu to jen tak projde, tak se mílí. Chce válku? Bude jí mít. Ještě zjistí, kdo je Hermiona Jane Grangerová.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)