Zamilovaní nepřátelé - 22.Kapitola

"Jak ti je?"

"Žiju."

"To není odpověď Grangerová."

"Fajn. Je mi blbě a bolí mě každá kost v těle."

"Je mi to líto."

"Není to tvá vina."

"Tohle nemyslím. Měl jsem ti pomoct a nepomohl."

"Pomohl. Kdyby ne, tak už jsem mrtvá."

"Ty? To pochybuji."

" Ono je to stejně jedno. Pomáhal jsi mi abych mohla pomoct Harrymu a Ronovi. Ale těžko jim můžu pomoct, když nevím kde jsou a ani nevím, kde v té době budu já."

"Nevěřím, že to říkám. Ale Potter je hrdina. Poradí si i bez tvého mozku. Určitě."

"Pokud říkáš pravdu, tak proč jsi mě potom chtěl zachránit?"

"No…."

"Nesu vám snídani." Díky mami. Pomyslel jsem si. Nebýt ní, tak bych musel odpovědět na otázku na kterou sám neznám odpověď. Chtěl jsem ji osvobodit kvůli Potterovi. Byl to můj plán. Ale najednou si tím nejsem vůbec jistý.