Pages

Únos



"Tak co vy dva, můžeme už jít?"
"Jasně Harry, jen si zaběhnu pro bundu."
"Proč? Je jaro a venku je nádherně."
"Ale může se každou chvíli ochladit."
"Stejně celý den strávíš v tom novém knihkupectví, jak tě znám a tam nezmrzneš."
"Tak dobře, jdeme."
"Rone, jdeš?"
"Mhomlent, jhne doujifm." nesrozumitelně zamumlal s plnou pusou.
"Co?" zeptali se dvojhlasně.
"Moment, jen dojím."
"Vždyť jsi snědl skoro polovinu stolu, to ještě nemáš dost?"
"Ale vždyť už jdu. A nesnědl jsem polovinu stolu, jen…."
"…polovinu jídla." Skočil mu do řeči Harry.
"Jo…eh…Co?
"Tak už pojďte vy dva."
"Už jdeme." řekl Harry.

"Tak kam půjdeme nejdříve?" zeptala se Mia, když byly skoro u Prasinek.
"Já bych šel ke třem košťatům, a pak do medového ráje."
"A pak můžeme jít ke Chroptící chýši, a pak se půjdeme podívat na novou famfrpálovou výstroj."
"Dobře. A co ty Hermiono, půjdeš s námi?"
"Jasně. A až budete obdivovat košťata, tak si skočím koupit…"
"…pár knih." dokončili za ni kluci.
"Jo, přesně. A pak, se třeba v půl jedné sejdeme u Taškáře a půjdeme na pozdní oběd."
"Platí. Jen doufám, že se Fred s Georgem nenaštvou."
"Co oči nevidí, srdce nebolí." poznamenal se smíchem Harry.

Půl dvanácté, Knihkupectví

"Tak za hodinu u taškáře kluci." loučila se s nimi Mia, když vcházela do knihkupectví.
"Jasně." zavolali za ní, ale to už neslyšela.

Jen co Hermiona vešla do knihkupectví, věděla, že něco nehraje. Nikde tu nebyla ani noha. Což by nebylo tak divné, věděla, že sem mnoho lidí přes víkend nechodí, ale když to tu pořádně prošla, tak zjistila, že tu nikde není ani prodavač. A vzhledem k tomu, že bylo normálně otevřeno, to bylo dost divné. Hermiona začala couvat zpátky ke dveřím. Nebyla sice žádný strašpytel, ale věděla, že pár smrtijedů se ještě pohybovalo na svobodě. Když už byla skoro u dveří, tak na ní někdo použil omračovací kouzlo. Stačila ještě zaznamenat, že nespadla na zem, ale že ji chytily něčí silné paže. Pak ztratila vědomí."

Ve 2 hodiny u Taškáře

"To se mi nějak nezdá, Harry. Mia tu měla být už před půl hodinou a ona nikdy nechodí pozdě. Muselo se jí něco stát." vykládal nervózně Ron.
"Neboj. Znáš přece Hermionu. Určitě v tom knihkupectví zapomněla na čas. Pojď, určitě ji tam najdeme." Snažil se Harry uklidnit spíše sebe, než svého kamaráda.
"Dobře." Řekl nakonec Ron a šli ke knihkupectví. Ale Mia tam nebyla. Nebyl tam nikdo, až na prodavače Theodora.
"Neviděl jste tady hnědovlasou osmnáctiletou dívku?" zeptal se Harry prodavače.
"Lituji, chlapče. Dnes tu moc lidí nebylo. Bylo tu pár chlapců, asi tak páťáků a pak dva hoši, a pak tu byla ještě skupinka třeťáků, ale jinak nikdo. I když já jsem tu chvíli nebyl. Zastupovali mě tady dva mladíci, dost podobný tady pánovi, akorát starší. Možná tu byla, když mě tu zastupovali, ale nevím."
"Dobře, děkuju." řekl Harry a odvlekl Rona z knihkupectví.

"Myslím, že už vím co je s Miou." řekl Harry, když vyšli před knihkupectví.
"Jak to můžeš vědět? Vždyť nám ten prodavač nic neřekl."
"Řekl nám toho dost, Rone. Myslím, že vím, kde je Hermiona a i s kým je."
"Chceš říct, že Mia utekla s nějakým klukem?"
"Ne, utekla se dvěma."
"C-co?"
"Pojď, půjdeme do hradu. Cestou ti to vysvětlím."
"Fajn, ale vůbec to nechápu." Zakroutil hlavou zmatený Ron a vydal se za Harrym.

Mezitím se Hermiona probrala. Chvíli byla zmatená, ale pak si uvědomila, co se stalo. Porozhlédla se kolem sebe. Byla v naprosto neznámé místnosti a podle toho, že ležela na gauči, odtušila, že je to obývací pokoj. Naprosto cizí obývák, v naprosto cizím bytě. Pokusila se vstát. Šlo to. "Takže na mě nikdo nepoužil znehybňující kouzlo, a ani mě nikdo nesvázal, to je zvláštní." pomyslela si Hermiona."A tohle je ještě divnější." ozval se zase její mozek, když vzala za kliku a dveře se normálně otevřely. Hermiona vešla na chodbu a z vedlejší místnosti uslyšela pobavený smích. Ale nebyl to cizí smích, tenhle smích znala a přesně věděla, komu patří. Chvíli jen tak postávala přede dveřmi a přemýšlela, co to má všechno znamenat. Ale bylo jí jasné, že jediná možnost, jak to zjistit je se jich zeptat. A tak otevřela dveře.

"Ahoj, Hermiono. Jak se ti spalo?"
"Dobře, ale to je teď jedno. Co tady dělám?"
"To ti vysvětlí Fred." Řekl a urychleně zmizel.
"Zbabělče!" zavolal za ním ještě Fred.
"Takže?"
"Posaď se."
"Fajn." řekla a posadila se na Georgovu židli.
"Tak, kde začít no."
"Co třeba s tím, proč tady jsem?"
"Tak dobře. Dnes je Apríl a dohodli jsme se s Georgem na tom, že něco vyvedeme Ronovi. A jelikož víme a myslím, že to víš i ty, že tě má náš bratříček rád, tak jsme se dohodli, že tě uneseme. Jenže ty bys tím nesouhlasila, tak jsme tě museli opravdu unést. Plán byl, že tě uneseme a byly jsme si jisti, že Ron zburcuje půlku hradu. Pak jsme tě chtěli přemluvit, abys tam přišla, řekla jim, že si byla celý den v knihovně a oni vypadali jako idioti."
"Máš pravdu, nesouhlasila bych s tím, ale proto si na mě ještě nemusel použít omračovací kouzlo."
"To jsem nebyl já, ale George. Ale jestli chceš, tak už za nimi můžeš klidně jít."
"Proč? Už nechceš, aby vypadali jako idioti?"
"Chci. Jenže ten prodavač v tom novém knihkupectví se tak trochu prořekl, že jsme ho tam chvíli zastupovali, no a Harry si dal dvě a dvě dohromady. A myslím, že už to stačil vysvětlit i Ronovi."
"Takže to v podstatě bylo všechno zbytečné?"
"Vlastně ano. Pojď, zavedu tě zpátky do Prasinek." řekl s povzdechem a šel ke dveřím.
Hermiona ho, ale chytla za ruku a donutila ho tak zastavit "Počkej, možná, že bych ti mohla pomoct ten vtípek dokončit."
"Proč mi chceš pomoct?"
"Ber to jako dárek k narozeninám."
"Dobře. Tak co máš v plánu?"
Hermiona mu dopodrobna vylíčila svůj plán. Teď už stačilo jen najít George a uskutečnit ho.

V devět hodin večer, Nebelvírská společenská místnost

"Harry, jsi si jistý, že je Mia s Fredem a Georgem? Už je devět hodin a ona pořád nikde. Vážně si myslíš, že je v pořádku?"
"Neboj. Určitě tu brzy bude."
"Kluci?" ozvalo se od vstupu do společenky.
"Georgi?" zeptali se překvapeně.
"Neviděli jste Freda? Od oběda ho nemůžu najít."
"A proč ho hledáš zrovna tady."
"No, myslel jsem, že by o něm mohla něco vědět Hermiona."
"Proč zrovna ona?"
"No…víš, ona…teda oni spolu, tak trochu chodí."
"Cože?" zeptal se zděšeně Ron.
"No, jo. Ale teď ho nemůžu najít, tak mě teda napadlo, jestli není tady."
"Není a Mia tu taky není."
"Nemyslíš si, že by byly někde…spolu?" zeptal se nevěřícně Ron.
"No, jiná možnost asi není."

Do jejich debaty se otevřel vstup a vešla Mia s Fredem, zavěšení do sebe a něčemu se smáli. "Co tady všichni děláte?" zeptala se Mia, když si všimla kluků, kteří na ni zírají.
"Čekáme na tebe. Báli jsme se o tebe."
"Je to pravda, že vy dva spolu chodíte?"
"No, ano je. Promiňte, že jsem vám to neřekla. Bála jsem se, že byste to nepřijali."
"Vážně si myslíte, že vám na tohle skočíme?" zeptal se Harry, kterému už mozek začal pracovat.
"Co?" ozvalo se nechápavě od Rona.
"Je to jasné. Dneska je Apríl a Hermiona se s nimi dohodla, že nás přelstí historkou, že spolu s Fredem chodí. Jenže jste zapomněli na jednu maličkost, heslo od společenky George neznal, dokud mu ho Mia nepověděla. A to jak nám slíbila, že se setkáme u Taškáře, a pak zmizela, je také dost divné."
"Vážně si myslíš, že bych tohle hrála? Nehraju, já Freda miluju! A původně jsem neměla nic v plánu, ale Fred mě zahlédnul v knihkupectví, a tak jsme se domluvily, že se ve 12 sejdeme u Chroptící chýše, a pak se půjdeme projít a tak. No, a na vás jsem úplně zapomněla."
"Hraješ to vážně přesvědčivě, Hermiono. Kdyby nebyl Apríl, tak bych ti možná uvěřil." Zapochyboval Harry o Hermionině verzi. V tu chvíli udělal Fred něco, co nikdo z nich nečekal. Otočil si Miu k sobě a políbil ji. Kluci, včetně George, zírali.

"Pořád nám nevěříte?" zeptal se Fred se šibalským úsměvem.
"No, teď asi jo." vykoktal omámeně Harry.
"J-já, už musím jít." řekl Ron a rychle zmizel do chlapeckých ložnic.
"Asi půjdu za ním." řekl George a Harry a zmizeli za Ronem.
"Promiň, za ten polibek. Musel jsem něco udělat, aby nám uvěřili."
"Jo, chápu."
"Vůbec jsem na tobě nepoznal překvapení. Jsi vážně dobrá herečka. Herečka, která skvěle líbá."
"Další z tvých aprílových vtípků?"
"Ne, tohle je pravda."
"V tom případě díky. Ani ty nelíbáš špatně."
"Díky."
"No…tak jim mám zítra tedy říct, že to byl Apríl?"
"Mám lepší nápad. Pošlu jim huláka."
"Dobře."
"Dobře."
"Co to děláš?" zeptala se Mia, když si všimla, že se k ní Fred přibližuje.
"Co myslíš, že dělám?"
"Vypadá to, jako kdybys mě chtěl políbit."
"Možná proto, že přesně to chci udělat."
"Tak mlč a udělej to."
Jen to dořekla, tak jí Fred políbil. A pak znovu a znovu a znovu…. Mia mu polibky oplácela a nebýt toho, že je vyrušil George, tak by se tam asi líbali do rána.



0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)