Pages

Třešňový polibek



Byl první Máj a já jako obvykle neměla žádné plány. Moje spolužačka Anna pořádala party na protest prvního máje. Něco jako Antimáj party. Ne, že bych proti máji něco měla, ale nebyla jsem zadaná. Tak kde jinde strávit první Máj než tam?
Už z dálky byla slyšet hlasitá hudba. Když jsem šla ke dveřím spolužaččina domu, který by se v pohodě dal srovnávat s nějakou luxusní vilou, všimla jsem si, že na zahradě je obrovská třešeň. Docela mě to pobavilo. Pořádá Antimájový mejdan, ale pár kroku od domu má typický symbol prvního máje.

Zazvonila jsem. Popravdě nechápu, jak to přes ten hluk mohla Anna slyšet, ale vzápětí mi přišla otevřít.
"Eli!" Už jsem myslela, že nepřijdeš."
"Trochu jsem se zasekla doma. Brácha mě zase otravoval."
"Aha. Tak pojď dál, party je v plném proudu." Odstoupila, abych mohla vejít. Když jsem se k ní chtěla otočit, už tam nebyla. Viděla jsem, jak pár metrů ode mě tancuje s nějakýma klukama, které jsem ani neznala. Ta holka je snad na raketový pohon. Jak jinak vysvětlit, že je v jednu chvíli tady a druhou tam?

Chvíli jsem tancovala a snažila se bavit, ale moc se mi to nedařilo. Nejspíš jsem měla v hlavě nějaký blok, který blokoval modul zábavy. Kromě toho jsem měla celou dobu pocit, jako bych se na tuhle party nehodila. Jako kdybych tu byla na víc. Nevím proč.

Omluvila jsem se Erikovi, se kterým jsem právě tančila s tím, že potřebuji na čerstvý vzduch. Cestou ven jsem si vzala kelímek s pivem a pak si sedla pod třešeň. Nevím proč, byl to takový nenadálí instinkt, ta třešeň mě k sobě lákala.
Jen tak jsem seděla a kroužila pivem v kelímku. Bylo tady opravdu krásně. Na obloze svítily hvězdy a já se bavila koukáním na ně a snažila se v nich najít nějaký obrazec, ale marně. Neviděla jsem žádné souhvězdí asi proto, že jsem neměla ani ponětí, jak jakékoliv z nich vypadá.

"Jsou krásné, že ano?" s leknutím jsem se otočila. Vedle mě stál Radek. Zaskočil mě. Jednak proto, že jsem ho vůbec neslyšela přijít, což nebylo divné vzhledem k hlasité hudbě, a pak také proto, že jsem s ním od prvního dubna skoro nepromluvila. Spíše jsem se mu poté, co jsem mu omylem poslala esemesku o něm, která mu ovšem nebyla určena, snažila vyhýbat. A docela se mi to dařilo. Až do teď. Vůbec jsem nevěděla, jak se mu mám podívat do očí.

"Určitě." Vykoktala jsem po chvíli a zahleděla se do kelímku s pivem. Radek zůstal stát ledabyle opřený o strom a také se zahleděl do svého kelímku. Chvíli bylo ticho.
"Proč se mi vyhýbáš?"
"Nevím, jak to myslíš." Moc dobře jsem věděla, jak to myslí, ale co jsem mu asi tak měla říct? Vyhýbám se ti proto, že tě mám ráda?
"Víš, jak to myslíš. Od té doby, co jsi mi poslala tu zprávu, si se mnou nepromluvila."
"Nevím, co ti mám říct. Nebyla to zpráva pro tebe."
"To jsem pochopil." Zasmál se "Proč si mi to neřekla?"
"Co?" Teď jsem opravdu nechápala, co má na mysli. Co jsem mu měla říct?
"Že mi ten účes sluší… ne počkej, že jsem k sežrání." Culil se. Já jsem sklopila pohled, byla jsem pořádně rudá. Mám pocit, že to bylo vidět i přes tu tmu.
"Eli?" sedl si ke mně a jemně mi zvedl bradu, abych se na něj dívala.

Upřeně se na mě díval a já mu jeho pohled oplácela. Bylo to, jako kdybychom vedli nějakou oční konverzaci, i když jsem si přesně nebyla jistá, o čem byla.

Po chvíli se ke mně začal pomalu naklánět. Přivřela jsem oči právě v ten moment, kdy se jeho rty dotkly mých, jemně, jako kdyby mě na nich polechtalo stéblo trávy. Trvalo to jen sekundu, pak se odtáhl.

"Když už je tu ta třešeň, tak abys neuschla. Navíc tě mám rád." Usmál se a přísahám, že kdybych v tenhle moment stála, už bych padala k zemi.
"Nebo ti to mám napsat?" zasmála jsem se.
"To vážně nemusíš. Nepůjdeme dovnitř, začíná být zima." Trochu jsem se zatřásla. Na květen byl neobvykle studený večer.
"Tady máš." Sundal si bundu a přehodil mi ji přes rameno.
"Děkuju." Usmála jsem se a společně jsme pak pozorovaly hvězdy do doby, než Radka začaly na party postrádat.

Přemlouval mě, abych šla ještě na chvíli dovnitř, ale neměla jsem tu správnou party náladu a tak jsem se vydala směrem domů. Pozdě jsem si uvědomila, že mám přes sebe stále přehozenou Radkovu bundu. Mávla jsem nad tím rukou, jeden večer to bez ní určitě přežije a zítra mu jí vrátím. A kdyby náhodou, tak první červen to jistí.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)