Slyším šepot. Už zase. Každou noc je to
stejné. Jen co začnu usínat ozve se šepot. Šepot mého jména. Nikdo jiní
to neslyší, jen já. Už nevím co mám dělat. Všichni moji kamarádi mě
odvrhli. Považují mě za blázna. A rodiče už vlastně taky. Ale j áblázen
nejsem. Vím, co slyším. Kdybych byla blázen, stačilo by chtít, aby to
zmizelo. Jenže já to chci. Ale ten šepot nemizí a já trpím. Odkud se
bere? A proč zrovna já? Proč pronásleduje zrovna mě? To nemá nic lepšího
na práci? Eh. Jistě, že ne. Je to tajemný a strašidelný šepot. Co ten
by mohl mít na práci? Asi už doopravdy blázním. Možná mají nakonec
všichni pravdu. Možná jsem opravdu blázen. Ale pokud ano, tak jen díky
šepotu, co mě noc co noc pronásleduje. Měla bych se aspoň pokusit jít
spát, možná, že tentokrát se už neozve. I když to je asi marné přání…
"Už brzy. Už brzy budeme spolu Alexandro."
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)