Šepot

Slyším šepot. Už zase. Každou noc je to stejné. Jen co začnu usínat ozve se šepot. Šepot mého jména. Nikdo jiní to neslyší, jen já. Už nevím co mám dělat. Všichni moji kamarádi mě odvrhli. Považují mě za blázna. A rodiče už vlastně taky. Ale já blázen nejsem. Vím, co slyším. Kdybych byla blázen, stačilo by chtít, aby to zmizelo. Jenže já to chci. Ale ten šepot nemizí a já trpím. Odkud se bere? A proč zrovna já? Proč pronásleduje zrovna mě? To nemá nic lepšího na práci? Eh. Jistě, že ne. Je to tajemný a strašidelný šepot. Co ten by mohl mít na práci? Asi už doopravdy blázním. Možná mají nakonec všichni pravdu. Možná jsem opravdu blázen. Ale pokud ano, tak jen díky šepotu, co mě noc co noc pronásleduje. Měla bych se aspoň pokusit jít spát, možná, že tentokrát se už neozve. I když to je asi marné přání…

"Už brzy. Už brzy budeme spolu Alexandro."