Pages

Ráj


"Kde to jsme?" zeptal se Damon zvedající se ze země po té, co se zhroutila druhá strana.
"Nejsem si jistá." Odpověděla Bonnie, která už stála na nohou. "Ale myslím, že jsme v nebi." Dodala váhavě. Damon se zatvářil nechápavě, ale když se podíval kolem sebe, pochopil jak to myslí. Všude bylo bílo. Nebyly tu naducané obláčky ani nebeská brána, jak si to všichni představují. Vypadalo to jako obyčejné město, jen bylo bílé. Po té Damon spočinul na svém oblečení a bylo bílé taky.
"Celá moje image je v háji. Teď vypadá jako zdravotní bratr."
"Tohle je nebe Damone. Ale jestli budeš tímhle stylem pokračovat, nejspíš skončíš v pekle." Pokrčila Bonnie rameny.
"Nikdo v pekle neskončí, protože nikdo není ani v nebi." Z dálky přicházel muž v plandavém hábitu a s dlouhými vousy.
"Brumbál?" zeptala se Bonnie váhavě.
"Ty toho šaška znáš?"
"Copak si nikdy neviděl Harryho Pottera?"
"Koho?"
"Nech to být." Bonnie zakoulela očima a obrátila se k domnělému Brumbálovi.
"Jsem to já, ale to není podstatné. Jak jsem říkal, vaše domněnka je špatná. Nejste v nebi."
"A kde to tedy jsme?" zeptala se Bonnie, která usoudila, že se jí to všechno jenom zdá.
"Nemá to tu jméno. Je to prostě místo, kam se mohou dostat všichni kouzelníci a čarodějnice ať už jsou z kterékoliv dimenze."
"Sice vás neznám, ale pořád trvám na tom, že se vyskytla chyba. Nejsem čaroděj, ale upír. Upír, který se zakousává lidem do hrdla a momentálně je sakra nasranej." Přidal se k rozhovoru Damon.
"Damone." Okřikla ho Bonnie, která Harryho Pottera sledovala už jako malá a tak měla k tomuto chlápku úctu, i když to byl pravděpodobně je sen.
"Jsi mrtvý. Nezáleží na tom, jestli si upír nebo vodoměrka. Každopádně si jediný upír, co sem kdy vkročil."
"Tohle je směšné. Je mi jedno, kdo jste, ale mizím odtud." Damon se otočil a odešel, ale za chvíli se objevil. Nechápal to a tak zkusil odejít jinudy, ale pořád se vracel zpátky.
"Od tuď není úniku."
"Co je tohle vlastně za místo? Chci říct, vy přece neexistujete."
"Je mnoho dimenzí. Ty si myslíš, že neexistuji já, Bradavice a všechno kolem, že je to jen seriál. V jiné dimenzi si zase myslí, že ty a všichni tví přátelé jste jen součást seriálu s názvem Upíří deníky. A připadáš si jako vymyšlená postava? Neřekl bych.
Svět je záhadná věc a za celý život se o něm nedozvíte ani desetinu toho, co po smrti. Smrt totiž není konec cesty, ale její začátek."
"Fajn. Řekneme, že existujete a tohle všechno je pravda. Že tohle je místo určené pro čaroděje, to ale neříká, proč tu jsem já."
"Tak netrpělivý, jsou všichni upíři všichni takoví?" Směroval svoji otázku k Bonnie. "Za celý svůj život a smrt jsem žádného nepoznal."
"Vlastně ne. On je takhle otravný od přírody."
"Tak to pak dává smysl." Poznamenal si Brumbál pro sebe. "Tohle místo je určené pro čaroděje, kteří mají potenciál, pomáhat nic netušícím lidem, ale musí před svou smrtí prokázat velkou službu světu. Ty má milá, jsi ji prokázala a tvoje babička ti dala požehnání."
"Ona o tomhle místě věděla?"
"Jistě. Všichni o něm vědí, ale ne každý má to štěstí, aby se sem dostal. Každopádně se něco zvrtlo a přenesl se sem tvůj přítel. To se bude muset nějak vyřešit."
"Fajn, tak mě pošlete do Pekla, ať to máme za sebou. Stejně mi to tu připadá divné."
"Vážně si myslíš, že patříš do Pekla? Nepatříš náhodou do Nebe?"
"Mě je sakra jedno, kam patřím! Před chvílí jsem umřel a už v životě neuvidím, svou životní láskou. Je mi jedno, jestli mě pošlete do Nebe nebo do Pekla. Bez Eleny to bude všude utrpení, tak už mě pošlete, tak kam patřím."
"Já nevelím tomuto prostoru, jsem jen průvodce, nic víc. Ale ty jsi první nezvaná návštěva a nikdo tady si neví, co si s tebou máme počít. A tobě samotnému je jedno jestli přijdeš do Pekla či do Nebe. Tak mi tedy řekni, co by si řekl Ráji?"
"Nestojím o váš ráj. Mohl byste mi zařídit život, nebo spíše smrt na tom nejkrásnějším místě plných jablek a zlomyslných hadů, ale stejně bych nebyl šťastný, ne bez Eleny. Jak už jsem řekl, je jedno, kam mě pošlete, už nikdy nebudu šťastný. Ale vraťte mi moje oblečení, jen to je připomínka mého života na Zemi, života s Elenou."
"Dobrá tedy." Usmál se, jako kdyby věděl něco, co Damon ne. "Děvče, co ty? Patříš sem, si předurčená k tomu, aby si pomáhala lidem, ale stejně tak si můžeš vybrat Ráj nebo Nebe. Patříš kamkoliv, jen ne do Pekla."
"Když říkáte pomáhat lidem, myslíte tím i mým přátelům?"
"Jistě, všem, kteří tvoji pomoc budou potřebovat."
"V tom případě zůstanu tady. Jediná věc, kterou chci, je ta, aby moji přátelé byly v šťastný."
"A bude moc být Elena šťastná bez Damona?"
"Ne, nebude." Svěsila Bonnie ramena.
"Teď si jedna z těch, kteří mohou všechno změnit. No, všechno je možná přehnané slovo, ale pokud dobrý člověk,"podívá se na Damona, "obětuje všechno, aby mohl být se svou láskou, zaslouží si s ní být, hlavně, když se tu ocitl omylem.
"Co?" zeptali se oba dva najednou.
"Dal jsem Damonovi na výběr. Nebe, Peklo, Ráj… většinou si všichni vyberou a jejich přání se nesplní, protože si zaslouží něco víc nebo míň. Ale je tu i čtvrtá možnost, možnost, kterou sis zasloužil. Země." Jakmile to Brumbál dořekl, Damon zmizel.
"Kde je?" zeptala se Bonnie, která koukala všude kolem sebe.
"Tam kde má být."
"Ale já to nechápu, když je člověk mrtvý, tak nemůže jen tak oživnout."
"Ty sama by si měla vědět, že to možné je. I když ne běžné. Člověk by se nemohl vrátit na Zem. Ale upír, který se obětoval pro lidi a pro svou největší lásku by měl. Každý má jen jednu lásku a upíři jsou nesmrtelní. Nebyly bychom žádný ráj, kdybychom od sebe navždy oddělily spřízněné duše."
"Tohle je ráj?"
"Ano, jediný skutečný. Ráj je tam, kde nikdo není sobecký, a všichni se soustředí jen na jednu věc. Pomáhat lidem."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)