Prázdné místo

Název: Prázdné místo
Původní název: The Casual Vacancy

Spisovatel: J.K.Rowling

Žánr: Román

Počet stran: 544

Nakladatelství: Plus

V jednoduchosti je možná krása, ale tahle obálka je příšerná. Jediné co ji mohu pochválit je dobrá kombinace barev. Červená a žlutá se k sobě prostě hodí. Popravdě jsem dost překvapená, že toto je vlastně původní obálka. A dost se divím, že nakladatelství Plus nevytvořilo vlastní.

Co se týká názvu, tak si myslím, že se docela hodí. Pokud se nepletu, je to myšleno tak, že po jednom člověku zbylo prázdné místo. Ale já si myslím, že celé to městečko je takové prázdné místo. Neumím to přesně vysvětlit, ale pokud si to přečtete, jistě poznáte jak to myslím.

Myslím, že je skoro zbytečné říkat, kdo je autorem Prázdného místa, které znají lidé po celém světě. Nenapsal to samozřejmě nikdo jiný než J. K Rowlingová. Prázdné místo je její první kniha po sérii Harry Potter a je také označována jako první kniha pro dospělé.

Knihu jsem začala číst právě kvůli autorce. Do Harryho Pottera jsem blázen, autorka píše opravdu skvěle, a i když to žánrově není můj šálek kávy, nemohla jsem ji vynechat.

Těžko říci, co jsem očekávala. Anotace mi toho zrovna moc neprozradila a popravdě zněla docela nudně. Na druhou stranu jsem ale znala spisovatelčin styl a věřila, že to taková nuda nebude.

Musíte se do knihy začíst. Ze začátku mi to opravdu přišlo trochu nudné, ale to se rychle změnilo. Důvod, proč mi to připadalo nudné, mohl být také ten, že jsem se v tom tak úplně neorientovala. Je tam opravdu hodně postav a nepravidelně se střídá o kom která kapitola je. Ale tak po padesáti maximálně sto stránkách se v tom už orientovat budete.

V Pagfordu umře Barry Fairbrother. Všichni chtějí jeho křeslo v městské radě. To je vlastně hlavní téma knihy. Ale v knize je mnohem víc. Problémy s domácím násilím, drogami, šikanováním a dalšími věcmi. Řeší se tam toho o hodně víc, než je řečeno v anotaci.

 

Obvykle vám sem vypisuji pár hlavních postav a jejich povahu, ale to tady nejde. Nebo to aspoň nedokážu. V tomhle příběhu je každá postava stejně důležitá (dobře, možná jsem si teď vzpomněla na jednu postavu, která není důležitá, ale to je jediná) A kromě toho je možné na každou postavu nahlížet z několika úhlů pohledu.

Pagford působí jako útulné městečko, kde se zná každý s každým. Ale opak je pravdou. Podle mě je to městečko plné lží a přetvářek, kde se každý snaží na toho druhého vyhrabat co nejvíc špíny.

V první řadě mě překvapilo, jak dobře se kniha četla. Pak, že to není psáno jen z jednoho pohledu. A nakonec, jak už jsem zmínila, že se tu řešilo mnohem víc věcí než jen to, kdo dostane křeslo po zesnulém Barrym Fairbrotherovi.

Prázdné místo je velice úspěšná kniha, právě kvůli tomu, kdo ji napsal. Popravdě mám, ale pocit, že napsat to někdo jiný, tak by prázdné místo sice nebylo tak slavné, ale určitě by bylo dost oblíbené.

Mně Prázdné místo hrozně připomnělo seriál Ulice, který je označován za nekonečný. Připomnělo mi to ulici proto, že kniha nemá ani začátek ani konec. Je to prostě část příběhu, který začala někdy hodně dávno a vlastně nikdy neskončí. A pak, jak už jsem řekla, jsou nějakým způsobem všechny postavy propojené.

Dlouho jsem se rozhodovala, jaké hodnocení této knize dám. A abych se přiznala, ani teď si nejsem tak úplně jistá. Uvažovala jsem mezi čtyřmi až pěti hvězdičkami a nakonec dávám knize nejvyšší hodnocení, protože ten příběh musím brát s rezervou. Takového žánru jsem ještě nic nečetla a tak to nemám objektivně s čím porovnat a porovnávání s knížkami jiného žánru je trochu nepřesné.

Myslím, že si knihu v budoucnu ještě někdy přečtu. Je to opravdu silná a hodně emotivní kniha. A mám takový pocit, že kdykoliv si ji přečtu, najdu v ní něco nového. Něco, co jsem minule přehlédla.