Někdo říká, že zapomenout je jednoduché.
Jiní, že je to složité. Ale pro mě je to nemožné. Jmenuji se Caroline
Forbesová a je mi sto osmdesát tři let. Jsem upírka a procestovala jsem
celý svět. Když se na mě podíváte, řeknete si, že si nemám na co
stěžovat. Už navždy mi bude sedmnáct. Budu mladá a krásná. Mám neomezené
schopnosti a můžu mít naprosto cokoliv. Ale přesto nejsem šťastná.
Někdo mi chybí. Chybí mi upír, kterého jsem se ze všech sil snažila
nenávidět, ale nešlo to. Jenže on mé údajné nenávisti věřil a před sto
šedesáti čtyřmi lety opustil toto město. On je důvod, proč jsem
procestovala celý svět. Ale nenašla jsem ho. Jako by se propadl do země.
Nikde ani památka. Párkrát jsem potkala Rebeku a Elijahu, ale odmítli
mi říct, kde je, i když to určitě věděli. Ale sledovat je jsem si
netroufla. Nikdy mě neměli příliš v lásce. Ale já to nevzdám. Kdybych po
něm přestala pátrat, ztratila bych smysl života. On je můj smysl
života. Je mi jedno jestli ho budu hledat dvě stě let nebo tisíc. Hlavně
když ho najdu.
Právě
proto jsem teď jela do Mystic Falls za Elenou, Damonem, Stefanem a
Mattem. Už jsem nevěděla, kde mám Klause hledat a doufala jsem, že by mi
mohl poradit Stefan. Strávil s Klausem nejdelší dobu z nás všech. A i
když nemají Klause moc v lásce, tak mi Elena slíbila, že mi pomůžou. A
Elena slib dodrží.
Konečně
jsem po dlouhé cestě vjela do Mystic Falls. Mám takový pocit, že
kdybych využila svou upírskou sílu a doběhla sem, byla bych tu rychleji.
Měla jsem pokušení jet ke svému starému domu, ale rychle jsem ho
odehnala. Bylo by divné se tam po tolika letech zase objevit. Dům už
určitě obývají nový majitelé, kterým by asi nebyla moc příjemná upírka,
která se chce po sto osmdesáti třech let vrátit domů. Rozjela jsem se
tedy do penzionu Salvatorových, jak jsem měla původně v plánu. Divím se,
že ještě nikomu nepřišlo divné, že se sem každých padesát let
přistěhují čtyři na vlas stejní lidé. Ale to má na svědomí asi městská
rada, které ti čtyři pomáhají dopadnout nežádané upíry. Tohle je jejich
domov. Chtějí tu být co nejvíc a tak městské radě pomáhají. Chápu je,
zažili tu plno pěkných věcí, ale zapomínají na to zlé. Ale i tak je
chápu. Zaslouží si mít domov, ale já ten svůj musím teprve najít.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za krásný komentář :)