Pod vlivem lásky - Prolog

Někdo říká, že zapomenout je jednoduché. Jiní, že je to složité. Ale pro mě je to nemožné. Jmenuji se Caroline Forbesová a je mi sto osmdesát tři let. Jsem upírka a procestovala jsem celý svět. Když se na mě podíváte, řeknete si, že si nemám na co stěžovat. Už navždy mi bude sedmnáct. Budu mladá a krásná. Mám neomezené schopnosti a můžu mít naprosto cokoliv. Ale přesto nejsem šťastná. Někdo mi chybí. Chybí mi upír, kterého jsem se ze všech sil snažila nenávidět, ale nešlo to. Jenže on mé údajné nenávisti věřil a před sto šedesáti čtyřmi lety opustil toto město. On je důvod, proč jsem procestovala celý svět. Ale nenašla jsem ho. Jako by se propadl do země. Nikde ani památka. Párkrát jsem potkala Rebeku a Elijahu, ale odmítli mi říct, kde je, i když to určitě věděli. Ale sledovat je jsem si netroufla. Nikdy mě neměli příliš v lásce. Ale já to nevzdám. Kdybych po něm přestala pátrat, ztratila bych smysl života. On je můj smysl života. Je mi jedno jestli ho budu hledat dvě stě let nebo tisíc. Hlavně když ho najdu.

Právě proto jsem teď jela do Mystic Falls za Elenou, Damonem, Stefanem a Mattem. Už jsem nevěděla, kde mám Klause hledat a doufala jsem, že by mi mohl poradit Stefan. Strávil s Klausem nejdelší dobu z nás všech. A i když nemají Klause moc v lásce, tak mi Elena slíbila, že mi pomůžou. A Elena slib dodrží.

Konečně jsem po dlouhé cestě vjela do Mystic Falls. Mám takový pocit, že kdybych využila svou upírskou sílu a doběhla sem, byla bych tu rychleji. Měla jsem pokušení jet ke svému starému domu, ale rychle jsem ho odehnala. Bylo by divné se tam po tolika letech zase objevit. Dům už určitě obývají nový majitelé, kterým by asi nebyla moc příjemná upírka, která se chce po sto osmdesáti třech let vrátit domů. Rozjela jsem se tedy do penzionu Salvatorových, jak jsem měla původně v plánu. Divím se, že ještě nikomu nepřišlo divné, že se sem každých padesát let přistěhují čtyři na vlas stejní lidé. Ale to má na svědomí asi městská rada, které ti čtyři pomáhají dopadnout nežádané upíry. Tohle je jejich domov. Chtějí tu být co nejvíc a tak městské radě pomáhají. Chápu je, zažili tu plno pěkných věcí, ale zapomínají na to zlé. Ale i tak je chápu. Zaslouží si mít domov, ale já ten svůj musím teprve najít.