Pages

Pod vlivem lásky II - 7.Kapitola



Než jsem stihl nějak zareagovat, políbila mě. Chtěl jsem jí od sebe odstrčit, chtěl jsem říct, že všechno co mi vykládá je blbost. Ale neudělal jsem to. Prostě jsem přestal myslet a přitáhl si ji blíž k sobě. Ten polibek byl snad nekonečný, ale i tak byl příliš krátký.

"Pořád mi chceš tvrdit, že ke mně nic necítíš? A nesnaž se mi namluvit, že pro tebe ten polibek nic neznamenal. Zvlášť, když si mě políbil jako první."
"Fajn! Možná máš pravdu. Možná k tobě něco cítím. Možná bych z tebe nejraději strhl oblečení, shodil tě do postele a zůstal v ní celý den. Ale víš co? Tohle se už nikdy nestane! Protože to nemění nic na tom, že jsi ze mě udělala upíra a já tě za to budu do smrti proklínat. Já na to zapomenout nedokážu, i když si to část mě přeje." řekl jsem přesně to, co jsem cítil. Věděl jsem, že jí tím ublížím, ale byla to pravda. Já se s tímhle životem nikdy úplně nesrovnám. Ale jakmile jsem viděl její výraz svých slov jsem zalitoval. Nezvládl jsem se dívat, jak má oči plné smutku. Musel jsem z toho pokoje vypadnout. Bez dalšího slova jsem se tedy sebral a odešel dolů. Rebekah tam pořád stála jako socha.

Ale já to prostě nemohl udělat. Jednou jsem se s ní zapletl a víckrát už to neudělám. Už mi není devatenáct. Tedy teoreticky. Automaticky jsem zamířil k baru. Samozřejmě prázdný, všechno jsem už vypil. Do Grillu by nebylo bezpečné jít a tak jsem se odhodlal k drastickému řešení. Šel jsem se mrknout na Stefanových zásob. Jsou to sice břečky, ale teď to přijde vhod. Jen doufám, že si je nevzal sebou.

Měl jsem štěstí. Byla tam flaška whisky. Nijak kvalitní značka, ale nic lepšího na skladě nebylo. Vzal jsem si jí a vrátil se do obýváků, kde jsem se posadil a pořádně si přihnul z lahve.

"Proč?" uslyšel jsem Rebeky vyrovnaný, ale zároveň smutný hlas. Ona mi prostě nemohla dát pokoj. Zhluboka jsem se napil, a aniž bych se podíval, kde je, jsem odpověděl.
"Co proč?"
"Proč mi nedokážeš odpustit? Damon zabil tvou sestru a vlastně i tebe. Elena a Caroline - i když uznávám, že omylem - tě napadly. A všem jsi to odpustil. Proč jim ano a mně ne?" Jsem rád, že neviděla můj výraz, měla pravdu, naprostou.
"Matte?" ozvala se Rebekah přímo přede mnou.
"Nevím, fajn?" vyjel jsem na ni. Neměl jsem čas si pořádně utřídit myšlenky. Radši jsem to dál neřešil a napil se. Stává se ze mě nový Damon. Už chybí, jen abych zabil pár náhodných kolemjdoucích.
"Nevíš. Ale víš proč? Protože nemáš důvod. Jen si prostě nechceš přiznat pravdu." Mluvila klidně a vyrovnaně, já jsem se tak ovládat nedokázal.
"A jaká je podle tebe ta pravda?" Třískl jsem lahví o stole. " Protože jediná pravda, kterou znám je ta, že jsi mě proměnila v upíra."
"Proč pořád říkáš proměnila? Teoreticky máš pravdu, ale zní to, jako kdybych ti vlastnoručně zakroutila krkem."
"Vždyť to tak vlastně bylo. Dávala si mi svoji krev do kafe. A pak jsem tě při tom chytil a následně se vyboural. Takže ano, teoreticky si mi tím krkem zakroutila."
"Sakra Matte, vzpamatuj se! Moc dobře víš, že jsem to udělala jen proto, že jsem tě milovala…miluji. Omluvila jsem se ti už asi milionkrát, i když jsem teoreticky ani nemusela. A ty sakra moc dobře víš, že tvoje "smrt" byla jediný důvod, proč jsem ti tu krev dávala. Nechtěla jsem tě zabít a udělat z tebe upíra pokud by ses tak nerozhodl. Kdyby ano, už by se to stalo dávno. Tak už sakra přestaň vymýšlet nesmysly. Víš, že to bylo pro tvou ochranu a i tak jsem se ti za to omluvila. Ale přesto hledáš důvody, proč mě nenávidět. A já nemám nejmenší tušení, proč tohle všechno děláš. A prostě…prostě už dál nemůžu." Klesla do křesla naproti mně. Já tam jen seděl a tupě na ni zíral. Už jsem viděl, když ztratila nervy, ale proti tomuhle to nic nebylo. Nejhorší na tom bylo, že měla pravdu. A já už jsem nemohl předstírat, že ona je důvod mojí zkázy.


"Omlouvám se. Máš pravdu… ve všem. Za všechno si můžu sám a prostě jsem potřeboval…"
"Potřebovals obětního beránka," hádala
"Přesně. Prostě jsem nedokázal žít s tím, že si za všechno můžu sám. Bylo snadnější tě nenávidět."
"Snadná cesta nebývá vždy správná."
"Já vím. Asi si mě měla takhle seřvat před lety. Otevřít mi oči."
"Kéž bych to udělala. Už by bylo všechno fajn."
"Teď už bude." Slíbil jsem s odhodláním to splnit a hladově se vrhnul na její rty.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)