Pages

Pod vlivem lásky II - 3.Kapitola




Nakonec jsem se rozhodl uskutečnit svůj plán a zašel jsem do Grillu. K mému překvapení u baru seděla Rebekah. Typické. Kdykoliv nechci někoho vidět, vidím ho na každém kroku.

Mohl jsem odejít, ale neodešel. Měl jsem vážně chuť na whisky a Damonovy zásoby někam zmizely. Pak je budu muset dokoupit, nerad bych skočil s dřevěným kolíkem v srdci. Navíc si mě Rebekah nevšimla.

Sedl jsem si k jednomu zastrčenému stolu a objednal si. Proti mé vůli jsem pořád obracel pohled k Rebece. Už ji unavilo pořád pít ze skleničky, tak vedle sebe měla na půl vypitou láhev vodky. Chudák číšník nemohl pochopit, proč ještě neleží na zemi. Já nemohl pochopit, proč je tak neopatrná.

V její přítomnosti mi nakonec i ta whisky zhořkla v ústech. Zaplatil jsem a měl se k odchodu, ale Rebekah mi v tom zabránila. Když jsem otevíral dveře, uslyšel jsem ránu. Nevím, proč jsem se otočil, ale udělal jsem to. Rebekah omdlela a spadla ze stoličky. V té chvíli mi bylo všechno jedno. Nepřemýšlel jsem o tom, jak je možné, že omdlela nebo jestli si mě někdo všimne. Upírskou rychlostí jsem byl u ní. Odstrčil jsem všechny z cesty. Všiml jsem si, že krvácí z hlavy, nejspíš jak upadla, narazila hlavou do stolu. Ale rána byla už skoro vyléčená. Neviděl jsem ani nic jiného. Žádný kůl z bílého dubu zapíchnutí v srdci.

"Je to moje kamarádka. Právě se pohádala s přítelem, asi to dost přehnala s pitím. Vezmu ji domů." Promluvil jsem k čumilům a nikdo nic nenamítal. Proč taky? Všichni viděli, kolik toho vypila. Vzal jsem ji do náruče a odnášel pryč z baru. Lidi mi ustoupili, ale svou nadlidskou rychlost jsem bohužel použít nemohl. Pořád se za námi ohlíželi. Donesl jsem ji tedy ke svému autu, opatrně jí položil na zadní sedadlo, a co nejrychleji se rozjel k penzionu.

Cesta byla nekonečná. Mohlo to trvat maximálně deset minut, s tím jak zuřivě jsem šlapal na plyn, ale mě to přišlo jako věčnost. Konečně jsem zastavil před penzionem a během několika vteřin jsem už stál ve své ložnici a ukládal Rebeku do postele. Pořád byla v bezvědomí. Naprosto jsem nechápal, co se jí mohlo stát. Upíři přece neomdlívají. Alkoholem to určitě nebylo. Je původní, má větší výdrž než většina upírů. Sice nevím jak velkou, ale větší. A pochybuji, že by pak omdlela. Musí v tom být něco víc. Vzal jsem telefon a vytočil Damonovo číslo. Samozřejmě byl nedostupný, jako obvykle. Neměl jsem na výběr. Sedl jsem si do křesla a čekal, až se probere. Nic jiného jsem dělat nemohl.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)