Pages

Pod vlivem lásky II - 11.Kapitola



Rozhodli jsme se uvést plán hned do pohybu. Hlavně taky proto, že čím dřív všichni vypadnou tím lépe. S Nikem a Damonem je soužití dost složité. Popravdě nechápu jak je možné, že se ty dva navzájem nepozabíjeli… nejspíš to bylo jenom kvůli Eleně a Caroline.

Takže jsme teď seděli v baru, lili do sebe litry vodky a šíleně nahlas se smáli. Ale ničí pozornost jsme zatím nepřitáhli, natož nějakého lovce.

"Myslím, že pokud na nás budou pořád zírat, nikoho ani nenapadne nám něco podstrčit," poznamenala Elena a já se otočila ke stolu, kde seděli naši tři bodyguardy. A měla pravdu. Nespouštěli z nás oči a vypadali tak výhružně, že se ani nedivím, že se nikdo nechytil.
"Asi bychom je měli nějak rozptýlit, jinak je tohle všechno k ničemu," zašeptala jsem.
"Jdu tam," řekla Elena, ale já ji zadržela.
"Na Damona vliv možná máš, ale na Nika žádný. A myslím, že hlavně on je ten problém, Damon se dokáže chovat nenuceně, když chce. Caroline mohla bys…"
"Jasně." Objednala si od číšníka dvě flašky burbonu a odešla za nimi.
"Snad je dostane pod kontrolu. Připijeme si?" zvedla jsem skleničku
"Na co vůbec?" zeptala se se smíchem Elena.
"To je jedno… třeba na to, že naše životy jsou úžasné… skoro."
"To beru." Ťukli jsme si a pak pili další a další panáky.

Když jsem se nenápadně podívala ke stolu, zjistila jsem, že je Caroline dokázala všechny tři dokonale rozptýlit. Asi už chápu, proč ji Klaus miluje, je stejně mazaná jako on.

Panáci pokračovali tak dlouho, že jsme je museli začít prolívat vodou a koktejly, abychom zůstali při smyslech. I s hodně vysokou mírou tolerance, ale několik hodin pití vodky a jasná mysl nepřipadají v úvahu. Nakonec to ale evidentně mělo účinek, protože nám barman donesl whisky s ledem. To byla poněkud změna od posledně.

Začala jsem se rozhlížet, ale nikoho jsem neviděla. Zeptala jsem se barmana, ale ten neměl nejmenší ponětí, kdo nám to pití objednal. To bylo zvláštní. Koukla jsem na naše společníky, ale ti byli pořád dost rozptýleni, i když jsem si jistá, že kdyby nám hrozilo nebezpečí, hned by vystartovali. Nechápala jsem to. Jediný důvod proč by to zapomněl, je ten, že by ho k tomu přiměl upír, ale tady nikdo kromě nás nebyl. Byla jsem zmatená a Elena vypadala stejně.

"Co myslíš, že tohle znamená?" zeptala se mě Elena.
"Nemám nejmenší tušení. Ale buď jde jen o shodu náhod a objevil se tu nějaký upír, který si všiml Nika a zmizel… nebo si ten lovec přivedl pomoc v podobě upíra."
"Asi bychom měli pro jistotu vypadnout. Tohle se mi nezdá."
"Máš pravdu, mě taky ne. Jdeme." Seskočily jsme ze stoličky, ale ani jsme se nestačily otočit, když jsem za sebou slyšela známý hlas, až moc známý.
"Kam tak rychle dámy? Ani jste si nevypily své drinky." Až bolestivě pomalu jsem se otočila. Doufala jsem, že nemám pravdu, že jsem se spletla. Jenže jsem se nespletla, byl to on.
"Mikaele."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)