Pages

Pod vlivem lásky - 7.Kapitola


Tohle jsem teda nečekala. Myslela jsem, že nás Damon vezme do nějakého starýho nechutnýho pajzlu, ale tohle byl luxusní bar.
"Tohle tu stálo už před dvěma sty lety?"
"Jo. Ale vypadalo to dost jinak. Já se půjdu zatím poptat a vy si něco dejte. Jo a objednejte mi whisky." Proč jsme sem šli teda s ním?
"Já půjdu s ním." ozval se Matt a jako ocásek se vydal za ním.
"Skvělý! Nakonec to dopadne tak, že se Damon s Mattem opije a nic nezjistí."
"V klidu Car." Poplácala mě po rameni. "Dvě vodky, prosím." Řekla číšníkovi a za půl minuty byly před námi. Páni, to je rychlost.
"Vypij to. Bude ti líp."
"Tak na zdravý." Hodila jsem do sebe vodku na ex.
"Caroline?" ozvalo se za mnou.
"Znám tě?" Když jsem se otočila, viděla jsem asi šestnáctiletou dívku. Nebyla mi nijak povědomá.
"Já jsem Alex. A ne, neznáš, ale já znám tebe. Aspoň z příběhů a kreseb mého otce."
"Kdo je tvůj otec?" zeptala se Elena, zatímco já jsem se jen nechápavě dívala.
"Klaus Mikealson." O….MŮJ…..BOŽE.
"To není možné." Elena má pravdu, není to možné.
"Vlastně je, dlouhá historie."
"Když si Klausova dcera, víš kde je?" Vyhrkla jsem.
"Samozřejmě." Já snad omdlím.
"A ty si…?" Byla to upírka?
"Hybrid." Jasně, to dává smysl.
"Myslím, že půjdu najít kluky." Elena se zvedla a odešla a já na ní pořád zírala. Nemohla jsem tomu uvěřit, ničemu. Nemohla jsem uvěřit tomu, že má Klaus dceru, ani tomu že ví, kde je.
"Můžu si sednout?"
"Jo, jasně." Konečně jsem se probrala. Musím zjistit něco víc. "Když je Klaus tvůj otec, kdo je tvoje matka?"
"Nevím. V životě jsem jí neviděla. Nemám ponětí, co se s ní stalo."
"Kolik ti vlastně je?"
"Je mi sto sedmdesát devět let."
"Ale hybridi nestárnou a ty si takhle určitě nevypadala dřív." Celý svět se mi přetočil vzhůru nohama.
"Já vlastně nevím, jak je tohle všechno možné. To by ti asi lépe vysvětlil můj otec. Ale ty ho asi vidět nechceš."
"Jistě že chci. Hledám ho asi tak dlouho kolik ti je let." A v tom mi to došlo. Klausův důvod proč se schovával před světem. Ale pokud tím důvodem byla opravdu jeho dcera, proč je tady sama v baru?
"Opravdu? Táta si myslí, že ho nenávidíš. A že kdybys viděla mě, nenáviděla bys ho ještě víc."
"Myslíš, že bys mě k němu mohla zavést? Vážně bych to chtěla pochopit." Vážně jsem to nechápala. Měla jsem v hlavě příšerný zmatek.
"Jistě pojď se mnou." Vzala mě za ruku a táhla mě k východu. Na ostatní jsem ani nepomyslela. A nepomyslela jsem ani na to, že to co mi ta dívka vyprávěla, mohla být od začátku lež. Konec konců to bylo nemožné. Jenže jsem byla zmatená, šťastná, smutná a překvapená najednou. Nechala jsem jí, aby mě vedla.

"Ale tady nic není." Zavedla mě do lesa. Kolem nebylo vůbec nic. Začala jsem mít špatné tušení, že to je jen past.
"Máš pravdu, není tu vůbec nic." Do háje.
"Ty nejsi Klausova dcera. Podvedla si mě." Jasně že není jeho dcera, vždyť je to nemožné.
"V tomhle jsem ti nelhala. Jsem jeho dcera. Ale nevím, kde je. Kdyby ano, už by byl dávno mrtvý. A brzy už bude. Teď mám tebe a můj otec by za tebe položil život." Víc slyšet nepotřebuju. Chtěla jsem vzít nohy za ramena, ale najednou tu byl ten nepříjemná bolest v hlavě. Jak se mi neustále dokola a dokola přerušovali cévky. Čarodějka.
"Vážně sis myslela, že bych tě sem zavedla jen tak? Nebyla náhoda, že jsem tě potkala. Už jednou jsem tě skoro dostala, ale Elijah mi v tom zabránil a tak jsem sledovala všechny letiště, věděla jsem, že se vrátíš." To je příšerná bolest. Sakra. Kde ta čarodějka je, nikoho nevidím.
"Pomsta bude sladká." Byla poslední slova, co si pamatuji. Pak už byla jen tma.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)