Pages

Pod vlivem lásky - 4.Kapitola

 A jsme zase tam, kde jsme začali. V penzionu. Dobrá, možná jsem melodramatická, ale jak by bylo vám, kdyby jediná vaše naděje na nalezení pravé lásky zmizela, bůh ví kam? Asi ne moc dobře. A ještě divnější na této situaci je, že zrovna Damon mi má pomoct to vyřešit. Damon. Poslední dobou mám pocit, že svět není normální.
"Caroline! Prober se." Slyšela jsem z dálky Elenin hlas.
"Co?"
"Myslela jsem, že jsi v nějakém upířím transu. Vůbec si mě nevnímala."
"Promiň. Já jen nevím, co teď budu dělat."
"To zvládneme. Klaus je možná dobrý v schovávání. Ale my jsme v hledání ještě lepší."
"Jo?"
"Určitě! Máš přece na své straně Damona, polepšeného sériového zabijáka."
"Ale co je Damon proti původním."
"A dost! Jestli chceš Klause najít, tak rozhodně ne tím, že se tu budeš takhle litovat. Jestli si ho takhle hledala po celém světě, tak se nedivím, že jsi ho nenašla. Už se proboha seber! Jsi Caroline Forbesová. Vůdkyně roztleskávaček, Miss Mistic Falls a bůh ví, jaké další tituly jsi za ty léta nasbírala."
"Páni. Tolik pozitivní energie. Jednomu by se snad chtělo tančit." Jistě jako by nestačila depka jako taková. Damon musí do všeho strkat ten svůj ironickej nos.
"Drž už konečně hubu! Nikoho nezajímají tvoje stupidní narážky a poznámky! Buď mi nějakým způsobem pomoc, a nebo vypadni a nech mě na pokoji."
"Kočička má drápky." Tohle už jsem vážně nevydržela a vystartovala po něm. Kůl jsem po ruce bohužel neměla a tak jsem ho mlátila pěstmi. Já vím, elegantní na dámu.
"Je ti líp?" Zeptal se mě, když jsem se uklidnila.
"Trochu."
"To byl účel, barbie. A teď by sis možná mohla jít lehnout. My s Elenou zatím něco vymyslíme."
"Proč bych měla?"
"Damon má pravdu, Car. Měla si těžký den. Vážně si jdi odpočinout. My tu zatím všechno probereme a možná na něco přijdeme. A když ne, aspoň se nebudeme zítra zdržovat plány, které by nefungovaly." Proč když něco řekne Damon zní to jako naprostá blbost, ale jakmile to řekne někdo jiný začne to dávat smysl?
"Ale jestli chceš, můžeš si ještě bouchnout. Uklidní tě to. A mě to nic neudělá."
"Díky,ale ne. Tentokrát bych se nejspíš neudržela a propíchla tě tím železným co máte u krbu." Jak se to sakra jmenuje?
"Vážně se potřebuješ vyspat. Běž." Popostrčila mě Elena ke schodům.
"Dobře." Povzdechla jsem si nakonec. "Kde mám vlastně kufry? Nepamatuji si, že bych je někam odnášela."
"Druhé patro, pokoj úplně na konci."
"Dobře. Ještě se skočím podívat na Matta." Na to že jsem upír, sem do těch schodů šla zombie rychlostí. Existují vůbec zombie? No, to je jedno. Podívám se na Matta. Momentálně jsme na tom oba dva stejně. Oba se utápíme v depresy. Mám Elenu ráda, ale nemůže rozumět, jak se cítím. Ona měla Damona pořád na očích, nemusela ho nikde hledat.
Zaklepala jsem na dveře a vešla. Matt spal, ale stačil jeden můj krok a vzbudil se. "Jak ti je?"
"Už jsem vystřízlivěl. A co ty? Pomohl ty Stefan?"
"Už sis vzpomněl, proč tu jsem?"
"Jo. Promiň, že jsem tě nepřivítal. Ale…no viděla si. Ale jediná výhoda upírů je, že rychle vystřízliví a na všechno si vzpomenou."
"To jsem ráda."
"Takže jak?"
"Špatně. Moje jediná naděje zmizela s Katherine do Las Vegas. Nebo tak nějak."
"To myslíš vážně?"
"Bohužel ano."
"To mi na Stefana nesedí. Katherine ho sice řádně pobláznila, ale že až takhle?"
"Jiné vysvětlení nemáme."
"A co teď budeš dělat?"
"Já nevím. Damon s Elenou mě poslali spát, prý vymyslí nějaký plán. Ale pochybuji o tom. Bylo by skvělé, kdybych se probudila a ty dva věděli kde je. To se však nestane. Takový štěstí nemám."
"Car, musíš to brát pozitivně."
"Tobě se to řekne."
"Víš co? Běž si lehnout. Vážně se musíš vyspat. A já se půjdu podívat za nimi. Možná jim pomůžu." Už se začínal zvedat…
"Počkej." Zastavila jsem ho "Nemněl by ses taky prospat ani ne před dvěma hodinami si byl na umření."
"Já sem na to zvyklý. Ty teď potřebuješ pomoct. A běž už spát." Přikázal mi a pak zmizel. Ale znělo to rozumně. Od každého to zní rozumně. Kromě Damona. Ale to je jedno. Možná mají pravdu. Možná mě v noci něco napadne. Vyloudala jsem se z Mattova pokoje a šla do svého. Snad se mi myšlenky vyjasní. Nebo aspoň Eleně a Mattovi. Na Damona nespoléhám.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)