Pages

Pod vlivem lásky - 3.Kapitola



"Jsme tu."
"Katherine bydlí tady?" Vyjeveně jsem zírala na malý domek. Nebyl ošklivý, to v žádném případě. Ale Katherine je zvyklá na luxus a tohle byl jednopatrový domeček. Opravdu roztomilý, ale pro Katherine přinejmenším nezvyklí.
"To víš. Stefan chtěl tu potvoru nastěhovat do penzionu, ale s kluky jsme ho přehlasovali. A tak se musela spokojit s jediným volným domem ve městě."
"A to se s tím vážně smířila? Katherine? Nikoho nezabila ani neovlivnila?"
"Asi ne. Aspoň o tom nevíme. Hraje si na dobrou. Jako obvykle chce Stefana a docela se jí to daří. Ale kdo ví, co nám dělá za zády. Tak půjdeme dovnitř…. Nebo radši vypadneme, než je vyrušíme a pak nás ti dva zabijí?"
"Ne. Jdeme." Řekla jsem rozhodně a zaklepala. Nikdo neodpovídal. Jestli si myslí, že mě bude někdo ignorovat, tak to ani náhodou. Prostě jsem ty dveře vyrazila.
"Caroline!"
"No co? Nemají mě ignorovat." Ale nakonec jsem zjistila, že mě neignorovali. Nikdo nebyl k nalezení. Upíří rychlostí jsme s Elenou proběhli celý dům. Ale nikde památka ani po Katherine ani po Stefanovi.
"Kde myslíš, že jsou?" Zeptala jsem se Eleny, kterou sem objevila v ložnici.
"Asi na cestě do Las Vegas nebo tak nějak." Řekla a ukázala na prázdnou šatní skříň.
"Odjeli?"
"Nejspíš jo. Minimálně Katherine. Stefan tu žádné oblečení neměl."
"A co auto?"
"Katherine žádné neměla."
"Myslíš, že s ní Stefan opravdu je?"
"To musíme zjistit." Řekla a už vytáčela Damonovo číslo. Nebylo těžké uhodnout, že volala jemu. Matt byl na tom dost blbě. "Damone, má v penzionu Stefan věci?" Ani jsem se nesnažila poslouchat, co jí Damon odpověděl. Byla jsem zaměstnaná úvahami o tom, co budu dělat, jestli Stefan odjel.
"Je pryč." Vyrušila mě Elena "Nemá tam oblečení, deníky ani auto. Prostě zmizel."
"Spolu s Katherine."
"Co teď budeš dělat?"
"To je to, co nevím." Sesunula jsem se na postel "Stefan byl moje jediná naděje a teď… nevím."
"My ti s Damonem pomůžeme. Něco určitě vymyslíme. Nenecháme tě, aby ses trápila."
"Damonovi je to stejně jedno. Je rád, že nemusí Klause řešit."
"Ale mě to jedno není! Jsi moje nejlepší kamarádka. Nenechám tě nešťastnou! Na něco přijdeme, uvidíš. A teď pojď, vrátíme se zpátky do penzionu."
Poslechla jsem ji. Co jiného mi také zbývalo? Stefan zmizel bůhví kde. A já zase ztrácím kousek naděje, že zítřek bude šťastnější.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)