Pages

Pod vlivem lásky - 1.Kapitola

Dojela jsem k penzionu a vystoupila. Svou upírskou rychlostí jsem se přemístila ke vchodu. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Bylo divné tu stát po tolika letech.

"Caroline!" vykřikla Elena a vrhla se mi kolem krku tak náhle, že nebýt upír, neudržela bych rovnováhu.
"Taky tě ráda vidím. Kde máš kluky?" zeptala jsem se snažíc se vymanit z jejího sevření.
"Jsi tu sotva pět minut a už na mě kašleš." vyjádřila Elena svou hranou nelibost nad mým nezájmem.
"Naplňuje mě to tu vzpomínkami a jediný způsob jak najít Klause je momentálně Stefan."
"Já vím. Vždyť jsem si dělala srandu. Ale Stefana se jen tak nedočkáš, pokud vím, má rande."
"Konečně přestal běhat za dvojnicemi?"
"Ne tak úplně. Má rande s Katherine." pronesla váhavě.
"Cože? S tou mrchou?" vyjekla jsem překvapeně.
"Přesně s ní. Z nějakého neznámého důvodu se tu opět usadila a motá Stefanovi hlavu. Prostě jako obvykle."
"Páni! No alespoň vím, že tohle místo můžu vyškrtnout. Tady se Klaus určitě nezdržuje. Bohužel."
"Máš pravdu, není tu. Toho bych si všimla. Budeš muset hledat někde jinde."
"A kdy Stefan tedy přijde?" změnila jsem rychle téma.
"Počítám, že zítra ráno. A vzhledem k tomu, že je Damon na tahu s Mattem - neptej se - můžeme si uspořádat party. Čemu se směješ?" dodala, když mi začali cukat koutky.
"Nic. Jen mě tak napadlo jaká je to ironie. Žiješ pod jednou střechou s třemi upíry a s každým si něco měla. Pokud jde o Damona, tak máš."
"Máš pravdu. Je to trochu ironie, ale vydrželi jsme to přes sto let a ti tři jsou zatím živý a zdravý. A proč to tu vlastně řešíme mezi dveřmi? Pojď dál."
"Už jsem myslela, že mě tu necháš stát." konstatovala jsem mírně uraženě a vstoupila do domu. Jak jsem předpokládala, tak se tu vůbec nic nezměnilo. Sedla jsem si na gauč a Elena se posadila naproti mně.

"Tak co ta párty?" zeptala jsem se.
"Určitě. Damon tu má v zásobách skvělou whisky."
"A to se nestydíš okrást svého přítele?" pronesl ironicky Damon, který se bůh ví, odkud objevil na schodech.
"Kde máš Matta?" zeptala se Elena překvapeně.
"Narazil srdcem na kůl, tak jsem ho cestou hodil do příkopu."
"Co?" vyjekly jsme s Elenou zároveň. Ani ne setinu vteřiny po tom se Damon začal smát.
"Teda. Vaše výrazy za to stály"
"Tak kde je?" Zeptala jsem se značně netrpělivě.
"Je namol. Ten kluk vůbec nic nevydrží."
"Kolik toho vypil?"
"Nevím. Tak dvě-tři láhve whisky."
"Damone!"
"No, co?"
"Měls na něj dávat pozor."
"Nejsem jeho chůva, Eleno. Je dost dospělí na to, aby zodpovídal za své činy."
"Než si to tady vy dva vyřešíte, já se půjdu podívat na Matta." Oznámila jsem, ale myslím, že tomu ani jeden nevěnoval nějakou pozornost.

Vážně nechápu, jak s tím upířím blbcem mohla tak dlouho vydržet. No nic je to její volba. Radši jsem přestala vnímat, o co se ti dva handrkují, a šla hledat Matta. Dlouho jsem tu nebyla. Pamatuji si akorát, kde má pokoj Damon a Stefan. Nakonec jsem šla po sluchu předpokládajíc, že jediný kdo v tomto domě může zvracet je Matt. Vešla jsem tedy do pokoje vpravo od Damonova, ze kterého se ozývaly ty hrozné zvuky. Sedla jsem si do křesla u postele a čekala, až Matt přijde. Určitě by si nepřál, abych ho viděla klečet před záchodovou mísou. Nakonec přišel. Byl příšerně zelený a sotva chodil. Jediný klad jeho stavu byl, že nebude mít kocovinu. Kdyby ji mohl mít, jsem si jistá, že by to s rozumem nepřežil. Matt nikdy příliš nepil. A i když se to v posledních letech dost změnilo, tak pořád není zvyklí pít tolik. Byl vážně v příšerném stavu. Vůbec si mě nevšiml.
"Ty teda vypadáš." Málem při zvuků mých slov vylítl z postele, do které si stihl lehnout,
"Co tu děláš?"
"Ty jsi opravdu mimo. Nevzpomínáš si, že jsem měla přijeďˇ?
"Promiň Car. Je mi vážně příšerně."
"Ani se nedivím. Proč ses tak opil?"
"Ani se neptej."
"Tak dobře. Nechám tě radši v klidu vyspat. Za hodinu za dvě ti bude líp, věř mi."

Šla jsem tedy zpátky dolů. V tomhle stavu bych si s Mattem moc dobře nepopovídala.
"Vidím, že už jste se usmířily." Řekla jsem dost nahlas, aby si mě všimli. Vypadali jako by ze sebe měli každou chvíli servat oblečení. A to jsem prosím byla pryč maximálně deset minut. Spíš méně jak deset.
"Co říct, prostě mi nelze odolat." Řekl s tím svým úsměv a šel si nalít whisky. Elena chtěla něco říct, ale já jí skočila do řeči.
"To pochybuji. Neodolatelný nejsi."
"Vážně? A proč si se mnou spala?" Typický Damon. Musí vytahovat století starou historii.
"Možná proto, že jsi mě ovlivnil?"
"Ani jsem nemusel."
"Víš co? To je fuk. Pro mě jsi arogantní sebestředný upír, který všem kolem pije krev, opíjí nevinné kluky, a když se zrovna nudí, zachrání pár životů nebo jich dvojnásobek zmaří. A když už jsme u toho, co ti Matt udělal, že jsi mu dovolil, aby se opil. To tě tak štve, že kdysi chodil s Elenou?"
"Víš co barbie? Uklidni se. Ten blb se opil bez mého přičinění. Respektive bez toho, abych ho k tomu nutil. Vsadil se a hold ten alkohol nezvládl. Já jsem vypil to samé co on a připadám ti opilý? Ne. Takže laskavě neházej vinu na mě. Navíc ty nemáš vůbec žádné právo tu po mě chtít nějaké vysvětlení nebo něco takového." Na chvíli zmlkl a pak se otočil k Elene: "Půjdu to zapít. Buď tak hodná a zavolej, až tu bude čistý vzduch." Jen jak to dořekl, byl pryč. Pokrytec jeden.

"Čistý vzduch? Co si o sobě ten idiot sakra myslí?"
"Caroline v klidu. Je to Damon, vždyť ho znáš."
"Já vím, ale právě proto je to idiot."
"Nechcete už vy dva zakopat válečnou sekyru? Už je vážně trapné, jak se pořád urážíte."
"Myslím, že to se asi nikdy nestane."
"Proč mě ta odpověď nepřekvapuje?"
"Hele nepůjdeme do Grillu? Docela bych si dala vodku a tu tady Damon nejspíš nemá."
"Klidně. S Mattem stejně nebude nějakou chvíli ještě asi řeč. Tak můžeme jít."

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)