Pages

Pod vlivem lásky - 13.Kapitola

Alex už nepřišla. Nechala mě tady samotnou ve tmě, bez krve. Možná jsem tu byla jen pár hodin, možná dny. Všechno mi to připadalo jako věčnost. Byla jsem oslabená kouzlem té zpropadené čarodějky a hladová. Příšerně hladová. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na svůj hlad. Snažila jsem se soustředit na Klause, abych se z toho pocitu nezbláznila, ale přemítání o tom, jestli sem šel, Alex ho zabila a já v nejbližších hodinách zemřu nebo jestli mě tu nechal na pospas bylo ještě horší. A popravdě jsem nevěděla, která z těch dvou možností by mi vadila víc.

Najednou jsem něco uslyšela. Dveře mé cely se otevřely. Čekala jsem Alex, ale tohle byla mužská postava. Chvíli jsem jí nedovedla nikam zařadit, po chvíli se mi začaly rysy osoby zaostřovat. Bylo to Elijah.
"Elijahu." Zachraptěla jsem.
"Caroline. Už bude dobře, neboj." Přišel ke mně a strhnul ze mě sporýšové provazy.
"Odnesu tě ke Klausovi." Ke Klausovi? Znamená to, že žije? Ale jak se sem Elijah dostal?
"Ne!" zachraptěla jsem. Chtěla jsem vidět Klause a chtěl jsem odpověď na všechny své otázky, ale něco bylo špatně. Nevím co, nemohla jsem si vzpomenout. Ale můj mozek věděl, že to tady nemůžu opustit, že by to bylo nebezpečné.
"Caroline, ty blouzníš. Půjdeme odtud pryč." Zvedl mě do náruče. "Napiješ se krve, vyspíš se a vše bude v pořádku." Elijahův hlas byl uklidňující, ale pořád mi něco říkalo, že jsem na něco zapomněla.
"Ne. Ne. Ne…." Opakovala jsem chraplavě, když mě Elijah pomalu odnášel. Nevím, proč nepoužil svoji upíří rychlost, nejspíš se bál, aby mi neublížil.
"Budeme to muset vzít trochu oklikou. Alex už je sice spoutaná a nejspíš už byla doručena Klausovi, ale nahoře zuří boj mezi čarodějkami, nechci, abychom se staly terčem. Půjdeme podzemním chodem." Alex? Svázaná? Boj čarodějek? Co to mělo znamenat? A jak Elijah věděl, že je tu podzemní východ? Já ani nevím, jakým vchodem jsem se sem dostala.
Asi jsem se i v mém dosti zuboženém stavu tvářila dost zmateně, protože na mou poslední otázku mi odpověděl. "Rebekah spolu s Alex byly nerozlučitelný. Vyznala se v jejím domě stejně jako ve svém. Pomohla nám tě osvobodit." Rebekah pomohla osvobodit mě? Nesnáší mě.
"Už jsme skoro venku. Za chvíli uvidíš světlo." V té chvíli mi došlo, co je špatně. Můj denní prsten.
"Ne!" zachraptěla jsem, ale už bylo pozdě. Slunce mě začalo spalovat a já omdlela.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)