Pages

Lest, sen a láska


Lily, šla směrem k jezeru, když jí zastavil známý hlas.
"Hej, Evansová!"
"Ne!"
"Ani nevíš, na co jsem se tě chtěl zeptat."
"Věř mi, Pottere, že tohle vím."
"A jak tedy zněla má otázka?"
"Půjdeš se mnou na rande?"
"Jasně, Evansová."
"Ale… Pottere, vrať se, já to tak nemyslela!" křičela už na odcházejícího Jamese, který se pro sebe šklebil.

Lily po tom Potterově divadélku, opustila veškerá dobrá nálada. A tak místo toho, aby šla k jezeru, jak měla původně v plánu, šla do postele. I když bylo teprve půl sedmé.
Nejdřív jen tak ležela a vymýšlela, jak se Jamesovi za to divadélko pomstít, ale pak ji přemohl spánek.

Dívka v bílých šatech vstupovala do kostela. Blížila se k oltáři, kde na ni čekal usměvavý mladík. Stoupla si k němu a kněz začal něco povídat. Dívka ho ale nevnímala. Vpíjela se do chlapcových oříškově hnědých očí. Z transu ji vytrhlo až chlapcovo "Ano".

V tu chvíli se Lily, celá rudá, probudila. "Páni. To byl tedy hrozný sen. Jak se mi mohla zdát taková pitomost? Jak bych si mohla někdy vzít takové pako jako je Potter? To bych se musela zbláznit. Vždyť Potter je arogantní hňup, který si myslí, že nahodí úsměv, prohrábne si ti svoje sexy vlasy a každá… Počkat co? Sexy vlasy? Vždyť Potter nemá sexy vlasy, i když jsou hezké. No on je celý hezký přes vypracované tělo až… počkat co to tady plácám, že bych ho…"
Lily si najednou všimla hodin, které ukazovaly, že už dávno měla být na hodině lektvarů. Rychlostí blesku se umyla a převlékla. Vzala si učebnice a už běžela na hodinu.

Lily vpadla do učebny lektvarů jako tornádo.
"Pro-promiňte, pane profesore, zaspala jsem." vypravila ze sebe, snažíc popadnout dech.
"Od prefektky Nebelvíru bych čekal, že půjde příkladem ostatním žáků. Odebírám Nebelvíru 10 bodů a doufám, že už se to nestane, slečno Evansová."
"Jistě pane profesore, nestane" řekla Lily a začala hledat nějaké volné místo, ale k její smůle (nebo možná štěstí) bylo jediné volné místo vedle Jamese.

"O čempak se ti zdálo Evansová, že jsi přišla pozdě?"
"Tobě do toho nic není, Pottere!"
"Ale no tak Evansová, nemusíš se stydět za to, že se ti zdálo o mně."
"Jak sakra víš, že se mi zdálo o tobě?" vyštěkla na něj Lily, dřív, než si uvědomila, jakou tím dělá chybu.
"Tobě se fakt zdálo o mně?" řekl James vyjeveně.
Lily na to nic neřekla, jen se dívala do země, aby neviděl, jak rudne. Ale to už se James vzpamatoval: "Nevěděl jsem, že po mě toužíš tak moc. Kdybych to věděl tak bych…"
"Jak si můžeš myslet, že bych po tobě toužila? Ty si vážně idiot Pottere!" poslední větu, bohužel pro ni, řekla moc nahlas.
"Slečno Evansová, Pane Pottere vidím, že vás výuka velice zajímá. Mohli byste mi tedy říci, co jsem právě teď říkal?"
"Říkal jste, jestli vám můžeme říct, co jste říkal." zkusil to James a Lily přitom vyprskla smíchy.
"Odebírám Nebelvíru 50 bodů za drzost a nevhodné chování. A abych nezapomněl, oba dva máte školní trest. Dnes večer v pět hodin u mě v kabinetě a buďte tam včas. Ano, slečno Evansová?"
"Ano, budeme tam v čas."
"Dobrá, teď se soustřeďte na výuku" řekl poslední slova směrem k nim, a pak se zase věnoval výkladu."
"To je kvůli tobě Pottere." sykla na Jamese Lily když si byla jistá, že už je profesor nesleduje.
"Ale no tak Evansová, budeš mít ten trest se mnou."
"To je další katastrofa, na kterou jsem ani nepomyslela"
"Že si na mě ani nepomyslela? A proč si přišla pozdě? Protože se ti zdál sen o mně. A pak, že na mě nemyslíš" řekl James triumfálně.
"Já na tebe nemyslím, já…"
"Evansová! Pottere! Strhávám Nebelvíru dalších 50 bodů. A pokud uslyším ještě jediné slovo,
dostanete školní trest na celý měsíc."
Po zbytek hodiny už byly radši zticha. Lily ho, ale stihla v duchu tisíckrát proklít za to, že má kvůli němu trest, ale zároveň ho i omlouvala.

Přesně 10 minut před sedmou, už stála, Lily před Křiklanovým kabinetem. Minutu před sedmou přišel i James. Jakmile viděl, Lily, prohrábl si vlasy a chtěl se jí na něco zeptat. Ale než stačil otevřít pusu, Lily zaklepala. Za prvé proto, že už bylo pět a pak také proto, že nechtěla vědět, co jí James chce nebo se spíše bála, jak by reagovala.
"Dále."
"Dobrý den" ozvali se současně.
"No, řekl bych spíše večer, ale to není důležité. Teď k vašemu trestu. V učebně lektvarů je v rohu velká stará skříň. V ní je plno lektvarů a já sám už nevím, jaké tam jsou. Vaším úkolem tedy je napsat mi seznam všech, které tam jsou. A samozřejmě bez hůlek, takže mi je prosím dejte."
Oba dva mu hůlky bez řečí odevzdaly a šli plnit svůj trest.

"Splaskací lektvar, Uspávací lektvar …" diktovala, Lily, Jamesovi, který to vše zapisoval.
"Veritasérum, Odvar z mandragory, Vlkodlačí lektvar…"
"Počkej, on existuje vlkodlačí lektvar?"
"Jo."
"A jak funguje?"
"Jednoduše, když ho vlkodlak vypije, není nebezpeční. A proč tě to zajímá?" Ptala se Lily s předstíranou zvědavostí.
"Jen tak. Myslíš, že by si Křiklan všiml, kdyby zmizel?"
"Řekla bych, že ne, ale na co ho chceš?"
"No já… jen by mě zajímalo, z čeho se skládá."
"To by sis mohl klidně přečíst."
"No mohl no, ale rád bych se blýskl tím…ech…že bych popsal přesně, z čeho se skládá, jakou má barvu, vůni a tak. Kdyby na to někdy přišlo."
"Hm. A nechceš takhle náhodou ten lektvar pro Remuse?"
"Ne, proč bych ho měl chtít pro něj?"
"Jamesi, já vím, že je Remus vlkodlak."
"Jak víš, že je Remus….ty jsi mi řekla Jamesi?"
"No, asi to tak bude." řekla, Lily zahleděná do země.
"A proč si mi tak řekla?"
"Já nevím." zalhala
"Lily, já poznám, když lžeš. Vidím ti to na očích. Řekni mi pravdu, nebo na tebe použiji Veritasérum" dodal se smíchem. I Lily se na tváři objevil úsměv.
"No, jak se mi zdál ten sen, tak jsem si něco uvědomila"
"A co?"
"No, to že tě…" odmlčela se.
"Že mě co?"
"Miluji." Dořekla.
"Vážně mě miluješ?"
"Ano. A asi bych člověku, kterého miluji, neměla říkat přímením." dodala s úsměvem.

James už na nic nečekal a políbil ji. Lily mu to samozřejmě oplatila. Nevěděli, jak dlouho se líbali. Ale líbali by se déle, kdyby je někdo nevyrušil.
"Ehm. Slečno Evansová, pane Pottere. Neměli byste tady náhodou probírat lektvary?"
"No, my jsme jaksi…" koktali oba dva celí rudí.
"Víte co? Tady máte hůlky a jděte radši do postele, stejně byste už nejspíš nic neudělali."
"Ano, děkujeme. Neshledanou." řekla Lily.
"A mládeži?"
"Ano?" ozvali se už odcházející Lily a James.
"Každý do své postele!" dodal s úsměvem.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za krásný komentář :)